Architektura a vily slavných
Divadlo Vlasty Buriana
Před časem jsme na tomto místě psali o funkcionalistickém paláci Alfa na Václavském náměstí, v jehož prostorách bylo situováno kromě administrativních pracovišť a obytných jednotek také několik kulturních podniků v čele s divadlem Semafor. Podobnou strategii kombinace funkcí sledovala také Báňská a hutní společnost, která si v letech 1928 - 1930 nechala vystavět své nové pražské sídlo na nároží Jungmannovy a Lazarské ulice. I v této administrativní budově se počítalo s kulturním využitím. V suterénních prostorech byl původně plánován biograf, nakonec ale bylo rozhodnuto o zřízení divadelního sálu, ve kterém dne 19. prosince 1930 zahájilo svou činnost divadlo slavného prvorepublikového herce a komika Vlasty Buriana.
Liškova vila
Věhlas novodobé historie města Zlína se zakládá na úspěchu obuvnického závodu firmy Baťa. Rozvoj průmyslu městu nepřinesl jen územní rozmach a populační růst, ale díky osvícenému přístupu Tomáše a později Jana Antonína Bati také čelné postavení na poli architektury a filmu.
Dvojdům bratří Čapků
Osobnosti Karla a Josefa Čapka jistě netřeba představovat. Pojďme se ale podívat na dům, který si oba umělci nechali vystavět na samém okraji Královských Vinohrad, dům který byl svědkem schůzek legendárních pátečníků a ze kterého je dodnes cítit atmosféra první republiky. Ve dvacátých letech 20. století vznikla při okraji pražských Vinohrad na dosud nezastavěném místě někdejších usedlostí Horní Stromka a Dolní Stromka kolonie rodinných domků a vil Spolku žurnalistů, spisovatelů, umělců a úředníků.1 Vystavěná byla, stejně jako například pražská Ořechovka nebo Hanspaulka, na principu zahradních měst. Právě zde, na tichém předměstí, si nechali v letech 1923–1924 vybudovat svou vilu se zahradou i bratři Čapkové.
Letní dům Milči Mayerové
K významným stavbám, postavených pro osobnosti meziválečné umělecké scény, patří nenápadný letní domek v obci Nespeky. Jeho objednavatelka Milča (Milada) Mayerová (1901 – 1977) byla tanečnicí a choreografkou, pořádala koncertní taneční vystoupení, pohostinsky vystupovala v Národním, Osvobozeném i Vinohradském divadle a spolupracovala s avantgardními umělci. Založila vlastní taneční školu a můžeme ji znát z fotografické série Nezvalovy Abecedy, kde ztvárnila různými pozicemi těla jednotlivá písmena. Milča Mayerová se rozhodla vybudovat si letní domek v Nespekách v polovině třicátých let a oslovila architekta Jaroslava Fragnera. Někdy se spekuluje, proč zvolila právě Nespeky a tohoto architekta. Důvod byl zřejmě velmi prozaický – Jaroslav Fragner byl jejím prvním manželem a v Nespekách již dříve realizoval několik vil či letních domů.
Vila Miloše Havla
V místě, kterému se tehdy ještě říkalo Habrová a které nebylo kvůli příkrému skalnatému terénu při samém břehu Vltavy zastavěno, začalo vyrůstat na konci dvacátých let neobvyklé zahradní město – Barrandov. Tehdy jej se světem filmu spojovala hlavně jména stavitelů – Václava a Miloše Havlových. Výstavba pozdějšího symbolu českého filmového světa – barrandovských ateliérů, byla překvapivě až jednou z posledních.
Hotel Thermal v Karlových Varech
Minulý měsíc proběhl již 47. ročník mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Festival, jako každoročně, proměnil na několik červencových dní klidné lázeňské město v rušné centrum filmového života a stejně tak se změnila i role řady karlovarských staveb, jejichž prostory hostily promítání festivalových snímků a další společenské akce. Zítkova kolonáda byla svědkem slavnostních soirée, v kinosály se proměnily prostory neobarokního městského divadla architektů Fellnera a Helmera, Grandhotelu Pupp, hotelu Richmond i dalších lázeňských objektů. Srdcem celého festivalového dění byl jako tradičně hotel Thermal, postavený v průběhu 60. a 70. let podle projektu manželů Machoninových.
Fričova vila
Filmy s Vlastou Burianem, Oldřichem Novým či dvojicí Voskovec a Werich od legendy českého filmu Martina Friče (1902–1968) jsou již klasickými díly české kinematografie. Milovníkům architektury se ovšem spíše při vyslovení tohoto jména vybaví Fričova vila, skvost meziválečného funkcionalismu od předního českého architekta té doby – Ladislava Žáka.
Palác Alfa - U Stýblů
Pojďme si přiblížit stavební vývoj jednoho z pražských funkcionalistických paláců – velkorysé stavby s biografem, taneční kavárnou a divadelním sálem, který se stal domovskou scénou významných pražských souborů. Od roku 1934 zde našlo prostory Nové divadlo slavného prvorepublikového herce Oldřicha Nového, od přelomu padesátých a šedesátých let potom v týchž suterénních prostorách hrálo divadlo Semafor. Diváci tak do paláce přicházeli na představení s Jiřím Suchým, Jiřím Šlitrem, Miloslavem Šimkem a Jiřím Grossmannem, ale i Evou Pilarovou nebo Karlem Gottem. Ten měl ostatně s prostředím paláce U Stýblů již zkušenost – v začátcích kariéry totiž vystupoval o několik pater výše – v rámci hudebních večerů v kavárně Alfa.
Vila Beno Kabáta
V malé obci Dobříň blízko Roudnice nad Labem stojí vila, spojená se životem nedávno zesnulé herečky Zity Kabátové. Majitelem byl totiž její otec – významný pražský meziválečný stavitel Beno Kabát.
Hlavní nádraží v Praze
Budova Hlavního nádraží, nejvýznamnější pražské vlakové stanice, se mihla v pozadí nejednoho filmového příběhu. V nedávno uvedeném snímku Alois Nebel však stavba sehrála poněkud větší roli – odehrává se zde část děje komiksové předlohy i následně vzniklého celovečerního animovaného filmu. Prostředí Nádraží presidenta Wilsona, jak zní jeho dnešní čestný název, tak přispělo značnou měrou k dotvoření pozadí pro tento lyricky laděný příběh.