Hotel Thermal v Karlových Varech

Minulý měsíc proběhl již 47. ročník mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Festival, jako každoročně, proměnil na několik červencových dní klidné lázeňské město v rušné centrum filmového života a stejně tak se změnila i role řady karlovarských staveb, jejichž prostory hostily promítání festivalových snímků a další společenské akce. Zítkova kolonáda byla svědkem slavnostních soirée, v kinosály se proměnily prostory neobarokního městského divadla architektů Fellnera a Helmera, Grandhotelu Pupp, hotelu Richmond i dalších lázeňských objektů. Srdcem celého festivalového dění byl jako tradičně hotel Thermal, postavený v průběhu 60. a 70. let podle projektu manželů Machoninových.

soutěž 1964, realizace 1967-1977

Projekt budovy vzešel z hojně obeslané architektonické soutěže s rozsáhlým stavebním programem – do hotelového komplexu s termálním bazénem a veškerým zázemím musely být včleněny také velkorysé prostory pro pořádání festivalů a konferencí. Zásadní roli pro řešení komplexu hrálo umístění stavební parcely v údolí říčky Teplé na rozhraní lázeňské zóny a městské obytné a obchodní oblasti. Mezi jedenačtyřiceti zaslanými soutěžními projekty se objevila řada možných hmotových i dispozičních řešení. Architekti J. Němec a J. Matyáš navrhovali terasovité uspořádání lůžkové části hotelu ve svahu nad údolím, nižší objekty zázemí a festivalového provozu pak umístili ve spodní části terénu. Projekt K. Pragra a J. Kadeřábka pracoval se dvěma samostatnými objemy propojenými šikmou komunikací. Festivalová část byla i zde situována do údolí, hotel s vertikálně řešenou lůžkovou částí byl umístěn až na horním okraji srázu, kde tvořil výraznou výškovou dominantu. H. Vaic, L. Oberstein, F. Šmolík a Z. Císař navrhli hotelový objem ve formě podélného objektu táhnoucího se údolím. Mezi soutěžními projekty však byla tato řešení spíše výjimkou - většina plánů včetně vítězného projektu Vladimíra a Věry Machoninových kloubila věžovitou hmotu lůžkové sekce hotelu s nízkou horizontální podnoží, kam umisťovala zázemí, festivalové prostory a sály.

Machoninovi situovali svůj objekt na nábřežní terasu Teplé, do těsné návaznosti na starší budovu gymnasia, která měla zůstat dle soutěžních podmínek zachována. Přestože nakonec došlo ke zboření této budovy, stala se důležitým vodítkem pro parametry nové stavby. Ovlivnila její umístění i výšku podnože, respektive Velkého sálu, který svou horní hranou navazoval na římsu sousedního gymnasia.  Kromě Velkého sálu pro 1148 osob, sloužícího dnes jako hlavní scéna karlovarského filmového festivalu, jsou do komplexu umístěny další dva velkokapacitní kongresové a divadelní sály – pro 250 a 300 diváků. Svým architektonickým pojetím se tyto prostory výrazně podílí na exteriérovém výrazu stavby. Oválné objemy sálů jsou částečně vykonzolovány ven z podnože, která tak získává výraznou dynamiku a svým sochařským pojetím tvoří protiváhu kubické patnáctipatrové vertikální hmotě hotelové části. K hotelu patří také vyhlídková kavárna s termálním bazénem a krásným výhledem na město situovaná do svahu za budovou. Původní oblá forma této části byla nakonec nahrazena jednoduchou ortogonální stavbou, která, jak píší autoři, „tvoří kompoziční doplněk hlavní budovy a váže ji širšími vztahy k městskému zastavění“.  Stavební soubor tvoří, jak je vidět, řada provozů a odlišných částí, kterým však manželé Machoninovi dokázali vdechnout jednotný výtvarný výraz. Jedním z prvků, jenž dociluje vizuálního sjednocení rozsáhlého souboru, jsou vodorovné parapetní a zábradlové pásy s tmavě hnědým nátěrem lemující terasy a balkony. Všechny části komplexu také využívají stejného materiálového řešení fasád – plášť tvoří dílce z pohledového betonu s tzv. vymývaným povrchem a na prosklené části je použito determálního skla hnědého odstínu.

Co se týče dispozičního řešení objektu, komplikované bylo zejména propojení hotelového a festivalového provozu, které se setkávají v prostoru třípatrové podnože. Její nejfrekventovanější částí je druhá úroveň - prostor mezipatra, ve kterém se nachází hlavní vstup do hotelu, hotelová hala, recepce, restaurace, ale i kanceláře festivalového štábu a další součásti. Za zmínku stojí kompoziční řešení této úrovně, které je vyvinuto jako prázdný, volný prostor s vestavěnými, často obchozími hmotami jednotlivých provozů. Otevřenost a prodyšnost je vlastní dispozicí celé veřejné části stavebního souboru a je ještě umocněna jejím propojením s okolním terénem. Přístup do objektu je umožněn rampami a schodišti z několika stran a úrovní, které navazují na přilehlé terasy a parky. Díky odklonění motorové dopravy do komunikace na severní straně komplexu bylo navíc umožněno řešit všechny jižně položené trasy jako síť pěších cest, které se napojují na lázeňskou promenádu a prodlužují tak pěší zónu vedoucí z historického centra města.

Interiér a nábytek

Pokud hovoříme o architektuře karlovarského Thermalu, nelze nezmínit jeho interiérové vybavení. Součástí architektonického návrhu hotelu bylo také kompletní řešení vnitřních prostor a nábytku. Věra Machoninová v jednom z rozhovorů uvádí, že práce architektů zacházela až do takových detailů, jako jsou návrhy ubrusů, příborů a skla pro restaurační zařízení. Výtvarné řešení interiérů charakterizuje zejména pronikání venkovních panelů z tryskaného betonu do vnitřních prostor, barevné obklady stěn i návrhy svítidel a sedacího nábytku, který Machoninovi navrhovali přímo pro konkrétní hotelové prostory.  Známé jsou zejména různé typy otočných křesel s kruhovým sedákem, které se lišily výškou opěráku a řešením područek. Nejvyšší křeslo bylo určeno pro hotelovou lobby, nižší varianty pak byly umisťovány ve foyer, kavárnách a restauracích. Čalounění bylo potaženo lakovanou kůží v bílé, červené, modré a později i zelené a hnědé barvě. Kromě těchto křesel navrhovali Machoninovi nábytek také z ocelových trubek a dřevěných lamel. Křesla z ohýbaných lamel byla umístěna například v hledišti Velkého sálu. Důležitou součástí tvůrčího procesu při návrhu výtvarného řešení budovy byla kooperace s významnými umělci. Lamelový podhled ve Velkém sále tak vznikl ve spolupráci s Čestmírem Kafkou, velký skleněný lustr v hlavním foyer pochází z dílny René Roubíčka, skláři Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová jsou autory svítidel v restauraci a rovněž se podíleli na výběru skla, porcelánu a stolního textilu.

Bohužel ne všechno původní vybavení hotelu se dochovalo do dnešních dní, celkový „Gesamtkunstwerk“ tedy nezůstal zcela neporušen. I přesto má ale návštěvník festivalu šanci obdivovat část původních interiérů od manželů Machoninových a pokochat se tak mezi filmovými zážitky také výtvarnou estetikou zlatých šedesátých.

Článek vznikl za podpory SGS ČVUT č.SGS12/201/OHK1/3T/15

FOTO: Klára Brůhová, thermal.cz

FOTOGALERIE

Pro zobrazení fotogalerie klikněte na obrázek.