Vila Miloše Havla

V místě, kterému se tehdy ještě říkalo Habrová a které nebylo kvůli příkrému skalnatému terénu při samém břehu Vltavy zastavěno, začalo vyrůstat na konci dvacátých let neobvyklé zahradní město – Barrandov. Tehdy jej se světem filmu spojovala hlavně jména stavitelů – Václava a Miloše Havlových. Výstavba pozdějšího symbolu českého filmového světa – barrandovských ateliérů, byla překvapivě až jednou z posledních.

Barrandovská 17/444, Praha 5 – Hlubočepy

Rodina spjatá s filmem

Původně zvolil Václav Havel pozemky na hlubočepské pláni při strmém svahu pro vilovou zástavbu. Takovou, jakou viděl na svých cestách po Evropě, a především pak v USA, kde ho zaujaly kolonie výstavních vil amerických zbohatlíků. V plánu stavět na Habrové, tedy nově a atraktivněji na Barrandově, ho podporoval o dva roky mladší bratr Miloš Havel. Ten stál u zrodu filmové společnosti AB, která ke konci dvacátých let začala vykazovat nebývalé zisky a produkovala nejúspěšnější české filmy. Majitelem pozemků na Barrandově se stal Václav Havel v roce 1927, ale již v předchozích letech si nechal navrhnout plán zastavění.

Tento plán však realizován nebyl a ke slovu se dostal architekt, který se mimo jiné také angažoval ve světě filmu (byl režisérem a příležitostným hercem) – Max Urban. Právě on navrhnul stavbu tzv. Barrandovských teras, vyhlídkové kavárny později doplněné plovárnou, skvěle zasazenou do scenerie skal nad řekou. Na výstavbě těchto Teras se podílel mimo jiné i mladý architekt Vladimír Grégr, pozdější autor mnoha barrandovských vil, včetně vily Miloše Havla.

Autor vily Miloše Havla – architekt Vladimír Grégr

Architekt Vladimír Grégr začal pracovat pro rodinu Havlů po ukončení vysokoškolského studia (jeho učitelem byl významný architekt Josef Gočár) na konci dvacátých let. Mezi jeho první projekty patřilo sportovní středisko s lodními klubovnami a plovárnou pod Barrandovem a následovaly dvě barrandovské vily. Ty byly provedeny ve funkcionalistickém stylu, s bílými omítkami a plochými střechami. Jedna z nich, umístěná v oblouku zatáčky, který kopírovala zaobleným nárožím, byla po svém dostavění krátce zpřístupněna veřejnosti jako takzvaná výstavní vila a poté nabídnuta ke koupi za částku 560 000,- Kč. Z tohoto můžeme usuzovat, že na počátku třicátých let představoval ideál barrandovské vily funkcionalistický bílý dům, střídmý, s dobře upravenou zahradou.

Během třicátých let se však proměňoval vkus stavitelů a také vkus architekta Grégra. Je otázkou, zda jej ke změně stylu přiměly nároky investorů, požadujících konzervativnější, romantičtěji laděné stavby nebo jeho vlastní cesty ke Středozemnímu moři, kde si oblíbil drobnější měřítko a výraznější barevnost. Sám se ke svým stavbám vyjadřoval i v odborných kruzích – z jeho článku Moderní architektura se dozvídáme, že byl zastáncem role architekta jako pokorného plnitele přání stavebníka a budoucího obyvatele.

S tímto názorem se samozřejmě slučovalo jeho postavení architekta bohatých pražských vrstev. Že však Grégrovi úspěch nezaručovala podlézavost a servilita dokládají jeho jiné realizace – velmi zdařilé návrhy lokomotiv a vagonů pro České dráhy nebo interiérů. Úspěšnou dráhu tohoto architekta ukončila předčasná smrt v nacistickém vězení v únoru 1943 v Německu, kde byl po svém zatčení a odsouzení za odbojovou činnost internován již od roku 1940. Ve vězení pracoval na projektu vily pro bratra Miloše Havla – Václava. Tento projekt byl tak jeho posledním, bohužel už nerealizovaným.

Od funkcionalismu k vile Miloše Havla

Na Barrandově bylo nakonec postaveno podle návrhu architekta Grégra sedm vil. Už po prvních realizacích se začal přiklánět k romantičtějším formám. Na vile v ulici Skalní uplatňuje stále bílé hladké fasády a rovné střechy, ale půdorys je již organicky zvlněn. Postupně se proměňují detaily – stávají se rustikálnějšími, přidávají se šikmé střechy, později i s arkýři, barevnost přechází z bílé do okrové. Vily připomínají kalifornské haciendy, v interiérech s dřevěným obložením, krby, trámovými stropy.

Tento přístup se nesetkal u pravověrných funkcionalistů s přílišným pochopením, jeho současníci označovali jeho stavby za „produkt neukojeného romantismu“. V nekrologu, který vyšel po druhé světové válce, však už tak přísní nebyli. Přisoudili Grégrovi blízký vztah k přírodě, který ústil v „bohaté tvary, kontrast v dojmu a překvapivost v použití materiálu“ a neschopnost „zaměřiti svoji práci na problémy rodící se nové společnosti“ omlouvali romantickou povahou a láskou k dobrodružným cestám, na nichž sbíral inspiraci. Mezi stavby, které si pro svou dekorativnost lásku funkcionalistů také nevysloužily, patřila i vila pro Miloše Havla.

Miloš Havel a jeho dům

Pozemek na hraně barrandovských skal s ideální orientací k jihu a výhledem přes řeku měl původně zarezervován automobilový závodník a bankéř Čeněk Junek. Po jeho tragické smrti v roce 1928 prodal Václav Havel pozemek bratru Milošovi, který zde nechal vystavět dřevěný srub. Až v polovině třicátých let se obrátil na architekta Grégra a ten pro Miloše Havla navrhnul rozlehlou vilu a úpravu zahrady. Dům je zasazen do mírně svažitého pozemku velmi nápaditým způsobem. Severní, přístupová strana je zapuštěna v terénu, jeví se jako jednopodlažní s mohutnou střechou, působí skromnějším dojmem.

Návštěvník je pak překvapen, když přejde do zahrady. Rustikální vyznění je dáno mohutnou kamennou podnoží přízemí, s ním kontrastuje lehká dřevěná terasa jihozápadní části vily vyššího patra a celkový dojem dotváří seskupení šikmých střech s vikýři a mansardovými okny. Romantizující vzhled podtrhuje i úprava zahrady s kamennými zídkami a schůdky, které v nejzazším cípu zahrady přivádějí návštěvníka k dřevěnému srubu (dnes sloužícímu jako sauna) vystrčenému nad skalní hranu.

Osudy vily

Vila byla dokončována ještě po vypuknutí druhé světové války, po zatčení Vladimíra Grégra se na konečných úpravách podílel jeho dlouholetý kolega Karel Škvor. Poté po roce 1948 sloužila vila dlouhou dobu jako argentinské velvyslanectví, po roce 1989 byla vrácena rodině Havlových. Bratři Havlové prodali vilu v roce 1993 a ta prošla ke konci devadesátých let rekonstrukcí, při níž vzaly zasvé veškeré interiéry. Naštěstí krásy zahrady a exteriéru vily rekonstrukce naopak vyzdvihla, a tak můžeme obdivovat alespoň část lesku bývalého „pražského Hollywoodu.“

Za poskytnutí fotografií k článku děkujeme Ville Barrandov.

FOTO: www.villabarrandov.cz

FOTOGALERIE

Pro zobrazení galerie klikněte na obrázek.