Letní dům Milči Mayerové

K významným stavbám, postavených pro osobnosti meziválečné umělecké scény, patří nenápadný letní domek v obci Nespeky. Jeho objednavatelka Milča (Milada) Mayerová (1901 – 1977) byla tanečnicí a choreografkou, pořádala koncertní taneční vystoupení, pohostinsky vystupovala v Národním, Osvobozeném i Vinohradském divadle a spolupracovala s avantgardními umělci. Založila vlastní taneční školu a můžeme ji znát z fotografické série Nezvalovy Abecedy, kde ztvárnila různými pozicemi těla jednotlivá písmena. Milča Mayerová se rozhodla vybudovat si letní domek v Nespekách v polovině třicátých let a oslovila architekta Jaroslava Fragnera. Někdy se spekuluje, proč zvolila právě Nespeky a tohoto architekta. Důvod byl zřejmě velmi prozaický – Jaroslav Fragner byl jejím prvním manželem a v Nespekách již dříve realizoval několik vil či letních domů.

Nespeky, č. e. 49, architekt Jaroslav Fragner, 1936

Architekt Fragner

Bohatá kariéra architekta Fragnera se započala ve dvacátých letech, kdy se přiklonil k novému funkcionalistickému stylu a již v prvních zakázkách prokázal svůj talent. V letech 1928 až 1932 pracoval také na urbanistickém návrhu Barrandova pro Miloše Havla. Pro Barrandov rozpracoval kromě plánu zastavění také několik projektů vil, avšak z jeho návrhů byla realizována pouze jedna vila v pozměněné podobě.

Už tehdy napsal: „Vily mají ukázati, jaká stavba plně postačí pro jednu rodinu pro naprosto komfortní a moderní bydlení s plným využitím ekonomie místa a výstavby.“ Stejně jako ostatní funkcionalisté věřil, že hodnota stavby nespočívá v okázalosti, ale v její funkčnosti, v tom, jak dokáže souznít se životem obyvatel a uspokojovat jejich každodenní potřeby. Přestože v poválečném období se Fragner profiloval zejména jako pedagog a v rámci ateliéru pro rekonstrukci památek také jako autor skvělých rekonstrukcí a dostaveb historických budov, před válkou se stal autorem mnoha úspěšných vil a letních domků.

Vliv na tuto tvorbu, kde je třeba navázat vztah s klientem, reagovat na jeho potřeby a zvyklosti, měla povaha Jaroslava Fragnera. Přátelé i kolegové se shodují na tom, že architekt Fragner byl důstojným, ale vstřícným člověkem, ochotným naslouchat druhým a s noblesou přetavovat požadavky provozní do vycizelovaných forem. Fragner byl také autorem interiérů, kde se vždy snažil postihnout osobitost budoucích obyvatel, a tak je každý interiér jiný, využívá jiných materiálů a barevnosti, z každého však čiší elegance a důstojnost podobná té, kterou můžeme pocítit při návštěvě jeho velkých realizací – Karolina nebo Betlémské kaple.

Dalším rysem, který z něj dělal výborného architekta vil a letních domků, byl vztah k přírodě a zahradě. Ten byl podobně vstřícný jako u Ladislava Žáka (ten se mimochodem stal koncem čtyřicátých let Fragnerovým asistentem na škole architektury AVU), autora vil Lídy Baarové a Martina Friče. Stejně jako Žák pracoval i Fragner s okolím domu, nechával zahradu opticky vstupovat do interiéru.

Letní domy v Nespekách

Pro Nespeky navrhnul Fragner v roce 1932 regulační plán části obce při řece. Tyto pozemky vlastnil JUDr. Josef Morák a ten byl také prvním objednavatelem stavby od Fragnera v Nespekách. První realizací zde se tak stala takzvaná Movila – vila JUDr. Moráka, postavená v letech 1932–33. Funkcionalistická stavba odlehčená hmotou druhého patra vznášejícího se nad zahradou, terasy, vstupní salla terrena – to vše posiluje dojem prolnutí vnitřku a vnějšku, interiéru a zahrady. Není divu, že architekt Fragner získal další zakázky a podle jeho návrhu zde vzniklo několik domů.

Vila Milči Mayerové byla postavena roku 1936. Jedná se o jednopodlažní stavbu s poměrně přísným vzezřením. Domek však porušuje funkcionalistický kánon pravoúhlé formy a jak kompozicí hmot, tak kombinací bílé omítky s kontrastem barevných dřevěných okenic a dveří připomíná architekturu Středomoří. Domek je komponován jako několik hranolovitých hmot, jejichž výraz podtrhují šikminy střech. Přestože se jedná o lapidární formy, které by mohly působit banálně, dům je vyvážený, nezvyklé zalomení střech posiluje dojem lidového charakteru stavby, bílá s barveným dřevem nám připomíná města u moře. Dům Milči Mayerové se velmi liší od odlehčené Movily, sedí na zemi, v zahradě, je jakoby zakořeněn.

Stejně jednoduchý, a přece rafinovaný je i interiér. Hlavním prostorem byl obývací pokoj, který se otvíral k jihu, otevření odpovídal i sklon střechy. Dále už domek obsahoval jen malou kuchyň, wc s umyvadlem, předsíň, pokoj a zastřešený dvorek se studnou. V obývacím pokoji byl umístěn krb. Půdorys i vybavení domku odpovídalo potřebám krátkého letního pobytu, domek nebyl vybaven topením ani koupelnou.

Milča Mayerová jej prý velmi ráda využívala. Dnes je domek v téměř původním stavu a stále slouží svému účelu – tedy sezónní rekreaci v příjemném prostředí u řeky Sázavy.

FOTO: Benjamin Fragner, Michaela J. Janečková

FOTOGALERIE

Pro zobrazení galerie klikněte na obrázek.