Architektura a vily slavných
NEONOVÉ OKO NAD HOLEŠOVICEMI
Po konci první světové války se na poli architektury objevují nová témata, která jsou promýšlena architekty v celé Evropě. V návaznosti na nutnou poválečnou obnovu se jednalo především o otázku bydlení. Architektonická avantgarda 20. let chápala výstavbu sociálních bytů nejen jako příležitost k radikální proměně životního stylu, ale rovněž jako etickou nutnost, k níž tvůrce zavazuje jejich status progresivních umělců. Podstatným faktorem byla i levicová politická orientace celé umělecké avantgardy.
PASÁŽE: ODZNAK MODERNÍHO VELKOMĚSTA
Forma moderního velkoměsta 20. století je úzce spjata se starším historickým vývojem. Na konci 19. století se v Evropě velmi živě diskutovanou otázkou stala tvář moderního města. S rychlou a hlubokou proměnou struktury tradičního historického sídla se pojilo i nové promýšlení funkcí moderní metropole, jejich konkrétní podoby a jejich vzájemných vztahů. Vznikaly tak nové stavební typy, které se pojily s rozmachem industriální sféry, etablovaly se nové architektonické formy, jejichž cílem bylo vyjádřit myšlenku modernosti soudobé společnosti, a architekti obecně upouštěli od historického tvarosloví, jehož užití a symboliku v průběhu posledního půlstoletí zdokonalovali. Jednou z forem, jež je těsně spjatá s rozmachem moderního velkoměstského života, jsou právě pasáže.
Poezie modernosti: Vila Vladislava Vančury
Československá avantgarda 20. let vyznávala pokrok, civilizační optimismus a především poezii moderního života. Pod tímto termínem avantgardní tvůrci sdružení ve Svazu moderní kultury Devětsil však zdaleka nerozuměli pouze jediný umělecký druh, nýbrž hodnotu, jež prostupovala všechny činnosti a všechny úrovně moderního života. Poezie moderního života byla obsažena v jevech velkoměstského životního stylu a samozřejmě i v architektuře.
Prostor, světlo, věda: Avantgardní bydlení Karla Teigeho
Jednou z nejpozoruhodnějších formací na československé umělecké scéně první republiky byl Svaz moderní kultury Devětsil. Jeho zakladatelem, teoretikem a tajemníkem byl Karel Teige. Teige se živě zajímal o všechny aspekty moderního života a o řadě z nich publikoval teoretické statě, architekturu ani film nevyjímaje. Jeho stanoviska k fenoménům soudobé kultury svou radikalitou podněcovala zapálené debaty, jejichž cílem bylo podrobněji definovat rysy moderního městského života.
Ráj labužníků a sportovců: vila Vlasty Buriana
Pražské Dejvice, především jejich vilová část, se během první republiky staly prestižní rezidenční čtvrtí. Jejich urbanismus vycházející z ideálů anglického hnutí zahradních měst zajišťoval svým obyvatelům klidné útočiště v zeleni a výhodné umístění nové čtvrti nedaleko historického centra jim, zejména s rozvojem automobilismu, umožňovalo účast na živém dění pražského kulturního a společenského života. Právě zde se rozhodl vystavět svou vilu přední český komik Vlasta Burian.
Hotel Jalta
Nedávno jsem četla v internetové diskusi otázku – „V jaké restauraci Jiřina Šejbalová učila Ivu Janžurovou jíst stehýnko kuřete ve filmu Světáci?“ Také vás to zajímá?
Velké kino v malém městě
Baťovský Zlín představoval pro kapitány průmyslu ztělesnění vrcholné racionalizace práce, pro politické představitele jedno z možných řešení bytové krize a pro avantgardu se stal naplněním nadějí, které vkládala do nové architektury. Existence, funkce i podoba zlínského Velkého kina jsou nerozlučně spjaty s prudkým rozvojem, jenž toto město prodělalo v prvních dekádách 20. století.
60. léta v architektuře
Šedesátá léta jsou pro filmové fanoušky etapou, která zrodila perly české nové vlny. Experiment, nová estetika a spolupráce s výtvarnými umělci v 60. letech necharakterizují však jen produkci filmovou, ale též architektonickou. Zatímco ta filmová je široce respektovaná, k té architektonické se široká veřejnost staví v lepším případě lhostejně. Zaslouží si stavby tohoto období náš zájem a pokud ano, tak v čem spočívají její hodnoty a proč jsou přehíženy? Odpovědi na tyto otázky se přitom týkají nejen teorie a historie architektury, ale též zažitých klišé, stereotypního pohledu na tyto stavby jako na produkty socialistické mašinerie. Tam, kde film reprezentuje vzepětí tvůrčích sil a politické uvolnění, tam je architektura často chápána jako hmotný symbol represivního systému.
VELETRŽNÍ PALÁC A JEHO KINA
Architektura se po vzniku samostatného Československa stala velmi prestižním oborem. Mladá republika se toužila zařadit mezi vyspělé demokratické státy a jednou z cest, jak takového cíle dosáhnout, byla pro představitele československého státu přestavba hlavního města na moderní metropoli. Praha tedy ve 20. letech procházela přeměnou z ospalého provinčního sídla na moderní velkoměsto.
Hotelový dům na Invalidovně
V jednom z předchozích článků jsme psali o kině Světozor u pražského Václavského náměstí, které bylo v roce 1968 uzpůsobeno pro promítání Kinoautomatu Radúze Činčery. K této filmové atrakci, která slavila velký úspěch na světové výstavě EXPO´67 v Montrealu, se úzce váže i další pražská stavba: hotelový dům na sídlišti Invalidovna, kde se odehrává děj interaktivního filmu.