Palác Alfa - U Stýblů

Pojďme si přiblížit stavební vývoj jednoho z pražských funkcionalistických paláců – velkorysé stavby s biografem, taneční kavárnou a divadelním sálem, který se stal domovskou scénou významných pražských souborů. Od roku 1934 zde našlo prostory Nové divadlo slavného prvorepublikového herce Oldřicha Nového, od přelomu padesátých a šedesátých let potom v týchž suterénních prostorách hrálo divadlo Semafor. Diváci tak do paláce přicházeli na představení s Jiřím Suchým, Jiřím Šlitrem, Miloslavem Šimkem a Jiřím Grossmannem, ale i Evou Pilarovou nebo Karlem Gottem. Ten měl ostatně s prostředím paláce U Stýblů již zkušenost – v začátcích kariéry totiž vystupoval o několik pater výše – v rámci hudebních večerů v kavárně Alfa.

Václavské náměstí 28, Ludvík Kysela a Jan Jarolím, 1927-28

V meziválečné době dvacátých a třicátých let 20. století pozměnila tvář pražských tříd řada objektů postavených v nastupujícím funkcionalistickém stylu. Jen na Václavském náměstí vyrostlo několik nových paláců, jako byl Gočárův a Feuersteinův Fénix, šekový úřad (dnes sídlo Komerční banky) od Františka Roitha, Janákův a Podzemného hotel Juliš, obchodní dům firmy Baťa, vedle stojící Lindtův dům nebo právě palác Alfa. Všechny tři posledně jmenované objekty projektoval architekt Ludvík Kysela, jeden z nejprogresivnějších avantgardních architektů své doby.¹

Palác Alfa, jehož návrh vytvořil Kysela ve spolupráci s architektem Janem Jarolímem, v sobě ukrýval nejenom administrativní, obchodní a obytné plochy, ale stal se také jedním z center pražského kulturního a společenského života. Zejména díky rozlehlé kavárně, modernímu biografu a divadelnímu sálu, ve kterém snad původně měla sídlit scéna divadla Vlasty Buriana, nakonec ale prostory využívalo Nové divadlo Oldřicha Nového a následně Semafor. Palác byl vystavěn na místě dvou starších domů patřících podnikateli Václavu Stýblovi.² Demolice obou stávajících budov proběhla v roce 1927 a ještě téhož roku se začalo s výstavbou nového, velkoryse pojatého objektu, zasahujícího od východního průčelí do Václavského náměstí až k západnímu konci původních hlubokých gotických parcel – k okraji Františkánské zahrady.

Výstavba prováděná firmou J. Nekvasila a K. Sochorovského probíhala rychlým tempem, zkolaudováno bylo již v prosinci roku 1928.³ Konstrukce paláce je tvořena železobetonovým skeletem, jehož pět podélných modulů je jasně patrných na hlavním průčelí rozděleném do pěti travé, z nichž druhé a čtvrté předstupují ve formě rizalitů před rovinu fasády. Na svou dobu velmi pokrokové bylo rovněž maximální prosklení fasády pásovými okny. Dispoziční osou budovy je obchodní pasáž vedoucí z Václavského náměstí do Františkánské zahrady. Těsně před vstupem do zahrady je již jen částečně krytý průchod pravoúhle napojen na pasáž Světozor a tedy umožňuje pěší spojení i do Vodičkovy ulice. Za pozornost v rámci pasáže stojí ústřední dvorana s výškou přes dvě podlaží, zastřešená eliptickou kopulí s výraznými železobetonovými žebry a výplní ze skleněných tvarovek. Do dnešních dob se také alespoň částečně zachovaly původní výkladce obchodů a malý kiosek v samém středu dvorany, kde se původně prodávaly tiskoviny a tabákové výrobky.⁴

Budova má tři podzemní a ve své nejvyšší části osm nadzemních podlaží. Zatímco třetí suterén je tvořen především technickým zázemím objektu, druhý a první měl o poznání atraktivnější náplň. Ve velkém prostoru pod dvoranou v centrální části paláce byl umístěn kinosál, do nižší části budovy blíže k Františkánské zahradě pak byly situovány prostory sálu divadelního. Obě kulturní zařízení byla vybavena velmi exkluzivně. Zejména biograf Alfa se svým velkým sálem se 1250 sedadly a galeriemi, menším sálem pro pořádání besed, zázemím a velkorysými předprostory se měl čím pyšnit. V přízemí paláce převládaly obchodní plochy přístupné z náměstí a z pasáže. Z pasáže vedly také dvě schodiště umožňující přístup do prostor kavárny Boullevard (později kavárny Alfa), které původně zaujímaly celé první patro paláce. Skrz velké prosklené tabule kolem ústřední dvorany bylo od kavárenských stolků možné sledovat shon v pasáži, další okna vedla na rušné Václavské náměstí i opačným směrem do poklidnější Františkánské zahrady. V kavárně se pořádaly taneční a hudební soirée, byl zde i kulečníkový sál a herny.⁵ Vyšší nadzemní podlaží pak byla věnována zejména účelům administrativním, zadní trakt s klidnější orientací směrem do Františkánské zahrady projektanti využili pro prostory obytné.

Dnes kulturní sály a kavárna již několik let neslouží svým společenským účelům – biograf zde fungoval do roku 1994, divadlo Semafor do roku 1993. Podle informací na internetových stránkách paláce objekt prochází rekonstrukcí, v rámci které by snad měly dojít obnovy i oba kulturní sály a kavárna. Doufejme tedy v citlivý přístup k úpravám a úspěšné znovuotevření palácových prostor.

FOTOGRAFIE SOUČASNÉHO STAVU: Klára Brůhová
DOBOVÉ FOTOGRAFIE A PLÁNY: reprodukce z časopisu Stavba VIII (1929–1930), 140–142

Článek vznikl za podpory SGS ČVUT č.SGS12/201/OHK1/3T/15

¹ Otakar NOVÝ: Výstavba Velké Prahy za první republiky, in: Emanuel POCHE (ed.): Praha našeho věku, Praha 1998, 104-106.
² Josef HRUBEŠ / Eva HRUBEŠOVÁ: Pražské domy vyprávějí …VIII, Praha 2004, 144.
³ Růžena BAŤKOVÁ (ed.): Umělecké památky Prahy – Nové Město a Vyšehrad, Praha 1998, 446.
⁴ HRUBEŠ / HRUBEŠOVÁ 2004 (Pozn. 1) 144.
⁵ Ibidem 145.

FOTOGALERIE

Pro zobrazení fotogalerie klikněte na obrázek.