Miroslav Zikmund: Nejkrásnější jsou návraty domů

Miroslav Zikmund letos v únoru oslavil 93. narozeniny. V anketě Sedmičky jej obyvatelé Zlína vybrali jako největší žijící osobnost města. Nebýt zlínských filmových ateliérů, měli by lidé v anketě mnohem složitější výběr. Právě zpracovávání filmových materiálů z cest po světě zavedlo cestovatelskou dvojici do těchto laboratoří. Architektura města, lidé kolem a možná i nezapomenutelné cesty na běžkách z ateliérů k hotelu Moskva mladé cestovatele uchvátily. Rozhodli se usadit se ve Zlíně natrvalo. Jiří Hanzelka se později přestěhoval do Prahy.

„Koupil jsem dům od režiséra Elmara Klose, který zamířil do Prahy. A už jsem zůstal,“ popsal již dříve svůj příchod do Zlína Miroslav Zikmund.

Miroslav Zikmund se narodil 14. 2. 1919 v Plzni. Už v dětství toužil po cestování. Projel železnicí celou republiku až k Podkarpatské Rusi, psal si deník a poznámky těsnopisem. Maturitu složil na reálném gymnáziu v Plzni roku 1938 a nastoupil na Vysokou školu obchodní v Praze, kde se jeho osud na dlouho propojil s osudem Jiřího Hanzelky, narozeného 24.12.1920 ve Štramberku.

Do světa vyrazil s Jiřím Hanzelkou poprvé v osmadvaceti letech, v letech 1947-1950 projeli společně vozem Tatra 87 Afriku a Latinskou Ameriku. V letech 1959-1964 podnikli cestu do Asie a Oceánie. Z obou cest zpracovali stovky reportáží pro české i zahraniční noviny, časopisy a rozhlas. Procestovali více než sto deset zemí, vydali téměř dvě desítky knížek, natočili sto padesát krátkých filmů a čtyři celovečerní.

Všechny celovečerní filmy (Afrika I, Afrika II, Z Argentiny do Mexika, Je-li kde na světě ráj) vydala na DVD společnost Filmexport home video a nyní nově vychází také 20 dokumentárních krátkých filmů ze Sovětského svazu i s legendární Zvláštní zprávou č.4.

Problém nastal po roce 1968. Angažmá Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky v reformním hnutí vyústilo v zákaz veřejného publikování. Část jejich postřehů z cest proto vyšla v samizdatové edici Petlice.

V době, kdy měl oficiální zákaz činnosti, upřel Miroslav Zikmund svoji pozornost na genealogii. „Řekl jsem si, že budu jako pan Brouček cestovat do minulosti. To mi nemohou zakázat a nepotřebuji k tomu žádnou výjezdní doložku,“ vysvětlil v jednom z mnoha novinových rozhovorů.

Pro mnoho lidí z jeho okolí bylo dlouhé desítky let nepochopitelné, že společně s Hanzelkou neemigrovali. Zikmundovo vysvětlení bylo prosté: „Chtěli jsme žít doma. Nejkrásnější na všech cestách jsou přece návraty domů.“

O tom, jak Zikmundovi jako rodilému Plzeňanovi přirostl Zlín k srdci, nade vší pochybnost svědčí i fakt, že svůj bohatý archiv věnoval Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

Při zakládání Archivu H+Z v roce 1994 a následně stálé expozice v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně někteří lidé tvrdili, že je to jen pro důchodce, kteří si je pamatují a mladým již nemají co říct. Po patnácti letech se ukazuje, že k dílu Hanzelky a Zikmunda se stále vrací jak cestovatelé, tak studenti, žáci, diplomanti a další.

K Zikmundovi i jeho již zesnulému kolegovi mají úctu nejen obyvatelé Zlína, ale i jejich současní následovníci. „Snad každý, kdo četl či slyšel jakýkoliv rozhovor s oběma pány, si nemohl nevšimnout neobyčejné moudrosti, pokory, skromnosti, nadhledu a vzdělanosti, které z kaž dé věty čiší, a to vše je umocněno jejich přirozenou morální integritou,“ napsal v jednom ze svých textů cestovatel Stanislav Bernard.

Miroslav Zikmund je historicky prvním nositelem ceny Osobnost města Zlína, kterou dostal v roce 1993 společně s architektem Vladimírem Karfíkem a fotografem Josefem Vaňharou.

{youtube}Jkyvls7htH4{/youtube}  {youtube}699bfToT7b0{/youtube}

FOTO: Archiv H+Z