Proč se Vítězslav Nezval nechal zapírat?

Z českých filmařů meziválečného období dosáhl největší mezinárodní proslulosti bezesporu Gustav Machatý, a to díky dvěma filmům provokativně dráždivých názvů – Erotikonu a Extázi. Informace o projektu němého Erotikonu se začaly objevovat v tisku již od poloviny srpna 1928. Obsah byl tajen, jména zahraničních hvězd nebyla ještě týden před natáčením zveřejněna; jak se později ukázalo, ze čtveřice ohlašovaných českých herců Theodor Pištěk, J. W. Speerger, Karel Hašler a Marie Hübnerová byl nakonec obsazen jen první jmenovaný.

Představoval žárlivého manžela záletné paničky (hraje ji Němka Charlotte Suza). Kritici jeho výkon chválili. Tak kupříkladu v německém časopisu Die Filmwoche: „Proč je tenhle Pištěk tak dobrý, to ví bůh. Možná, že si s ním režisér nejlépe rozuměl; možná však, že Pištěk je skutečně velkou osobností. V tom případě bychom ho měli co nejrychleji přivést do Berlína, navzdory všem odpůrcům cizinců.“

Z českých herců dostal větší roli ještě Karel Schleichert-Loukodolský – zahrál si železničního hlídače, otce hlavní hrdinky. Pro ni získal režisér představitelku v tehdejší Jugoslávii: půvabná dívka debutovala pod pseudonymem Ita Rina a u nás pak filmovala ještě několikrát. Jejího svůdce ztvárnil norský herec Olaf Fjord, který byl divákům znám z působení v německé kinematografii. Gustav Machatý chtěl obsazením zahraničních herců zvýšit mezinárodní ambice svého filmu, proto oslovil ještě Itala Luigiho Serventiho (hraje muže, který se ožení se svedenou dívkou).

Velkou zásluhu na podobě filmu kritici po právu přisoudili kameramanovi Václavu Víchovi. Lubomír Linhart napsal: „Víchova fotografie spolupracovala tvořivě s režisérem. Její odstiňování, nuancování osvětlením i stanovištěm aparátu dodává výkladu filmový ráz.“

Utajený autor

Tajemno zastřelo účast spoluautora scénáře. Machatý si napsal prý scénář sám, ale již v době natáčení se hovořilo, že nápomocen mu byl „mladý český básník“. A opravdu byl! Ostatně i Karel Smrž uvedl ve své kritice, že „námět byl zpracovaný za součinnosti význačného moderního básníka“. Proč však nejmenoval Vítězslava Nezvala, nevíme. V Nezvalově pozůstalosti je zachován rukopis libreta, psaný básníkem, jeho jméno však v titulcích chybělo. Můžeme se dohadovat, že po cause Jiřího Voskovce, kterého kvůli jeho herecké účasti v komerčních filmech vyloučili ze sdružení avantgardních umělců Devětsil, nechtěl „devětsilák“ Nezval dráždit své přátele a raději zůstal v anonymitě.

{youtube}qvEqoi0nAH4{/youtube}

Erotikon byl díky důmyslné zahraniční reklamě okamžitě prodán do několika států: Německa, Rakouska, Maďarska, Rumunska, Polska; viděli ho diváci v Jižní Americe. Žel po uvedení v Karlových Varech a po pražském nočním „gala představení“, které se konalo 27. února 1929, však obchod s atraktivním filmem selhal. Spoluprodukční firma Slavia-film se rozhodla vynést svůj trumf až ve výhodnějším podzimním čase, kdy počítali s vyšší návštěvností. V té době ale byli diváci připravováni na nástup zvukových filmů a o němé filmy už valný zájem neměli. To se projevilo i na přijetí Erotikonu, jehož oficiální pražská premiéra se nakonec konala až 3. ledna 1930. Producenti uvažovali, že stejně jako Tonku Šibenici také Erotikon dodatečně ozvučí a synchronizují. Ale kvůli vysokým nákladům váhali a úpravu odsouvali. Ostatně takto upravená verze filmu v Německu a v Rakousku, kde se hrála pod názvem Parfém jedné ženy od podzimu 1934, velký úspěch neměla.

Vrcholné dílo české němé kinematografie, které v restaurované verzi, o níž se zasloužili v Národním filmovém archivu, si můžou dopřát filmoví ctitelé – na DVD ho vydala společnost Filmexport home video.