Obchodní palác - v ateliéru

Navštívili jsme hostivařské ateliéry, když tam režisér Otakar Vávra dokončoval velké komparsové scény svého nového filmu „Šťastnu cestu“. Hned při vstupu do ateliéru nás udivila ohromná stavba dvou pater obchodního domu. Byla právě polední přestávka, takže celý prostor zel prázdnotou, ale tím rozlehlejším dojmem působil.

Procházeli jsme odděleními s porculánem, deštníky, bižuterií, látkami, kravatami, dětskými potřebami, botami, zkrátka vším možným zbožím, které jen čekalo, až se domu vhrnou davy zákazníků a za stolky nastoupí dívky v úpravných modrých pláštích s roztomilým úsměvem na rtech.

Původním úmyslem všechny scény přímo ve domě „Bílá labuť“. Režisér Vávra se tam se štábem skutečně nastěhoval a zde záběry z polední přestávky zaměstnanců na terasách tohoto obchodního paláce. Ale celý ohromný interiér, představující přízemní halu a první patro obchodního paláce „Zlatý roh“, jak byl filmový dům nazván, byl postaven architektem Zázvorkou přímo v ateliéru. Stavba trvala 8 dní a 3 noci a pracovalo se na ní bez přestávky, protože to nebyla jen dějová kulisa, ale věrný obraz skutečnosti.

Po polední přestávce svolali režijní asistenti Kulhavý a Novák celý kompars znovu do ateliéru: nejprve nastoupily prodavačky v uniformách a s číslem každá za svůj pult, pak přišel kompars, představující zákazníky: ženy s nákupními taškami, elegantní slečinky s psíky, mladá děvčata, matky s dětmi, mužové, zkrátka směsice nejrůznějších typů.

Zvládnout tak velké množství lidí přímými rozkazy nebylo možno a proto byl zřízen rozhlas, obsluhovaný režijním asistentem Novákem, který tlumočil příkazy režiséra Vávry, týkající se výkonu komparsu, a pokyny kameramana F. Pečenky osvětlovačům: brzy se mohlo přikročit k záběrům z nitra obchodního domu: prodavačky urovnávají na pultech zboží ještě před příchodem zákazníků. Hana Vítová v roli Mileny Jedličkové s číslem 136 na stejném pracovním plášti, jaký mají ostatní, oprašuje rychle své zboží v oddělení porculánu a upozorňuje kamarádku, že má ještě na své vitrince prach. Na vedlejší místo dobíhá rychle jedna opozdilá a v letu se omlouvá zatímní vedoucí oddělení Anně Waltrové (hraje ji Jiřina Štěpničková), která naposled kontroluje, zda je vše v pořádku. Tam ještě jedna prodavačka zívá a naposledy se protahuje se slastnou vzpomínkou na měkkou postel, jiná, schována za sloupem, naposledy opravuje červeň svých rtů tyčinkou a přepudrovává nosík. Ale brzy již je obchodní dům zaplněn zákazníky.

Iluse je dokonalá, tím dokonalejší, že na chování prodavaček a uspořádání celku dohlíží několik vedoucích z Bílé labutě, kteří poučili po stránce odborné všechny „zaměstnance“, jak si mají počínat. Z odborníků je přítomen inž. K. Zástěra, prokurista Bílé labutě, správce budov L. Fleischmann, šéfaranžér Bernard a reklamní kreslíř Uljaki, vedoucí konfekce Čížek a tři vedoucí prodavačky. Ještě před filmováním měli porady jak s arch. Zázvorkou, tak s L. Žákovou, která pořizovala výpravu.

{youtube}Kpc5P7bL8Us{/youtube}

Kromě již vyjmenovaných herců účastnili se celotýdenního filmování Adina Mandlová v roli Heleny Truxové, prodavačky z bižuterie, Nataša Gollová jako potřeštěná Fanynka, Jana Dítětová jako její kamarádka Božka, Otomar Korbelář v jedné z hlavních mužských úloh továrníka Klementa, Hradilák jako automobilový agent Fred, J. Marvan jako ředitel obchodního domu, Míla Pačová v úloze vedoucí, Kreuzmann a Gaierová v rolích falešného hráče karet a jeho společnice.

Kromě hlavních postav, jichž je asi 15, hraje ve filmu asi 140 episod němých i mluvených a přes 500 členů komparsu. Při závěrečném filmování ve dvoraně a patrech obchodního domu „Zlatý roh“ bylo nutno dopravit do studia denně přes 700 lidí jen pro film „Šťastnou cestu“. Přes 500 se jich musilo denně oblékat, líčit, stravovat a vyplácet jim denní honorář. Dovedete si představit ten chaos, hluk, rámus a desorientaci, kdyby ta masa lidí nebyla od vstupu do ateliéru až do odchodu řádně organisována?

Dobrá organisace filmové práce vytvoří předpoklady pro dobré pracovní ovzduší a tím i pro umělecký zdar celého filmu.

Lucernafilm dovedl zdolat i tento úkol.

Vedoucí produkce O. Papež i první výrobní asistent E. Šimáček byli mozkem i srdcem této organisace. Zdolali s úspěchem všechny nesnáze a odstraňovali všechny překážky, pokud se jaké vyskytly.

„Šťastnou cestu“ do další práce!

Pozn. red.: Text je doslovným přepisem originálního textu se zachováním původního jazyka a stylistiky.

DVD Šťastnou cestu si můžete koupit zde.