Kázat vodu a pít víno

Je i pro dnešní mladé diváky zábavné a příjemné sledovat, jak mladý a pohledný herec Hugo Haas přímo virtuózně zpodobňuje ve filmových komediích postavy postarších, často nerudných a protivných mužů. Když byl obsazen do role pana Načeradce v adaptaci Poláčkových Mužů v ofsajdu, bylo mu teprve třicet roků, v čase starého Pešty z Velblouda uchem jehly a pohodného Tobiáše z Uličky v ráji byl pouze o šest let starší. Za necelý rok později se objevil na filmovém plátně jako profesor Antonín Karas; tomuto počestnému a ctihodnému muži, který vepsal nad hlavy lidstva heslo Mravnost nade vše, nadělili autoři, byť to nikde číselně nevyjádřili,  jistě víc roků než šestatřicet, kolik v té době vlastnil jeho představitel  a jeden z duchovních otců, Hugo Haas.

Diváci již z dřívějších televizních repríz vědí, že pan profesor Karas se nakonec sám zbožňovanému přikázání zpronevěří, když se nečekaně objeví jeho nemanželská dcera.
Ale patrně jen někteří pamětníci si uvědomují, že nápad autorů komedie Mravnost nade vše – totiž obdařit všechny členy profesorovy rodiny brýlemi – si po letech „vypůjčili“ autoři filmu Naše bláznivá rodina. 
Populární a oblíbený herec prožíval úspěšný rok 1936: režíroval dva filmy, v nichž si zároveň zahrál hlavní role – drama podle Čapkovy stejnojmenné hry Bílou nemoc a komedii Děvčata, nedejte se! Do třetice je jako režisér podepsán i pod filmovou komedií Kvočna, ve které ovšem nehrál.

{youtube} NTwzn82NJVo{/youtube}

Iniciátory vzniku komedie Mravnost nade vše byli někteří zaměstnanci barrandovských ateliérů, kteří se dožadovali, aby se natáčelo i v předvánočním čase, a tím si mohli vydělat mimořádné prémie. Obrátili  se s žádostí na pracovitého režiséra Martina Friče, který filmoval zvláště rychle. Kde však vzít k filmu „na vánočního kapra“, jak se vytouženému projektu začalo v ateliérech říkat, vhodný scénář. Režisér Frič vyzval Huga Haase a Otakara Vávru, kteří opravdu během týdne scénář napsali. A své dílo neošidili; kdo neví, v jak krátkém termínu scénář vznikl a jak rychle byl film i natočen, na výsledném tvaru žádný spěch a shon nepozná.

Neopodstatněné byly i obavy páně producenta, který před pražskou premiérou „ozkoušel“ účinnost komedie na prostějovských divácích.
Kolik vděčných a spokojených diváků vidělo film po jeho premiéře v únoru 1937 nevíme; v předválečné době se statistiky o návštěvnosti nevedly. Když se však v roce 1958 konala obnovená premiéra, netrvalo dlouho a do kin se vypravilo za vkusnou a originální zábavou téměř milión a půl diváků. Nedivme se, veseloherní novinky,  jako kupříkladu Co řekne žena, Hvězda jede na jih, Kasaři, Mezi zemí a nebem či Zatoulané dělo moc velkými konkurenty nebyly. Jediná povedená a vtipná komedie z tohoto produkčního roku, Tři přání, kterou napsal Vratislav Blažek a režírovali Elmar Klos s Jánem Kadárem, byla v předvečer premiéry zakázána a hrála se až za šest roků.

FOTO: Filmexport