Loučení dvou milenců

Osud herečky Adiny Mandlové, nejprve sekretářky a manekýnky, se začal v roce 1933, kdy Hugo Haas a režisér Martin Frič napsali a natočili komedii Život je pes, v níž si téměř debutantka (objevila se teprve podruhé před kamerou) zahrála hned hlavní dívčí roli. Eva Durdysová je moderní dívka, které to sluší nejen ve vybraných modelech a róbách, ale i v overalu s montážním klíčem v ruce, když se pokouší opravit porouchaný automobil.

Adina Mandlová se pak stala na nějaký čas Haasovou partnerkou i v osobním životě. Seznámili se v baru a – jak Mandlová později zavzpomínala – „uplynul téměř rok, než se mi podařilo přesvědčit Haase a zároveň s ním jednoho producenta o tom, že já jsem ten nepochopený talent, který čeká na odhalení.“ Je to řečeno vtipně, haasovsky sebeironicky, ale pravdivě. Což potvrdily vzápětí další jejich společné filmy, ve kterých si opět s chutí zahráli milence: Mazlíček a Ať žije nebožtík. V roce 1937 se jejich jména objevila v titulcích hned tří filmů: Kvočnu Haas režíroval, sebe neobsadil, Mandlovou ano. V komedii Mravnost nade vše byli oba již dřívější milenci ve vztahu otec a dcera; Haas, který je spoluautorem scénáře, si ale napsal repliku, která zasvěcené pobavila: „Mám to ale pěkná děvčata!“

Poslední film, který spolu natočili, se jmenuje Děvčata nedejte se! a Haas ho režíroval společně s J. A. Holmanem. Haasův partner se proslavil následně v době protektorátu zásluhou filmů, které lze označit za společenská dramata: Minulost Jany Kosinové, Modrý závoj, Rukavička. Posledním filmem z domácí produkce, v jehož titulcích čteme Holmanovo jméno, byla celovečerní reportáž o návratu prezidenta Beneše z exilu, nazvaná Vlast vítá.

{youtube}hiYtJPhDz4E{/youtube}

Pak tento režisér emigroval. Děvčata nedejte se! můžeme označit za situační veselohru, třebaže divákům je nabídnuto i několik dojímavých situací. Ostatně Hugo Haas do svých komediálních filmů rád přidával ingredienci sentimentu.

Středoškolský profesor s příznačným jménem Pokorný, značně stydlivý a nesmělý, představovaný Haasem, konečně získá místo na církevní škole. Před odjezdem nalezne přede dveřmi odložené nemluvně, o které se postará společně se studentkami…

Pochopitelně, že v početném třídním ansámblu hrála prim Adina Mandlová, ale jednu ze studentek si zahrála Maria von Bibikoff, budoucí paní Haasová, pro niž vymyslel její manžel přezdívku Bibinka. Adina Mandlová si s ní pak i dopisovala.

Hugo Haas jí napsal jen jednou, protože mu jeho bývalou milenku někdo pomluvil.

TEXT: Pavel Taussig

FOTO: archiv FEX