Čeští a slovenští herci v Hollywoodu

Větu od českého herce: ,,Tak v Hollywoodu bych určitě nikdy hrát nechtěl,“ zřejmě uslyšíte opravdu málokdy. Otázka ovšem je, zda se nějakému našinci podařilo v továrně na sny uspět.

Čeští a slovenští herci do Hollywoodu nepřicházeli za lepším, ale často z existenčních důvodů. To je ostatně případ Petera Lorrea z Rožumberku (vlastním jménem Laszlo Löwenstein ) na severním Slovensku. Lorre utekl už jako malý z domova a protloukal se na vlastní pěst životem.

Kariéru bankovního úředníka se mu podařilo vyměnit za hlavní hereckou roli vraha dětí ve slavném filmu M (Vrah mezi námi) Fritze Langa z roku 1931. Od roku 1935 se postupně přes Paříž a Londýn dostal až do Hollywoodu.

Díky svému zjevu se tak slovenský rodák dostal k výrazným epizodním rolím s Humphreym Bogartem v Casablance (1942) nebo Cary Grantem v černé komedii Franka Capry Jezinky a bezinky (1944). Kromě výrazného zjevu Lorre disponoval i zajímavým nakřáplým hlasem, který jeho domovské studio Warner Bros využilo k namlouvání animovaných filmů ze série Bugse Bunnyho. Mimochodem, v Evropě byl Lorre zneužit v říšské nacistické propagandě, protože právě jeho role ve filmu M byla používána jako symbol na plakátech pro vyvolávání antisemitských nálad ve společnosti.

Lorre měl ohromnou výhodu v tom, že skvěle ovládl angličtinu. To se ovšem úplně nepodařilo známému duu Voskovec a Werich, kteří odjeli do USA před vlajkou s hákovým křížem nad Barrandovskými ateliéry.

Jejich český humor se v Americe uplatnit nedal a navíc příliš nevládli ani angličtinou. Jiří Voskovec nakonec v zámoří zůstal, ale ve filmovém průmyslu se mu výrazněji uspět nepodařilo. Prokazatelným historickým úspěchem byla pouze epizodní role ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů. Ten ovšem ve své době skončil značným komerčním nezdarem a snímek byl rehabilitován až po mnoha letech.

Co jste možná nevěděli je ovšem skutečnost, že se do Hollywoodu přeci jen vrátil i Jan Werich. V minulosti se nesmělo příliš mluvit o Werichově účinkování v zahraničních filmech. Byl dokonce obsazen do role padoucha Ernsta Stavro Blofelda v Bondovce se Seanem Connerym Žiješ jenom dvakrát. Kvůli zdravotním komplikacím se ovšem Werich musel natáčení vzdát a na jeho místo nastoupil Donald Pleasence. Ve filmu tak zůstala pouze scéna Werichových rukou, jak hladí kočku.

Vynechat bychom neměli ani krátkou epizodu Olgy Schoberové, která byla v šedesátých letech kladena vedle filmových div Brigitte Bardot a Ursuly Andress. Olga Schoberová měla svůj umělecký pseudonym Olinka Berova a její přednosti ocenilo zejména pánské publikum, protože její role byly postaveny především na jejím působivém zjevu s plnými slovanskými vnadami.

A pro úplnost bychom neměli opomenout ani Jana Třísku, který po emigraci do USA v roce 1977 natvrdo pocítil pověstnou tvrdost hereckého chleba. Neměli bychom zapomínat, že na obsazení vedlejší role jsou v Hollywoodu desítky, často i stovky zájemců, takže jakákoliv role, kde herec může prohodit alespoň pár slov, je úspěchem. Tříska se objevil v několika hollywoodských produkcích, z nichž ta nejvýraznější je zřejmě epizodní role atentátníka Larryho Flynta ve filmu Miloše Formana Lid versus Larry Flynt.

Skutečně se ovšem prosadil Karel Roden, který jako jediný český a slovenský herec má to štěstí, že se může prokázat dnes už skutečně reprezentativním portfóliem. Velkou výhodou pro jeho kariéru bylo, že nelenil a odjel na rok pracovat do Anglie, kde navštěvoval herecké kurzy a zdokonaloval si angličtinu.

Jeho mezinárodní kariéra započala rozsáhlým konkurzem na roli ve filmu 15 minut (2001), kde ztvárnil postavu českého násilníka Emila nahrávajícího si své zločiny na kameru. Po jeho stopách se vydával hlavní protagonista filmu Robert De Niro, jenž do té doby proslul jako herec pečlivě si vybírající své herecké partnery. Úspěch to naštěstí nebyl osamocený, protože za poslední desetiletí se Roden pravidelně objevuje v hollywoodských produkcích v epizodních rolích.

V současnosti vzniká v Hollywoodu jen velmi málo filmových produkcí. Většina tvorby se totiž přesunula do zemí s daňovými pobídkami, nízkými cenami a hlavně do míst, kde zcela chybí odbory. Politika honorářů ve filmu totiž celé toto odvětví přivedla na okraj propasti. Dnes jsou nejoblíbenějšími evropskými lokacemi pro natáčení Bulharsko, Rumunsko, Německo nebo Maďarsko a z toho vyplývá i snaha obsazovat místní herce, ovšem není vyloučeno, že se třeba ještě nějakému českému herci uspět podaří.

FOTO: csfd.cz