Zdislava z Lemberka

O světici s erbem lva (náležel rodu Markvarticů, k němuž patřil i její manžel Havel z Lemberka) existuje mnoho statí, knih a dokonce i film. To samozřejmě navozuje pocit, co vše o skutečné historické Zdislavě víme. Ale je to hrubý omyl. Reálných, historicky věrohodných zpráv je jako šafránu. V době, když žila, se o ní téměř nikde nepsalo a autentická svědectví vůbec neexistují. Objevuje se poprvé až ve Žďárské kronice a v Dalimilově kronice. Obě však byly napsány na počátku 14. století a tedy nejméně padesát let po její smrti. I v nich je reálných zpráv minimum, pouze se tu velebí její svatost.

Kdy a kde se Zdislava narodila, netušíme. Předpokládá se, že to bylo kolem roku 1220 někde na Vysočině, protože jejím otcem byl vlivný moravský velmož Přibyslav z Křižanova. Kolem roku 1238 se provdala za důvěrníka krále Václava Havla z Lemberka. Měla s ním nejspíše tři syny a dceru a společně založili v Jablonném špitál poté, co sem pozvali dominikány. To je vše, co o ní opravdu věrohodně víme. Vše ostatní jsou smyšlenky, včetně líčení její povahy.

Problém životopisů světců a světic je ten, že se za věrohodné prameny považují legendy, ale to je nesmysl. Legenda není biografie, je to vylíčení zbožných skutků, v naprosté většině historek vymyšlených po smrti oslavované osobnosti. Nezapomeňme, že legendy mají propagandistický ráz. S jistou mírou nadsázky platí, že jejich pravdivost je stejná, jako by někdo za mnoho století chtěl napsat dějiny konce Rakousko-Uherska a vycházel z her Járy Cimrmana.

Že tento odsudek není nijak přehnaný, svědčí analýza některých částí legend, ke kterým se podařilo najít srovnávací materiál. Píše se třeba, že Zdislava z Lemberka osobně pomáhala při stavbě svého špitálu a přinášela kameny na stavbu.  Pokud odmyslíme fakt, že je z hlediska tehdejší doby společensky téměř nemožné, aby šlechtična podobným způsobem pracovala, vylučuje to i její postava. Podle rozboru kosterních pozůstatků byla vysoká asi 160 cm, byla štíhlá se slabě vyvinutým svalstvem, což vše ukazuje na to, že život netrávila aktivním způsobem, třeba že by pracovala.

Oblíbeným axiomem, který se opakuje v legendách o všech světicích, je tvrzení, že žily životem bez tělesného styku s mužem. I o Zdislavě se tvrdí, že se dohodla s manželem na spirituálním manželství. Jenže v ostrém protikladu k tomu jsou právě její narozené děti.

V jedné z nedávno vydaných knih se píše o malé Zdislavě, že prý měla úctu k řeholnímu způsobu života  a chtěla být poustevnicí. Tajně proto odcházela z rodného hradu do hlubokých lesů, kde se snažila myslet na Boha, postila se a odpírala si pohodlí. To rozněcovalo její touhu po Bohu. Pokud někdo napíše něco takového v románu, je to příjemné čtení, ale pokud to někdo vydává za skutečnou historii, je to naprosto nekorektní, protože nic takového žádný pramen ze středověku nepotvrzuje. A ten, kdo zná středověké kroniky a listiny, potvrdí, že je nesmysl, aby se taková zpráva dochovala.

O tom, že by byl celý její život prodchnut touhou konat dobré skutky, lze rovněž pochybovat. Zdá se totiž, že se charitě začala věnovat až na sklonku svého života, protože v letech 1247 až 1249 povstal Přemysl proti svému otci králi Václavovi. Přemyslovi spojenci plenili na statcích svých odpůrců, kromě jiného i pod Lemberkem. Bylo běžné, že se manželky rytířů snažily pomáhat svým poddaným a právě do této doby se datuje Zdislavina péče o raněné a nemocné.

Zajímavý je i postřeh olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku, který roku 1249 navštívil Havla a Zdislavu na jejich sídelním hradu Lemberku. Jednal s Havlem z Lemberka o jeho vazalství a zapůjčení majetku, nicméně o Zdislavě z Lemberka se nezmiňuje.  Z toho můžeme usuzovat, že se v té době Zdislava nikterak „zázračně“ či mysticky nechovala a na jejím vzhledu údajně neshledával nic mimořádného.

Spolehlivě neznáme ani datum jejího úmrtí. Dalimilova kronika uvádí, že zemřela roku 1252. Analýza kosterních pozůstatků potvrdila, že se dožila zhruba 33 let. Protože se soudí, že se narodila kolem roku 1220, datum smrti vychází. Jenže to datum 1220 je hypotéza, nikde potvrzeno není. A pokud se podíváme na jiná data v Dalimilově kronice, zjistíme, že si autor často nedělal těžkou hlavu se správností dat. S ohledem na věk jejích dětí je možné, že se narodila později a později i zemřela.

Obraz Zdislavy z Lemberka, který přetrval do dnešní doby, je spíše popisem zbožnosti či kultu, který se kolem její osoby staletími vytvořil. O Zdislavě z Lemberka neexistuje ucelená legenda či spis, který by popisoval její život či činy, jako je tomu například u její současnice Anežky České. Neexistuje ani žádný verifikovaný spis nebo jiný dokument, který by Zdislava z Lemberka napsala.

A jen pro historickou přesnost je třeba říci, že Lemberk je zkomolenina původního názvu hradu Löwenberg (Havel z Lemberka měl přece v erbu lvici). Tento hrad je poprvé spolehlivě zmiňován až roku 1249, tedy více než deset let poté, co Zdislava odešla do severních Čech. Po svatbě žila nejspíše v Jablonném, opevněné tržní osadě na významné kupecké stezce.

Nad každým sdělením je třeba přemýšlet a srovnávat. To platí o středověku, stejně jako o současnosti. Podobné mýty, jaké představují legendy, nabízejí i současná média a především politická prohlášení. Protože konat zázraky neuměl nikdo a nikdy.

FOTO: archiv autora, wikipedie