Působivé lokality českých filmů v zahraničí

Hledání filmových míst je pro fanoušky oblíbenou zábavou, na kterou jsou dokonce v provozu speciální webové stránky. Čeští filmaři se ale často nespokojují jenom s pohledy do tuzemských luhů a hájů a vydávají se natáčet do netradičních lokalit v zahraničí.

Při pohledu na tradici domácího filmu je nutno smeknout před žánrovou pestrostí, kterou byli schopni filmaři vytvořit. Někteří z nich se pak nebáli a pustili se do častokrát velmi dobrodružných natáčení v cizině. Ne vždy se sice potvrdilo, že čím zajímavěji vybraná lokalita, tím lepší film, ale jako při každém oboru lidské činnosti se cení i snaha.

K výběru zahraničních lokací se čeští filmaři zpravidla uchylovali ve válečném žánru a často z důvodů koprodukčních smluv. Nestor českého filmu Otakar Vávra se tak mohl vypravit natáčet film Sokolovo (1975) do skutečných exteriérů na Ukrajině. Ideologicky silně překombinovaný film vznikal jako druhá část trilogie Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy. Bitva probíhala v zimě, ale i přes pokročilé datum žádný sníh nepadal. Filmaři se proto rozhodli vyčkávat. Když už takhle čekali asi tři týdny, tak si prý produkční postesknul před nějakým postarším mužem, kdy kýžený sníh konečně napadne. Dobrý muž prý odvětil: „Tady? Tady přece sníh nikdy nepadá!" Povídají mu: „No, ale tenkrát ve třiačtyřicátém tady sníh byl!" A muž povídá: „Jo, to tenkrát napadl, ale od té doby už ne!" Štáb se proto absenci sněhu pokusil řešit kuličkami pěnového polystyrénu. Ty se ovšem po rovných pláních rozfoukaly během pár minut. Dalším řešením se měly stát naftalínové kuličky, které sice vítr neodvál, ale hercům tak dráždily oči, že je měli celé červené. Ve filmu se nakonec sníh vytvořil natřením krajiny bílou ženijní barvou.

Za velmi zajímavých podmínek se točil také film, inspirovaný skutečnými událostmi, Zatracení. Film režíroval Dan Svátek a pro svou první celovečerní zkušenost s hraným filmem se odvážil až do Thajska. Film mapoval příběh mladého muže, který se při vidině snadného výdělku rozhodne pašovat drogy. Je však přistižen a na vlastní kůži pocítí nekompromisnost při jednání s drogovými delikventy v tamějším vězení.

Natáčení začalo v prosinci roku 2000 a štáb se při něm setkal s řadou těžkých okolností. Nešlo však jen o horké a vlhké klima. Scénář musel být neustále konzultován s Královskou filmovou komisí v Thajsku a při realizaci filmu byli na natáčení přiděleni dva členové této komise, kteří dohlíželi na to, aby se striktně dodržoval schválený scénář. Zajímavé je, že režisér Svátek se osobně na jednu noc ocitl za mřížemi, když u něj úředníci našli fotografii vězněného Emila Novotného a obávali se, že s ním má Svátek něco společného. Nutno podotknout, že Svátek ve filmu změnil jména hlavních aktérů.

Když Zdeněk Svěrák napsal do scénáře válečného velkofilmu o českých pilotech v Anglii Tmavomodrý svět (2001) scénu divokého a neklidného moře, netušil, že se filmaři pod vedením jeho syna vydají nakonec až do Jihoafrické republiky.

Ondřej Vetchý k natáčení v Jihoafrické republice řekl: ,,Všichni jsme měli mořskou nemoc – kromě Honzy, který pobíhal po lodi a křičel, abych nezvracel, protože bych tím mohl přivolat bílé žraloky a ti by nás mohli sežrat. Nevolnost se ale nevyhnula ani profesionálním potápěčům. Nikdo z nich navíc neměl odvahu tam vlézt, a tak Honza řekl, že když jsou všichni kaskadéři srabové, ať jdu do moře přímo já. Oblékli mě do výzbroje, která byla těžká snad 90 kilo, a s ní jsem měl plavat. Nakonec jsem bojoval o holý život a přál si, aby už konečně nějaký bílý žralok připlaval a sežral mě.“

Značnou odvahu projevili i tvůrci filmu Czech Made Man z roku 2011 o životní dráze svérázného podnikatele, když se vydali natáčet důležitou sekvenci filmu do čínské Šanghaje. Tam si pronajali limuzínu od firmy, která si ji koupila od produkce trojky Mission Immpossible s Tomem Cruisem. Filmaři na místě strávili deset dní, kdy natočili s minimální technikou zejména veřejné prostory města. Možná jste nevěděli, že producentem snímku byl český podnikatel, který své obchody provozuje právě v Čechách a v Číně, takže natáčení logicky vyplynulo z povahy látky.

Je zajímavé sledovat, že zatímco poslední roky se svádí tuhý boj o daňové vratky filmařům, aby se mohlo natáčet v Čechách, pak domácí tvůrci s oblibou využívají lokality zahraniční. V průběhu posledních pár let se filmaři osmělili vydat do Tunisu (Tobruk Václava Marhoula), Maroka (Líbáš jako ďábel Marie Poledňákové) nebo Rumunska (Na vlastní nebezpečí Filipa Renče). Svět je zkrátka propojený organismus a je nabíledni, že i ten filmový.

FOTO: Bontonfilm, Magic Box, Sony BMG