Filmové profese - zvuk

Kolorit filmařských figurek dnes dobarvíme částí o zvukařích a ruchařích a vysvětlíme si, co znamená ve filmu zvukový design.

Zvukař

Zvukaře během natáčení bezpečně poznáte. Bude to ten nejklidnější člověk, snažící se být neviditelný a poblíž se bude nacházet šibenice. Tedy ne, že by ho na ní měl někdo oběsit, ale bude ji držet v ruce. Šibenicí se ve filmařské terminologii myslí mikrofon na dlouhé teleskopické tyči, která se směřuje k místu, kde zrovna kameraman zabírá dění na plátně. Pokud si představíte, že na malých natáčeních se u tyče střídá jen minimální množství lidí, často se stává, že unavenému zvukaři klesne ruka a mikrofon se objeví v záběru a pokud režisér zrovna usnul, už tam ten mikrofon navěky zůstane, protože producent nedá peníze na jeho digitální odstranění.

Ruchař

Tuhle profesi jako režisér miluji, přestože se u nás dost podceňuje. Na mém prvním amatérském filmu, který jsem promítal na festivalech, jsem potřeboval  vyrobit řev mamuta. Takový zvuk si v zoo nenahrajete, a tak jsem požádal autora hudby, aby tento zvuk (čti ruch) vymyslel. Po několika hodinách přišel celý šťastný a přehrál mi naprosto neuvěřitelný prostorový řev. Zvolal jsem tedy nadšeně: „To je můj mamut! A jak se ti to povedlo?“ Štěpán se na mě jen usmál a řekl: „To je náš papoušek, akorát jsem mu hodně upravil basy.“ Největší zábavu si ale užívají ruchaři v Hollywoodu při natáčení westernu, protože musí ve studiu znovu nahrávat zvuky jako dusot koní, klapot kovbojských bot po dřevěné podlaze nebo úder pěsti. Tato profese však už téměř zaniká, protože dnes si můžete za pár dolarů koupit ruchy ve špičkové kvalitě a rovnou je použít do filmu.

Zvukový design (sound design)

Přestože vám bude zvukař tvrdit, že o zvukovou složku se stará hlavně on, můžete mu věřit jen napůl. Velmi důležitou roli totiž sehrává hudební skladatel, proto se v Hollywoodu autor hudby považuje za technickou profesi. Je to logické. Zvukař se s autorem soundtracku, kterého u nás vždy představuje renomovaný  hudební skladatel, domlouvá, jak pojmout atmosféru, kterou jim režisér přinesl do studia. Ve finále ale o vyznění scény nakonec vždy rozhodují diváci při testovacích projekcích, kteří v dotaznících dají najevo, zda se jim scény líbí nebo ne.