Filmové profese - hudba

Spousta lidí vnímá hudbu ve filmu pouze jako kulisu a myslí si, že si občas jen tak někdo sedne a napíše do počítače pár not, popřípadě sestaví kompilaci svých oblíbených hitů. Proces hudby ve filmu je podstatně komplikovanější.

Autor hudby

V českých luzích a hájích je autor hudby velmi limitovaný systémem výběrčích organizací, které mu pak značně snižují výběr. V případě, že si vybírá ze zahraničních interpretů, má jistotu, že pokud mu producent zaplatí práva na světový hit, bude se jeho film hrát nejdál v Košicích. Jistotou je tedy složit partituru celou, to chce ovšem čas a ne každý je takový génius jako Elia Cmiral, jenž se zavře na dva týdny na chalupu a složí hudbu k filmu, ve kterém pak hraje Robert De Niro. V Hollywoodu sice peníze na hudebního skladatele jsou, často se pak platí takzvaný supervizor, jehož honorář je na velkém filmu sedmiciferný a nemusí ani hrábnout do strun. Objektivní potíží je ovšem režisér. Autor hudby je tak po scenáristovi druhou profesí v našem seriálu, který je ve filmařské hierarchii někde na úrovni pulce. Má už nějaké rozhodovací vlastnosti, ale žába rozhodně není. Náplní profese autora hudby je tedy složit několik verzí hudebního doprovodu pro dokreslení atmosféry. Z důvodu nedostatku času si pak může dopomoci použitím osvědčené klasiky nebo písně, u které si divák podupe nožičkou do rytmu. Bez ohledu na jeho tvůrčího génia ovšem diváci na testovacích projekcích sami rozhodnou, zda se jim hudba líbí nebo ne, a producent mu buď vyplatí honorář nebo mu předá suchý chléb větrem maštěný.

Dirigent

Dirigent filmové hudby je podobný chudák jako asistent režie nebo produkce. Velmi často si autoři hudby dirigují sami, ale ne vždy umí sami dirigovat orchestr. V takovém případě se dirigent najímá jako dělník na stavbu. Autor hudby nad ním sedí v prosklené kukani a dirigent mává do rytmu hůlkou a přehrává vytištěnou partituru. Autor si prohlíží natočenou scénu a poslouchá se sluchátky na uších orchestr. Najednou mu přijde, že se hraje pomalu nebo rychle. V tu chvíli mačká tlačítko interkomu a dirigenta jemně upozorní, že je třeba změnit rytmus. Dirigent jen tichým hlasem řekne, že to není problém, a pak hlasitě třískne hůlkou do stojanu na noty. Každý hudebník pochopí, že musí změnit rytmus, jen neví jak. Nicméně po tom nikdo nepátrá, protože v Hollywoodu se skvěle platí přesčasové hodiny.