Sedm smrtelných hříchů

V Bibli je nenajdeme, ale všichni je známe, a někteří jsme se možná i nějakého z nich dopustili. Smilstvo, závist, obžerství, lenost, lakomství, hněv a pýcha – podlehnout jim je snadné. Ale jak se vlastně tyto hříchy staly smrtelnými a jsou skutečně tak nebezpečné? Svaté písmo říká, že odplatou za hřích je smrt. Podle křesťanské teologie můžeme tyto prohřešky spáchat už jen tím, že na ně pomyslíme. Mají zásadní vliv na historii, společnost i lidskou duši. Nemůžete hřešit, aniž byste za to draze zaplatili.

Prvním, kdo tyto hříchy sepsal, byl mnich Evagrius Pontský, který se narodil pravděpodobně roku 346 n.l. a byl diákonem v chrámu v Konstantinopoli. V jeho pojetí původně figurovalo 8 smrtelných hříchů. Lenost totiž nebyla zapsána jako jeden hřích, ale jako dva samostatné. Jeden z nich Evagrius nazval „acédija“, což by se dalo přeložit jako netečnost, druhý „tristícija“ neboli smutek. Evagrius se domníval, že netečnost i smutek vedou člověka přímou cestou do pekla. V roce 590 po Kristu papež Řehoř Veliký Evagriovo dílo zrevidoval, počet hříchů snížil na sedm a označil je za smrtelné.

Lenost je často považována ze nejméně závažný hřích. Jenže naši předkové věděli, že lenost je nejzáludnější ze všech smrtelných hříchů, je sladká jako med a sžíravá jako kyselina. Nejlákavějším ze všech je smilstvo. Zbožní otcové rané církve ho definovali jako nadměrnou touhu po tělesném potěšení. V mnoha kulturách přitom rozkoš nebyla odsuzována, nýbrž oslavována – v Řecku, Římě nebo Indii.

Závist je založena na tom, že si uvědomíme, že někdo má nějakou věc nebo vlastnost a my ji buďto chceme sami pro sebe, anebo si přejeme, aby ji ten člověk neměl. Závist, více než jakýkoli jiný hřích, odráží lidské selhání, které nás znepokojuje.

Evagrius považoval za hřích i obžerství, protože přejídání brání lidem v modlitbách. Napsal: „Stejně jako mlha zakrývá sluneční paprsky, tak i přejídání zatemňuje mysl.“

Hříchem, který na všechno dává cenovku, je lakomství. Z pohledu Řehoře byl chamtivý člověk vrahem. Lakomství je vlastně přehnaná, dravá touha po bohatství či majetku. Vede člověka k zakázaným činnostem jako hromadění majetku, podvádění, korupci a krádeži.

Nejsmrtelnější z hříchů je ten, který zabíjí. Je to hněv. Evagrius napsal: „Rozhněvaný člověk nevidí světlo. A modlitba rozhněvaného člověka je ohavnost.“ Hněv je definován jako spalující touha po pomstě. Dokáže nám zatemnit mysl a my jsme pak schopni provést něco, co bychom normálně neudělali.

Za nejhorší ze sedmi smrtelných hříchů Řehoř považoval pýchu. Ta podle něj obsahovala zárodek veškerého zla. Prohlásil: „Pýcha je počátkem každého hříchu.“ Dá se popsat jako arogance, ješitnost a přehnaný pocit vlastní důležitosti. Křesťanské učení věří, že pýcha předcházela dokonce i Ráji a stvoření člověka. Poskvrnila samu podstatu božího díla, sahá až na počátek věků a ke stvoření samotného ďábla.

Pokud vás tato problematika zajímá, nenechte si ujít dokumentární seriál Sedm smrtelných hříchů, který vyšel celkem na 3 DVD a prozradí vám zajímavá fakta týkající se těchto lidských nectností. DVD je k dostání na www.filmexport.cz i u dobrých maloobchodních prodejců.

FOTO: archiv FEX