Proces výroby DVD - 3. díl

Pokud čtete tento časopis, jistě patříte k lidem, kteří si čas od času pořídí nějaký film na DVD disku. Takových disků se ročně prodají stovky tisíc, jejich výroba je poměrně složitá a na jejím začátku je obvykle filmová kopie šíře 35mm určená pro promítání v kinech. Pro potřeby vydání filmu na DVD či dnes stále častěji i na Blu-ray, případně pro účely televizního vysílání, je nejdříve třeba provést tzv. filmový přepis. Ten se provádí na specializovaném zařízení zvaném Telecine (tele=television, cine=cinema, kino), které z 35mm nebo i 16mm filmového pásu snímá obraz i zvuk, digitalizuje a zaznamenává jej na magnetický pásek uložený v kazetě.

Na přepisovém pracovišti se dále provádějí barevné korekce obrazu – změny vyvážení barev a kontrastu jednotlivých záběrů. Zařízení Telecine je využíváno nejen k přepisům nejrůznějších celovečerních snímků, ale i pro přepisy a barevné korekce reklamních spotů nebo videoklipů natáčených na filmový negativ, kdy zpravidla existuje velmi specifický požadavek na barevnou stylizaci obrazu.

Nyní se ovšem vraťme k DVD  či Blu-ray a jejich vzniku. Nároky dnešních diváků na kvalitu obrazu jsou s příchodem kvalitních, cenově dostupných High-definition obrazovek opravdu vysoké, a proto jsou vydavatelé nuceni se zamýšlet, jakým způsobem zvýšit atraktivitu vydávaných titulů. I přesto, že přepisy většiny starších filmových děl již v nějaké analogové nebo digitální formě existují, jejich kvalita bývá vzhledem k tomu, kdy a na jakých zařízeních vznikaly, často nevalná, a proto je pro potřeby vydání na DVD ne vždy vhodná. Zde vyvstává potřeba nového, kvalitnějšího přepisu, který bude vyhovovat nárokům dnešních diváků, což je úkol pro postprodukční studia, která disponují potřebnou technikou.

Vedle obrovského rozmachu fenoménu DVD, který se v posledních deseti letech stal podobně samozřejmým jako mobilní telefon, a postupného rozvoje Blu-ray, zažívá celý svět, naši zemi nevyjímaje, boom digitálních kin. Taková kina již nepromítají filmové 35mm kopie, ale využívají digitální projektory a speciální přehrávače.

Digitální filmové kopie jsou distribuovány buď na malých přenosných discích, případně přenášeny po internetu. Digitální kina svou obrazovou kvalitou převyšují běžná kina promítající z filmových kopií a v České republice je v současné době takových kin již více než 200.

V současné době s výše uvedenými fakty vznikla v roce 2010 z iniciativy Filmového festivalu Karlovy Vary koncepce digitální restaurace vybraných děl československé kinematografie. V první fázi by mělo jít o 200 filmů vzniklých mezi léty 1898-1993, jež by měly po desetiletích být ve špičkové kvalitě vráceny na plátna kin. Prvním dokončeným dílem je film Marketa Lazarová z roku 1967, na jejímž zrestaurování se za pečlivého dohledu Národního filmového archivu podílel tým odborníků z pražského studia Universal Production Partners (UPP).

Výsledkem několik týdnů trvající práce je digitálně restaurovaná 4K kopie filmu Marketa Lazarová, slavnostně uvedená ve světové premiéře na 46. ročníku Filmového festivalu v Karlových Varech. Fanoušci filmu Marketa Lazarová by se snad ještě letos měli dočkat Blu-ray a DVD, jejichž zdrojem bude právě zrestaurovaná digitální kopie.

Na závěr bych chtěl zdůraznit, že digitální restaurování jednoho filmového díla je nesmírně technologicky i lidsky náročný projekt. Obrazová data zabírají desítky terabajtů na výkonných diskových polích, pořizovací cena filmových skenerů, schopných digitalizovat obraz ve špičkové kvalitě, jde do milionů korun. V současnosti žádná státní instituce takovou technikou ani potřebnými lidskými zdroji nedisponuje.

Je proto překvapivé vyjádření pana ministra kultury Jiřího Bessera, který bezprostředně po slavnostní premiéře Markety Lazarové hovořil o vytvoření podmínek pro Národní filmový archiv, jenž by digitalizaci a restaurování dalších filmových děl prováděl sám, bez účasti soukromých studií. Ta se totiž panu ministrovi zdají příliš drahá. Je snadné spočítat, že vytvoření takových podmínek, tedy pořízení techniky, vyškolení a mzdy personálu, budou znamenat výdaje státu ve výši několika desítek milionů korun. A to nemluvím o potřebném know-how a časové náročnosti vybudování potřebného zázemí.

Přeji si, aby projekt digitalizace českého filmového pokladu dospěl do zdárného konce. Jen pochybuji, že panem ministrem navržená cesta bude ta levnější a správná.

autor pracuje pro společnost UPP