Karel Lamač - režisér, scenárista, herec a podnikatel

Narodil se 27. ledna 1897 v Praze. Jeho otec byl operní zpěvák, později lékárník, a také mladý Lamač studoval farmacii. Již za studií byl dirigentem filharmonického orchestru, ochotníkem a salonním kouzelníkem. V Drážďanech u Ernemanna poznal filmovou práci. Za 1. světové války jako zpravodaj natáčel frontové aktuality. Po válce pracoval nejprve jako technický vedoucí filmové společnosti Excelsiorfilm a potom se začal věnovat filmovému herectví. V Praze a ve Vídni sehrál na 70 rolí milovníků v českých a německých filmech. Jen v českém němém filmu vytvořil na 50 rolí, první byla v Branaldově snímku Aloisův los. Evropské popularity dosáhl titulní rolí v dramatu Páter Vojtěch, který režíroval Martin Frič.

Jako režisér debutoval v roce 1919 filmem Akord smrti (ještě ve spolupráci s J. S. Kolárem), ve kterém si i zahrál. Vedle lidových veseloher, sentimentálních románků a kosmopolitně laděných psychologických dramat natočil v druhé polovině 20. let několik filmů čerpajících náměty z českých dějin a z české literatury (Karel Havlíček Borovský, Lucerna, prvně zfilmoval Dobrého vojáka Švejka a zahrál si v něm hostinského Palivce i nadporučíka Lukáše).

Spolu s V. Wassermanem, O. Hellerem a A. Ondrákovou (hrála prvně pod jeho vedením v roce 1920 ve filmu Gilly poprvé v Praze) vytvořil „silnou čtyřku“ českého němého filmu, která spolupracovala na řadě úspěšných veseloher. V roce 1927 odešel s Anny Ondrákovou do Berlína, kde založili produkční firmu Ondra-Lamač-Film (1930). Ondráková se mezitím stala hvězdou německých filmů pod jménem Anny Ondra a vdala se za boxera Maxe Schmelinga. Natáčela také v Anglii a ve Francii, s Lamačem potom řadu veseloher v Německu. V Berlíně Lamač pracoval až do roku 1938, střídavě natáčel i v dalších zemích (Francie, Rakousko). Nadále také režíroval nebo hrál v českých filmech. V roce 1930 natočil snad nejúspěšnější, již zvukový film české předválečné kinematografie C. a k. polní maršálek s Vlastou Burianem, se kterým v příštích letech natočil i další veselohry (Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa, To neznáte Hadimršku, Funebrák, Nezlobte dědečka, U pokladny stál). Ve 30. letech pak v Praze kromě různých operet natočil i zvukovou verzi Jiráskovy Lucerny (1938).

Před nacisty emigroval do Nizozemska a Belgie, poté do Francie a nakonec do Velké Británie, kde působil jako filmař v pomocných sborech při R.A.F. a natáčel dokumentární a hrané filmy (Švejk bourá Německo, Setkání ve tmě, Včera neděle byla). V Londýně založil dabingové studio, ve kterém sám namluvil české komentáře k mnoha anglickým a americkým dokumentárním snímkům.

Po válce natáčel v Paříži, nějaký čas žil v Americe, kde pracoval na řadě technických zlepšení i vynálezů, např. vlastního systému barevného filmu. Na sklonku života pak odjel do tehdejší SRN, kde natočil film Die Diebin von Bagdad.

Stal se rovněž autorem jedné z prvních českých odborných knih o kinematografii Jak se píše filmové libreto. Podle filmografie sestavené Václavem Wassermanem pracoval za své kariéry celkem na 265 filmech. Byl jedním z prvních tvůrců, kteří uvedli naši kinematografii do světa a patří k jejím zakladatelským osobnostem. Zemřel v Hamburku 2. srpna 1952.

FOTO: archiv FEX

DO OBCHODU - KOUPIT DVD