Film a video
Vila Věry Chytilové
Sedmikrásky, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Šašek a královna… snad každý zná filmy Věry Chytilové. Méně známý je vztah slavné režisérky k architektuře. Ještě než se začala plně věnovat kinematografii, studovala Věra Chytilová architekturu na fakultě v Brně. V 70. letech si pak nechala v pražské Tróji postavit vlastní vilu, pozoruhodnou stavbu od architekta Emila Přikryla.
Online sledování filmů a seriálů
Jedním z velmi populárních typů pirátských stránek, které ve velkém zpřístupňují stovky a tisíce filmových titulů, jsou i tzv. video index sites, tedy webové stránky, které formou embeddingu zpřístupňují audiovizuální díla umístěná na jiných, zpravidla zahraničních serverech. Návštěvník stránek si sám vybere film či epizodu seriálu, který chce zhlédnout, klikne na odkaz „ukrytý“ pod tlačítkem spustit a požadovaný film se mu spustí přímo v okně prohlížeče. Laickou a počítačovou veřejností tradovaná domněnka, že „pouhé“ zveřejnění odkazu na obsah umístěný jinde na internetu a případně i jinou osobou není protiprávní, je mylná.
Rodolpho Valentino, milovník roku 1939
24. srpna 1939 tomu bude již třináct let, co zemřel v Hollywoodu Rudolf Valentino, největší milovník filmu v jeho dosavadních dějinách. V máji roku 1895 narodil se kdesi u Janova jako syn armádního lékaře. Byl vychován v Janově a dal se na studium hospodářské vědy. Po absolvování školy odejel do Ameriky, aby tu zdokonalil své vědomosti a zejména, aby je využitkoval prakticky. Neměl však štěstí, nemohl se nikde uchytit a nakonec byl rád, když si mohl vydělat na nejnutnější potřeby mytím nádobí v jednom newyorském restaurantu.
Italská krása na scéně
Italské ženy jsou krásné, živočišné a smyslné. Sen asi každého muže. Právě takové byly i italské sexsymboly své doby Claudia Cardinale, Sophia Loren a Ornella Muti. V dobách jejich největší slávy jim muži padali doslova k nohám. Jaká byla jejich cesta ke slávě a do světa filmu?
Jan Roháč z Dubé
Snad žádné období českých dějin netrpí tak obrovskou mírou idealizace a částečně i mystifikace jako husitství, a především pak jeho konec, spojený s porážkou u Lipan. V této souvislosti se za národního hrdinu vyzdvihoval Jan Roháč z Dubé, který „sám proti všem“ nesklonil hlavu a bojoval dál za husitské ideály. Je však třeba říci, že skutečnost byla méně romantická. Pravdou je, že nebyl ani sám a ani nebojoval za ideály, ale za vliv a majetek.
Z Barrandova do vesmíru
Počátkem šedesátých let odstartovaly na vesmírnou pouť i dvě rakety z Filmového studia Barrandov. Nejprve se tak stalo v roce 1961 ve veselohře Muž z prvního století, kterou natočil režisér Oldřich Lipský. Do vzdálené budoucnosti, kdy už se na naší planetě píše letopočet „508 po sputniku“, se dostane tehdejší občan Československé socialistické republiky, čalouník Josef (Miloš Kopecký), který má pro lidi již ideální beztřídní společnosti tak odpudivé přízemní projevy a touhy, že nám našeho občánka vrátí zpět.
Vladimír Vlček - zatracený režisér
Jméno tohoto režiséra zní povědomě už jen opravdovým pamětníkům. Třebaže patřil v padesátých letech k režijním a režimním prominentům, po srpnové okupaci emigroval mezi západní militaristy, proti nimž tak srdnatě nejprve brojil. Tímto paradoxním úkrokem si pochopitelně vysloužil v rodné zemi zatracení. A třebaže se leccos o něm lze dočíst na internetu – díky úsilí několika pátračů, stále je o jeho životě za železnou oponou co odkrývat a odhalovat.
Hugo Haas - po 25 letech v Praze
Ještě ve dveřích svého vídeňského bytu mi říkal na rozloučenou: „Jen kdyby mi bylo líp, rozjel bych se podívat do Prahy.“ Přesně za rok, v jednom listopadovém odpoledni, vystoupil z „Vindobony“ na Hlavním nádraží v Praze. Před čtvrt stoletím právě z onoho místa odjížděl do emigrace. Podařilo se mu utéci před Hitlerem, třebaže po pražské dlažbě už pochodoval wehrmacht. Taxikář, který jej vezl na nádraží, nevzal od něho ani korunu. „Musel bych se stydět, kdybych si nechal od vás zaplatit…“ Poslední pražské zážitky probleskly Haasovi hlavou, když se vlak zastavil.
Psotova vila
Ivo Váňa Psota, hvězda brněnského baletu Brněnská umělecká scéna se mohla v meziválečném období chlubit kvalitním baletem. Tento úspěch lze jednoznačně přičíst především působení tanečníka, choreografa a režiséra Iva Váni Psoty. Talentovaný tanečník se stal roku 1928 ve velmi mladém věku dvaceti let šéfem brněnského baletu, kde vytvořil choreografii pro skladby Ravela nebo Dvořáka. V roce 1932 pro neshody s vedením odchází do Les Ballets Russes de Monte-Carlo a vrací se až roku 1936. Do druhé světové války stihl ještě připravit pro brněnské divadlo světovou premiéru Prokofjevova Romea a Julie, která v jeho choreografii slavila celosvětový úspěch.
Soutěž o kolekce českých filmů pod vánoční stromeček 2. UKONČENA
Nevíte, jaký dárek dát svým nejbližším? A co takhle dárkovou kolekci s filmy Věry Ferbasové, Jindřicha Plachty, Karla Čapka nebo Adiny Mandlové? Neváhejte ani minutu a zapojte se do soutěže.