Vladimír Vlček - zatracený režisér

Jméno tohoto režiséra zní povědomě už jen opravdovým pamětníkům. Třebaže patřil v padesátých letech k režijním a režimním prominentům, po srpnové okupaci emigroval mezi západní militaristy, proti nimž tak srdnatě nejprve brojil. Tímto paradoxním úkrokem si pochopitelně vysloužil v rodné zemi zatracení. A třebaže se leccos o něm lze dočíst na internetu – díky úsilí několika pátračů, stále je o jeho životě za železnou oponou co odkrývat a odhalovat.

Může nás těšit, že nejlepší z jeho českých filmů, Advent, bude přístupný od 3. října letošního roku zásluhou Filmexport Home Videa s.r.o. na DVD.

K filmu!

Vladimír Vlček se narodil 27. ledna 1919 ve Vsetíně, až do maturity žil na Valašsku. Už tehdy se zajímal o film, během protektorátu započal s aktivní filmařskou prací. Asistoval režisérovi Františku Čápovi při natáčení filmu Preludium (1941), zadal si spoluprací s německými filmaři.

Po osvobození spolupracoval jako tlumočník a asistent sovětského režiséra Ilji Kopalina na dokumentu Osvobozené Československo (1945). Odjel do Moskvy studovat na filmovou školu, působil tam i jako kulturní atašé. Za spolupráci na sovětském monstrózním dokumentu Nové Československo (1949) získal jako jediný český filmař Stalinovu cenu, byť jen II. stupně.

To za hraný debut o zpívajících a tančících svazácích, nazvaný Zítra se bude tančit všude (1952), na němž se autorsky podílel Pavel Kohout, byl dekorován Státní cenou Klementa Gottwalda I. stupně.

Ještě dříve oblažil diváky dokumentem rovněž výmluvného názvu – Čínské jaro (1953).

Film Komedianti (1954) natočený podle povídky Bratr Žak Ivana Olbrachta vypovídá o strastiplných osudech rodiny kočovných artistů. Režisér vyslovil záměr: „Je to vyznání lásky k lidem, kdysi uráženým a ponižovaným, k poctivé práci jako hlavnímu předpokladu každého umění – i artistického – a k české krajině, k české zemi.“

Točilo se ve všech ročních obdobích – v Podkrkonoší, Pojizeří, Českém ráji, také v zadumaných jižních Čechách. Spolu s hrdiny putujeme malebnými vesničkami, alejemi ovocných stromů, přes poklidná náměstíčka maloměst.

Výtvarnou podobu filmu dal malíř František Tichý, kterému byl svět artistů velice blízký.

A Vladimír Vlček opět ideologicky přitvrdil - podle románu prezidenta Antonína Zápotockého servilně natočil stejnojmennou Rudou záři nad Kladnem (1955). Režisér spolu s představiteli hlavní dvojice, Josefem Bekem a Vlastou Chramostovou, si chodili na Hrad pro rady, jak na to. Soudružce prezidentové se prý velmi líbil filmový obraz jejího manžela.

http://youtu.be/Ge9-IJvicI

Návrat do rodného kraje

„Legenda o světské madoně“ či také „Balada z Beskyd“, to jsou dva tituly z pochvalných recenzí o filmu Advent (1956), který Vladimír Vlček natočil podle románu Jarmily Glazarové.

Chválen byl také Jaroslav Tuzar za to, jak jeho kamera „vystihuje atmosféru přírody a podtrhuje baladičnost i poetičnost filmu“. Však si kameraman při natáčení opravdu užil, když usiloval o co nejpůsobivější záběry.

Na hřebenu Soláně nechal postavit vysoký stožár, z jehož výšky mohl sjíždět s kamerou dolů. Vyžadoval, aby ve směru pohledu kamery byl volný prostor, široký nejméně devadesát stupňů. To kvůli dlouhé svislé panorámě, kterou, jak zdůrazňoval, „ukážu vysoké letní nebe, daleké hory viděné přes vrcholky stromů, stráně a lesy a údolí…a uprostřed toho Janův hrob.“

Vyžádal si zbudovat i „kulometný bunkr“. Byl to hlubší výkop pokrytý dvěma železnými traverzami a smrkovými kůly s větvemi, do toho vtěsnaný čtverec plexiglasového několik centimetrů silného skla s mírným sklonem k lesu. Dřevorubci dostali za úkol sundat vysoký smrk přesně na bunkr, respektive na kameru. Jeho pád tak vidíme jakoby z pohledu Jana, který pod ním zahyne. Podařilo se, všichni si oddechli, ale kameraman zavrčel: „Ten zatracený mrak! Šrejchnul po slunci zrovna, když jsem to nejmíň potřeboval. Poražte druhý strom!“

Mezi dospělými herci zazářil představitel Metúdka, osmiletý ogárek z beskydských pasek s typickým valašským jménem Vojtek Rosenberg.

Poslední film, který natočil Vladimír Vlček ve své rodné zemi, V proudech (1957), má dva historické primáty – je to první československo-francouzský film a první náš film natočený na široké plátno.

Hlavní dívčí roli, českou studentku Janu, představuje tehdy slavná Marina Vladyová; Robert Hossein, který hraje záhadného muže a který se přidá ke skupině francouzských vodáků cestujích na Slovensko, byl v té době ještě zcela neznámý. Hvězdný čas jeho Joffreye de Peyrac z cyklu filmů o Angelice měl teprve přijít.

Vladimír Vlček našel nejprve azyl ve Francii, pobyl v Maově Číně a v Japonsku, kde všude točil reklamní snímky. Zemřel náhle 22. listopadu 1977 ve Velké Británii. Jeho čtvrtá žena ho nechala pohřbít v Grünwaldu u Mnichova.

Filmy Vladimíra Vlčka:

1952: Zítra se bude tančit všude
1954: Komedianti
1955: Rudá záře nad Kladnem
1956: Advent
1957: V proudech

Tučně zvýrazněný film si můžete objednat na www.filmexport.cz nebo tel. 261 213 664.

DO OBCHODU - KOUPIT DVD

FOTO: archiv FEX