Psotova vila

Ivo Váňa Psota, hvězda brněnského baletu Brněnská umělecká scéna se mohla v meziválečném období chlubit kvalitním baletem. Tento úspěch lze jednoznačně přičíst především působení tanečníka, choreografa a režiséra Iva Váni Psoty. Talentovaný tanečník se stal roku 1928 ve velmi mladém věku dvaceti let šéfem brněnského baletu, kde vytvořil choreografii pro skladby Ravela nebo Dvořáka. V roce 1932 pro neshody s vedením odchází do Les Ballets Russes de Monte-Carlo a vrací se až roku 1936. Do druhé světové války stihl ještě připravit pro brněnské divadlo světovou premiéru Prokofjevova Romea a Julie, která v jeho choreografii slavila celosvětový úspěch.

Kaplanova 1/274, Brno
architekt František Kalivoda, 1936–37

Za okupace Psota odchází do USA – tam se stal načas šéfem baletu Metropolitní opery, po válce se vrátil zpět do Brna. Jeho úspěšnou kariéru náhle, po hádce se sólistou baletu, ukončila mozková příhoda v roce 1952.

Ivo Váňa Psota strávil v Brně většinu svého života, zde se také roku 1936 oženil a zde vystavěl svou vilu, která je jedním z funkcionalistických klenotů brněnské Masarykovy čtvrti.

Masarykova čtvrť

Dnešní Masarykova čtvrť je situována na úpatí Žlutého kopce, Kraví hory a na stráních nad sousedními Pisárkami. Zahradní město zde začalo vznikat od konce 19. století. Tehdy bylo úpatí Žlutého kopce zpřístupněno tramvají a městští úředníci si zde stavěli své vilky. Po roce 1918, kdy byla tramvajová trať prodloužena na úpatí Kraví hory, rozrůstala se zástavba čile dále od města, tentokrát už pod taktovkou tehdy oblíbených stavebních družstev. Takováto družstva působila po celé republice, jednalo se o skupiny osob, které půjčkou od banky získaly prostředky na realizaci rozsáhlejších obytných celků. Členové družstva byli také budoucími obyvateli, kterým tudíž nebyla lhostejná kvalita prostředí, a investovali tak nejen do propracovaných urbanistických a architektonických řešení, ale také do úpravy veřejných prostor. Zároveň prosazovali umístění veřejných staveb, bez kterých by se čtvrť stala jen monofunkční obytnou kolonií. V Masarykově čtvrti tak dnes najdeme nemocnici, školy i kostel.

V polovině 20. let se výstavba začala odklánět od původního zaměření na typizované a úsporné bydlení středních vrstev a zvláště výhodná místa s nádherným výhledem na kopcích začala patřit zámožným investorům z řad brněnských průmyslníků, finančníků a politiků. Krize postihla i stavební ruch v Masarykově čtvrti a ten se v první polovině 30. let zbrzdil. Poslední předválečnou stavební akcí bylo urbanistické řešení kolonie Pod vodojemem brněnského funkcionalisty Jindřicha Kumpošta. Nevelké území v poměrně prudkém jihozápadním svahu je členěno několika ulicemi sledujícími vrstevnice. A právě zde našel místo pro svou budoucí vilu i Ivo Psota.

Mladý architekt Kalivoda

Pro realizaci si našel velmi mladého architekta, ještě studenta, Františka Kalivodu. Je otázkou, jak se seznámil právě s tímto architektem, je ovšem jasné, že nesáhl vedle. František Kalivoda se stal nejen autorem jeho vily, ale později také aktivním designérem, typografem a pedagogem.

Jeho osobní zainteresovanost v architektuře funkcionalismu ho v 60. letech vedla k angažování se při záchraně vily Tugendhat, která – také díky jeho snaze – byla roku 1963 zapsána do seznamu kulturních památek. František Kalivoda se stal výraznou osobností brněnské kulturní scény. K projektu pro Iva Váňu Psotu se dostal v roce 1936, ve svých třiadvaceti letech.

Vila ve svahu

Jedná se o dvouvilu, část patřící Ivu Psotovi je situována na východní straně pozemku. Jako u jiných vil ve svahu je zde využit sklon terénu a možnost přístupu od severní cesty tak, že dům se odtud jeví jako nízký, jednopodlažní, téměř bez předzahrádky. Po vstupu do vily se návštěvník ocitne v horním patře. Směrem do ulice jsou orientovány obslužné a provozní místnosti – kuchyně, spíž a také pokoj hosta a pokoj služky.

Když však příchozí vstoupí do jídelny s obytnou místností na jižní straně domu, otevře se mu výhled do zahrady a na město. Celou jižní stranu obíhá průběžný balkon. Také přízemí s přímým vstupem na zahradu je utvářeno podobně. Provozní místnosti včetně garáže jsou zapuštěny v polosuterénu při severní fasádě, jižní strana domu nabízí obytné místnosti. Zahrada byla terasovitě upravena. Na domě byla v 60. letech umístěna pamětní deska Iva Váni Psoty, současní majitelé ji však sňali a věnovali muzeu. Dům je dnes na první pohled v původním stavu, je zachován původní drátěný plot osazený v zděné konstrukci obložené travertinem. Až při bližším pohledu, kterému však brání vzrostlá zeleň, zjistíme, že celá východní fronta domu je doplněna o masivní přístavbu. Přesto je průčelí vily zapsáno v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek. Hodnota vily tak dnes spočívá především v jejím zasazení do komplexu ostatních funkcionalistických vilek, v jejím důmyslném propojení se zahradou a v neposlední řadě i dochovaném výrazu s mnoha původními cennými funkcionalistickými detaily.

FOTO: Michaela J. Janečková

FOTOGALERIE

Pro zobrazení fotogalerie klikněte na obrázek.