PASÁŽE: ODZNAK MODERNÍHO VELKOMĚSTA

Forma moderního velkoměsta 20. století je úzce spjata se starším  historickým vývojem. Na konci 19. století se v Evropě velmi živě diskutovanou otázkou stala tvář moderního města. S rychlou a hlubokou proměnou struktury tradičního historického sídla se pojilo i nové promýšlení funkcí moderní metropole, jejich konkrétní podoby a jejich vzájemných vztahů. Vznikaly tak nové stavební typy, které se pojily s rozmachem industriální sféry, etablovaly se nové architektonické formy, jejichž cílem bylo vyjádřit myšlenku modernosti soudobé společnosti,  a architekti obecně upouštěli od historického tvarosloví, jehož  užití a  symboliku v průběhu posledního půlstoletí zdokonalovali. Jednou z forem, jež je těsně spjatá s rozmachem moderního velkoměstského života, jsou právě pasáže.

Velmi ranou realizací myšlenky zastřešené obchodní ulice, se stala milánská Galerie Viktora Emanuela II. Její vznik umožnily nejen nové materiály, jež proměnily způsob stavění, nýbrž i změny v samotné struktuře fungování společnosti, které autor pasáže Giuseppe Mengoni reflektoval. V historickém městě byly prodeji a nákupu zasvěceny konkrétní dny, kdy se na vyhrazeném prostoru konaly trhy. Tento způsob obchodování byl sice na sklonku 19. století stále živý, postupně jej však začaly vytlačovat modernější metody.

Výrazným zlomem bylo zavedení průmyslové výroby skla. Díky němu se proměnila i podoba jednotlivých obchodů. Předchůdci moderních butiků se nazývali krámy a své zákazníky oslovovali přímo na ulici, kam byly otevřené. Díky cenové dostupnosti rozměrných skleněných tabulí se však určujícím rysem moderního obchodu stala výkladní skříň. Zákazník si tak mohl nabízené zboží důkladně prohlédnout, než se rozhodl o koupi a samotný proces prodeje se tak výrazně urychlil. Ve výlohách se rovněž velmi silně uplatňovaly reklamní prvky, které zhusta využívaly poznatky nově založené psychologie. Stavební typ, jenž se stal přímým předstupněm pasáže a který sdružoval moderní obchody, jež se pyšnily výkladní skříní, se nazýval arkády.

Namísto události, která se pravidelně opakuje v pevně stanoveném intervalu, se tak v tomto prostoru nakupování stalo každodenní záležitostí. Obchodníci však dbali na pohodlí svých zákazníků nejen v samotném obchodě, který se už nemusel obávat vnější nepohody a byl tak stále vybraněji a rafinovaně zařizován, ale i během procesu vybírání, jež se díky výlohám z větší části odehrával zvenčí. Logickým krokem bylo proto zastřešení celé obchodní ulice. Pasáže se tak staly nejen místem vyřizování běžných pochůzek, nýbrž i místem společenského setkávání, zejména pro střední třídu, jež byla hybnou silou moderní metropole.
Obchodní prostory obecně však hrály významnou roli i v životě nižších společenských vrstev. Díky koncentraci průmyslu a služeb v městech, se stále zvyšoval počet těch, kteří opouštěli venkov a vydávali se do města. Často však byli značně neznalí konvencí společenského styku. Příležitost si je osvojit jim nabízely právě obchodní domy, a později též pasáže, kde měli nově příchozí nejen možnost pozorovat ostatní zákazníky, ale už sám vstup sem byl zprvu podmíněn jistou mírou asimilace. Lze proto říci, že obchodní prostory byly společně s muzei hlavními civilizačními nástroji 19. století.

V českém prostředí jsou pasáže nedílnou součástí moderních staveb až od počátku 20. století. Významný zlom představoval komplex paláce Lucerna, za jejíž realizací stál význačný stavební podnikatel Vácslav Havel. Jeho stavební firma zde vytvořila obchodní a zábavní centrum, kde mohli Pražané nejen nakupovat, nýbrž se i účastnit kulturních akcí, například představení prvního pražského stálého biografu. Ambicí paláce Lucerna bylo stát se místem, jež by nabízelo všechny požitky moderního velkoměstského života.

Prostorová velkorysost pasáží paláce Lucerna je pak umožněna novátorskou stavební konstrukcí Stanislava Bechyně. Díky ní bylo možné v interiéru použít reprezentační prvky, především schodiště, které spojuje obě podlaží, silně se podílí na slavnostním vyznění celého prostoru a ve své funkci navazuje na historické předobrazy. Schodiště byla nezbytnou součástí dvorního ceremoniálu, v jehož rámci se stala prostorovým vyjádřením společenské hierarchie. V moderním architektonickém jazyce pak zahrnutí bohatě dekorovaného schodiště do interiéru označuje pasáž jako významnou součást veřejného prostoru a propůjčuje jejím uživatelům punc výjimečnosti. Totožný význam má i prosklená kupole. Její využívání mimo sakrální architekturu je poměrně krátké. Účelem tohoto architektonického prvku nebylo pouze osvětlovat interiér pasáže, ve významové rovině opět informovala chodce o výjimečnosti prostoru, jímž procházejí. Důležitosti, kterou vyjadřuje použité tvarosloví, odpovídalo i celkové pojetí interiéru, který je dekorován s použitím ušlechtilých materiálů. Filmový svět se pak podílel na kouzlu pasáží díky pestrým plakátům na reklamních plochách.

Pasáže coby součást širší stavební struktury ovšem rovněž podléhají proměnám architektonických stylů. S posunem myšlení o městě a jeho podobě se  proměňovaly i funkce, které měly veřejné obchodní ulice plnit a hodnoty, které pro ně byly vnímány jako určující. Zajímavým dokladem zmíněné proměny je pasáž paláce Alfa, dnešního domu U Stýblů. Tvůrce celé stavby, architekt Ludvík Kysela, postavil v bezprostřední blízkosti ještě další dva domy, v nichž definoval nejen prostorovou organizaci funkcionalistického městského paláce, ale i jejich tvarosloví.

Pokrokový městský dům 20. let plnil především administrativní a obchodní funkci. Oproti poetismu, jenž byl uchvácen krásou běžného velkoměstského života a navrhoval prostory, kde by se uplatnily všechny jeho prvky, byli členové Klubu architektů přesvědčeni o nutnosti nadřadit účel a účelnost stavby jejímu poetickému výrazu. Pasáž paláce Alfa byla proto vytvořena s ohledem na svou komunikační funkci a s vědomím, že má rovněž poskytnout místo pro nakupování a odpočinek. Je tak vedena přímo k Františkánské zahradě a namísto košatého půdorysu se pouze rozšiřuje, aby vytvořila zastřešené náměstí. To je zaklenuto skleněným stropem, jež propojuje obě úrovně veřejného prostoru a zhmotňuje důraz na transparentnost a lehkost konstrukce, který zazníval v teoretických pracích zastánců vědeckého funkcionalismu.

Podstatným aspektem jsou rovněž použité materiály, které odpovídají na potřebu snadné údržby a zdravého prostředí, jehož podstatnou součástí je i sluneční svit a světlo obecně. Proto jsou zde široce použity skleněné prvky. Rozchod s tradičním dekorativním uměním je pak patrný v abstraktní struktuře dlažby, jež je v pasáži použita.

Důraz na modernitu se však neomezuje pouze na užité architektonické prvky, ale zasahuje též do obsahu stavby. Jejím výrazem se tak stává kino, které bylo umístěno na prominentním místě pasáže a uspokojovalo dobovou fascinaci mechanickým obrazem.

V první polovině 20. století byla velkoměstská pasáž chápána nejen jako místo, kde jsou sdruženy dobové možnosti trávení volného času, ale díky značnému stavebnímu umu, jenž byl k jejímu vytvoření zapotřebí,  byla též vnímána jako důkaz o modernosti dané společnosti. Hrála proto významnou roli ve společenském životě a podílela se na utváření moderního veřejného prostoru.

FOTO: palacustyblu.cz, it.wikipedia.org