VELETRŽNÍ PALÁC A JEHO KINA

Architektura se po vzniku samostatného Československa stala velmi prestižním oborem. Mladá republika se toužila zařadit mezi vyspělé demokratické státy a jednou z cest, jak takového cíle dosáhnout, byla pro představitele československého státu přestavba hlavního města na moderní metropoli. Praha tedy ve 20. letech procházela přeměnou z ospalého provinčního sídla na moderní velkoměsto.

Pražské vzorkové veletrhy

Nové budovy ale nenechával stavět pouze stát pro své instituce, stejně podstatné byly i soukromé zakázky. K nim patří i velkolepý projekt na areál Pražských vzorkových veletrhů. Ty byly podstatnou součástí vytváření identity nového státu. Veletrhy byly nástrojem moderní kapitalistické ekonomiky a jejich vznik byl vnímán jako další potvrzení modernosti československého státu. To bylo podpořeno i faktem, že rakousko-uherská vláda se k založení veletrhů v Praze vyjadřovala zamítavě a prosazovala spíše model nepravidelných výročních a národopisných výstav.
Budoucí ředitel Pražských vzorkových veletrhů, Jan Boháč, je vnímal nejen ryze pragmaticky.  Ovšem ekonomická a výdělečná rovina byly nezbytnou součástí jeho úvah a proto okamžitě odmítl předložený návrh: „Říkáme hned předem, že program národopisné a umělecké výstavy bez průmyslu a bez živností považujeme za čirý nesmysl, za opětovnou českou nepraktičnost.“  Boháč viděl význam Prahy coby veletržního střediska v mnohem širších souvislostech. Soudobá politická elita promýšlela mezinárodní vazby mladého Československa především z politického a kulturního hlediska. Jan Boháč naopak zastával názor, že prvotní a základní musí být obchodní vztahy.
Pražské vzorkové veletrhy tak představil veřejnosti coby nástroj, jímž si československá republika získá renomé jakožto moderní, průmyslově orientovaný stát, jelikož získá tribunu, kde bude moci představit své výrobky potencionálním kupcům. Pražské vzorkové veletrhy proto byly od počátku své existence koncipovány jako mezinárodní přehlídka nejmodernějšího zboží. Záhy se proto staly populárními po celé Evropě, k čemuž přispívaly i pravidelné návštěvy prvního československého prezidenta, Tomáše Garrigue Masaryka. Není proto udivující, že kapacita nynějšího pražského výstaviště, kde se veletrhy konaly, přestala poměrně brzy stačit. Pražské vzorkové veletrhy tedy vypsaly soutěž na své nové sídlo.

Veletržní palác

Zadání architektonické soutěže odráželo prosperitu a vážnost, jimž se veletrhy těšily. Úkolem architektů neměla být pouze jedna stavba, ale komplexní areál zasvěcený modernímu pokroku.  K soutěži vyzvaly Pražské vzorkové veletrhy v roce 1924 šest českých architektů. Každý z nich byl představen jako reprezentant jednoho stylu moderní architektury. Architekti si měli poradit se zadáním nového „veletržního city“, jež se mělo sestávat z paláce na levé straně Rudolfovy - dnešní Veletržní - ulice, který měl obsáhnout veletržní expozice, obchodní místnosti, sklady, restaurace a především velkou dvoranu pro strojírenskou expozici. Protilehlý palác měl plnit totožné funkce obohacené o lidové lázně. Třetí budova měla sloužit administrativnímu a obytnému účelu, poslední pak byl hotel pro mezinárodní klientelu.

O soutěži sice referovala odborná periodika skoupě, ale ve všech zprávách se objevuje důraz na modernost zadání: „Program zadal pro budovu A krámy, skladiště, kanceláře a obchodní místnosti, veletržní exposice, velkou dvoranu pro kovoprůmysl, kanceláře správy P.V.V., banku, poštu, výstavní sály, restauraci, biograf.“

Z předložených návrhů vybrala porota složená z vynikajících odborníků projekty Oldřicha Tyla, Aloise Dryáka a Josefa Fuchse a zároveň doporučila, aby dva z jmenovaných architektů vytvořili finální projekt společně. Výsledkem byl tandem Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse, které spojovala nejen generační příslušnost, ale též podobné chápání podoby a funkce architektury. Společně přepracovali v roce 1925 projekt budovy A, Veletržního paláce, o níž bylo rozhodnuto, že bude postavena nejdříve a pozornost věnovali i promítacímu sálu: „Program budovy A jest doplněn tím, že byl zvětšen biograf na 800 míst, zřízena centrální expozice a že byla navržena kavárna spojena výtahem s bufety ve všech patrech.“

Autoři v konečném projektu použili funkcionalistické tvarosloví, především pásová okna a asymetrické utváření hmoty budovy. Funkcionalismus byl stylem architektonické avantgardy a výrazem víry v racionalitu a pokrok. Pro oba architekty se ale jednalo nejen o styl, jehož volba souzněla s účelem paláce, ale i o umělecký názor, který přesně odpovídal i jejich vidění světa.

Podstatou funkcionalismu bylo přesvědčení, že určující pro formu budovy je účel, k němuž je stavěna. To se projevuje i na fasádě Veletržního paláce, která přesně prozrazuje jednotlivé funkční celky. Tenký plášť budovy svou formou odlišuje ochozy malé a velké dvorany – pásovými okny, emblémem funkcionalismu, jsou označeny ochozy velké dvorany, zatímco čtvercová okna, za nimiž byly původně umístěny stánky jednotlivých firem, určují prostory přiléhající k malé dvoraně. Zajímavým prvkem malé dvorany je uspořádání pater, jež se do ní otevírají. Ta jsou nesena pouze čtverhrannými pilíři a vytvářejí tak dojem jednolitého prosvětleného prostoru. Jednotlivé ochozy malé dvorany jsou obehnány zábradlím, jehož design prozrazuje inspiraci zaoceánskými parníky. Ty pro avantgardu představovaly symbol moderní dynamiky.
Kromě nejpokrokovějších prvků se zde objevují i motivy velmi tradiční. Konkrétně se jedná o půdorys Veletržního paláce, který převzal oblíbené schéma 19. století, totiž pět křídel, která vymezují dva uzavřené dvory. Těmi se v projektu Veletržního paláce staly právě malá a velká dvorana, odděleny středním krátkým komunikačním křídlem.    
Architekti Tyl a Fuchs patřili k architektonické avantgardě a jejich avantgardní vidění světa se propisuje i do úlohy kina ve Veletržním paláci. Ten byl zadán jako reprezentace československého průmyslu a navržen jako ztělesnění moderního životního stylu. Kinematografie byla v očích avantgardních tvůrců součástí poetiky moderního velkoměsta a pro představitele Pražských vzorkových veletrhů zase nedílnou součástí československého průmyslu. Z obou důvodů byl biograf součástí i prvních návrhů. Film byl moderními umělci včetně architektů chápán jako produkt nového věku, jako výraz moderní dynamiky a především, jako nástroj demokratizace kultury, která už neměla být elitní ani výlučná, nýbrž otevřená všem. Mechanická podstata nového média byla vnímána jako přesné vyjádření doby.   
Z těchto důvodů bylo i ve Veletržním paláci otevřeno kino Veletrhy, které bylo umístěno v suterénu budovy. Jeho život byl ovšem stejně krátký, jako význam Pražských vzorkových veletrhů. S příchodem krize 30. let a se vznikem brněnského veletržního areálu začal jejich význam upadat. S vypuknutím druhé světové války přestal palác svému původnímu účelu sloužit už nadobro a zaniklo i kino Veletrhy.
I přes šíři funkcí, jimž od té doby stavba sloužila a přes snahu obnovit promítání filmů i po požáru v roce 1974 není kino součástí Veletržního paláce ani dnes. Posledním pokusem o jeho zachování byla rekonstrukce Veletržního paláce po požáru, kdy kolektiv autorů z libereckého SIAL navrhovali proměnu promítacího sálu: „V komplexu tří sálů v obou suterénech, celkem pro 600 osob, se bude během dne uskutečňovat osvětová činnost, přednášky, promítání diapozitivů a filmů o umění, večer budou sály sloužit jako kina filmového umění.“  Sál ovšem architekti přesunuli do podzemí, jelikož na jeho původní místo projektovali depozitáře. V realazaci návrhů SIAL ovšem došlo ke změnám a ačkoli byl sál zachován, jeho výstavba nebyla dokončena a až do nynějška je pouze v hrubé stavbě. Kinematografie je tak v současnosti ve Veletržním paláci zastoupena především díky dílům video-artu v expozicích Národní galerie.

FOTO: wikipedia - Packa, archiv autorky

Komentáře   

0 #1 Macinka 2013-06-08 09:08

Myslím že postupem času erotika v českém filmu postoupila vrcholu. Ale pořád mám dojem že by jí mělo být meně je to víc dráždivé když si divák může představovat co by bylo kdyby to šlo ještě dál.

Citovat

Obnovit seznam komentářů
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.

Přidat komentář

Jméno (povinné)

E-mail (povinné)

Webová stránka

Zasílat oznámení o nových komentářích

Obnovit

Odeslat

Zrušit

JComments