Tři králové nebyli tři

Toho, kdo zažil nějakou událost a pak si s údivem přečetl v novinách, že to bylo úplně jinak, než on viděl na vlastní oči, jistě neudiví fakt, že ani biblická publicistika se nevyvarovala různých zkreslení. Nepřekvapí tedy, že Tři králové nebyli tři a vlastně to ani nebyli králové. Již první křesťané slavili den 6. ledna. Šlo však o jeden z nejstarších svátků, spojených s osobou Ježíše Krista, nikoli se Třemi králi. Podle Nového Zákona se toho dne slavilo Zjevení Páně nebo též Ježíšovo pokřtění. Tento svátek se slavil ještě dříve, než den Narození Páně (tedy Vánoce).

Teprve s oslavami Ježíšova narození (25. prosince), se začaly rodit další vánoční svátky. Tak se ve středověku objevila i legenda o Třech králích.

Ve skutečnosti o nich není zmínka nikde v Novém Zákoně (tedy v evangeliích, která popisují život Ježíše Krista). Pouze v evangeliu svatého Matouše se objevuje poznámka, že do Betléma dorazili mudrcové či mágové (záleží na překladu příslušného slova z hebrejštiny). Kolik jich bylo a jak se jmenovali, to se nikde nepíše.

Křesťané si původně počet těchto mudrců představovali různě a v době, kdy měla každá zemská církevní organizace značnou autonomii, se mohl lišit i výklad církevních legend. Podle tradice se počet mudrců pohyboval od dvou do dvanácti, teprve později se jejich počet ustálil na třech (číslo tři bylo vždycky považováno za liturgicky významné, neboť se spojovalo se svatou Trojicí boží). Trojka byla přijata také proto, že evangelista Matouš vypočítává dary, které mudrcové přinesli. Podle něj to bylo zlato, kadidlo a myrha (vonná pryskyřice), a i když nikde neuvádí, že každý dar nesl jeden z mudrců, začalo se předpokládat, že právě podle počtu darů byli tři.

Ke změně mudrců na krále došlo ve středověku, kdy se stabilizovala feudální společnost a král byl symbolem světské vlády. To, že se králové přišli poklonit vyvolenému dítěti, mělo symbolizovat úctu, s níž se měli světští vládci podřizovat církvi. Kult Tří králů upevnila existence jejich ostatků, které za nejasných okolností donesli do Milána poutníci z Jeruzaléma.

V roce 1194 pak byly za osobního přispění císaře přeneseny do Kolína nad Rýnem, kde byla pro ně zřízena honosná kaple, která se stala místem poutí tisíců zbožných křesťanů. Právě zde se také konaly korunovace římských králů.

Podle evangelia svatého Matouše zvěstovala mágům narození Spasitele jasná hvězda, která se později v legendách změnila v kometu. Podle tohoto nebeského jevu (údaj o něm vychází zřejmě ze skutečné události) se astronomové pokoušeli spočítat přesný rok narození Ježíše Krista. Ale i když je v době kolem roku 0 zaznamenáno hned několik velkých komet (včetně průletu Halleyovy komety), k předpokládanému datu Ježíšova narození se zatím nepodařilo přiřadit žádnou.

Ani jména mudrců či králů se nikde neuvádějí.

Podle středověké legendy se jmenovali Kašpar (Caspar), Melichar a Baltazar. Tahle jména se tradují už od 8. století, i když se všeobecně rozšířila až s přenesením ostatků Tří králů ve 12. století. S jejich jmény se spojuje rituál, kdy kněz světil příbytky křesťanů a na dveře psával písmena, označující iniciály Tří králů. Toto požehnání známe už ze středověku. Jenže ani tady není jisté, že se původně týkalo Tří králů.

Písmena C + M + B zřejmě znamenala zkratku dávného raně křesťanského požehnání "Christis mansionem benedicat" neboli česky "Kristus nechť požehná tento příbytek".

Se svátkem Tří králů se od středověku spojovaly jednoduché divadelní hry, v nichž účinkovali žáci škol, které bývaly zřizovány při velkých kostelech. Nejstarší hry, znázorňující biblické příběhy s vánočními tématy, jsou doložené už v 5. století. Jejich součástí býval i průvod tří mudrců.

Tzv. tříkrálové hry pak vznikly v 6. století ve Španělsku, odkud se šířily do dalších evropských zemí. Původně se jednalo spíš o pantomimu, doplněnou později o latinské texty a zpěvy. Od 13. století se v českých zemích hrály tyto hry zřejmě i v domácím jazyce, a protože si žáci do textů vkládali různé šprýmy, byla nakonec divadelní představení přeložena z kostela ven na náměstí.

Ve středověku byla tato představení velice oblíbená a měšťané za ně dávali škole štědré dary, za něž se pak zajišťovala strava pro žáky. O pozdější zlidovění podobných představení se zasloužili jezuité, kteří se snažili vrátit je na církevní půdu a obnovit jejich zbožný smysl. Z jezuitských her je také odvozena tzv. tříkrálová koleda. Už v baroku chodívali žáci se svým kantorem po vsi, předváděli krátké scény o Třech králích (texty byly často zkrácené verze divadelních her) a za to dostávali koledu. Později se tyto obchůzky staly zábavou malých dětí a také zdrojem přilepšení pro chudinu.

FOTO: Vlastimil Vondruška

SVÁTKY MĚSÍCE LEDNA

1. leden Nový rok
6. leden Tři králové (Kašpar, Melichar, Baltazar)
20. leden sv. Šebestián (římský voják a mučedník, patron válečných invalidů)
27. leden sv. Jan Zlatoústý (kazatel a patriarcha, patron katolických kazatelů)
29. leden sv. František Saleský (biskup, patron spisovatelů a tiskařů)