Svátek bláznů

Od nejstarších časů lidé oslavovali konec zimy a příchod jara. Pro naše dávné předky nešlo jen o záležitost kalendáře, jak se na proměny počasí díváme dnes my. Pro ně to byl zásadní zlom v běhu roku. Jaro symbolizovalo život a zima smrt. Konec zimy byl proto okamžikem, který dával naději, probouzel přírodu, znamenal očekávání nové úrody. V pohanských kultech se často probuzení přírody spojovalo s plodností ženy, neboť většina předkřesťanských náboženství si potrpěla na jednoduché symboly, které byly všem srozumitelné (teprve křesťanství přišlo s komplikovanou mystikou Kristova umučení a naděje na spasení).

Příchod jara býval oslavován rituály, v nichž se to hemžilo erotickou zábavou. Často se dává do souvislostí se starověkými slavnostmi, konanými na počest boha úrody a vína Dionýsa neboli Bakcha, jimž se říkalo bakchanálie. Ty se staly téměř synonymem pro orgie. A tohle bezuzdné veselí si podržela oslava konce zimy mezi prostým lidem i ve středověku. Církev se zpočátku snažila podobné zábavy zakázat, jenže neměla sílu to prosadit. A tak se jim alespoň pokusila vtisknout křesťanský smysl. Oslavu konce zimy a začátek jara podřídila v kalendáři šesti postním týdnům, které předcházely oslavám Velikonoc. A protože po oslavě konce zimy následoval půst, dostala tato zábava název masopust (italsky karneval – carne vale, v překladu „sbohem maso“).

Oslavy masopustu byly vždycky společenskou záležitostí a lidé se při ní dobře bavili. Písemnými zprávami je masopust v českých zemích doložen ve 13. století, ale jeho původ sahá mnohem hlouběji do minulosti. Během masopustu se rozpustile bavili i urození lidé a dokonce i preláti, jak dokládají povzdechy mravokárců ještě z doby před husitskou revolucí.

O masopustu existovalo cosi, co bychom nazvali erotickým pardonem. V Paříži se mu říkalo svátek bláznů, protože bláznům bylo dovoleno absolutně vše a nikdo je za šprýmy a obhroublé chování netrestal.

Protože po masopustu následoval dlouhý půst, bylo zvykem, že to byl svátek jídla, pití a rozpustilých, většinou necudných zábav.

V renesanční satirické literatuře se objevuje postava Masopusta nebo též Bakcha jako symbol ožralství. Již český středověký kazatel Tomáš ze Štítného označil na konci 14. století masopustní oslavy za „hod ďábelský“. A francouzský kazatel Olivier Maillard se rozčiloval na adresu těch, kteří slaví masopust: „Tito bídní křesťané otupělého ducha a těla, kteří se po tři dny cpou jídlem, oddávají se neřestem, opilství a dalším zhovadilostem, se nacpou až k prasknutí a v tomto hýření neustanou až do půlnoci na masopustní úterý. Teprve pak budou vůbec schopni začít dodržovat velikonoční půst.“

Součástí masopustu byly od pradávna obchůzky masek. Byly oblíbené a konaly se nejen na venkově. Pořádala je i šlechta ve svých hradech a pronikly také na panovnické dvory. Čeští králové zvali na bohaté hostiny šlechtu a později i zástupce městského stavu. Původně na Pražský hrad a po třicetileté válce na císařský dvůr do Vídně, kde se důstojní příslušníci šlechtických rodů bavili v maškarních převlecích. Hrabě Černín si do svého deníku zapsal: ,,Dvorní rada Kinský všechny překvapil, když za povětrnou ženštinu přišel převlečený. A žádného mužského na plese nenechal na pokoji.“

Lidé se chtěli bavit a maska jako by poskytovala člověku anonymitu. Pod maskou mohl člověk provádět věci, které by si jinak netroufl. Ostatně, zápisy v městských renesančních knihách hovoří výmluvně. V jedné z nich se dočteme: „Dorotka, děvečka u čtvrtláníka Matouše, byla v masopustním čase obtěžkána, ale nemůže na své svědomí říci kým, neboť mládenci v maskách s ní všichni tak necudně zacházeli, že netuší, s kým skutek onen vykonala.“ V jiné se píše: „Toho jeho milost vrchnost naší zpravuji, že na robotu potažní jen polovina mužů se jest dostavila, neboť ostatní z masopustního veselí tak dobití jsou, že vstáti nemohou, což sám jsem zhlédl a stvrzuji.“

Masopust je jeden z mála tradičních svátků, který si určitou míru rozpustilosti udržel i do dneška a doufejme, že na tom nezmění nic ani jeho zápis mezi kulturní dědictví UNESCO.

FOTO: Vlastimil Vondruška

SVÁTKY MĚSÍCE ÚNORA

2. únor Hromnice
6. únor sv. Dorota (mučednice, patronka květinářek a zahradníků)
14. únor sv. Valentin (mučedník, patron zamilovaných)
19. – 21. únor masopust
22. únor začátek půstu (popeleční středa)
25. únor sv. Valburga (zakladatelka panenských klášterů)