Vánoční svátky

Kolik článků a úvah je odedávna každoročně psáno o vánočních svátcích, svátcích klidu, míru a lásky?! Liší se jenom jinými formulacemi autorů, výběrem vánočních témat nebo přidanými obrázky. Popisy tradic a obyčejů jsou trvale k prostudování na internetu. A tak mě napadlo trochu ty vánoční úvahy vypustit a vytvořit jenom takový malý vánoční kaleidoskop. Co vy na to?

Advent, čas vánočního věnce

Zahrnuje bohatou tradici lidových obyčejů, obřadů a s nimi spojených folklórních projevů.  Měla by to být doba přísného půstu a zákazu veselí, tance a zpěvu. Byla však v minulosti proložena „obchůzkami“ lidových masek – snoubili se tu staré pohanské zvyky s církevním zákazem veselit se. Nesmělo se jíst maso, pouze rybí. Adventní půst končil s východem první hvězdy na Štědrý den. Zapálené čtyři svíčky adventního věnce odpočítávaly týdny do Štědrého dne. Původní věnec se věšel za stuhu na vchodových dveřích. Jeho historie, typy a barvy by stály za samostatné povídání.

Obchůzky, pojem neznámý

I v našich zemích byla zakořeněna představa, že za dlouhých zimních nocí se přírodní síly dostávají do divokého zápasu s démonickými bytostmi. Slunce jako by bylo v tyto dny poraženo. Po celý prosinec se v lidových Vánocích objevovaly různé tajemné postavy se skrytou symbolikou:

Barborky

Obchůzkové Barborky chodívaly v předvečer svátku sv. Barbory po venkovských domech. Jejich přestrojení záviselo na daném kraji – někde měly bílé šaty, okolo pasu modrou nebo červenou širokou stuhu. Vlasy měly rozčesány přes obličej tak, aby nebyly k poznání, na hlavě květinový věneček nebo korunku, v pravé ruce metlu a v levé uzlík nebo košík s dárky. Přicházely zjistit, jestli byly děti hodné a v kladném případě ohlásily příchod sv. Mikuláše s dárky. Jejich příchod oznamovalo vždy šlehání metel, dopadajících na okna a cinkot zvonku.

Mikuláš, jediný známý obchůzkář

V předvečer svátku tohoto světce, 5. prosince, chodí po městě Mikuláš v doprovodu čerta a anděla, navštěvuje děti a rozdává jim dárky. Ke spojení postavy sv. Mikuláše (St. Nicolaus, Santa Claus) s vánoční nadílkou, tak jak je tomu v Anglii, USA, Švédsku i jinde, ve střední Evropě nedošlo. Mikulášská tradice vychází z legendy o svatém Mikuláši – biskupovi, který žil ve 4. století v Malé Asii a proslul svým zbožným životem a dobročinností. Zvyk velmi zlidověl a k postavě Mikuláše se přidal ještě čert a anděl jako představitelé protikladu dobra a zla.

Lucie

Sv. Lucie je uctívána jako patronka švadlen a kočích. V Čechách byla považována za ochránkyni proti čarodějnicím.
Lidová Lucie, je spojována s tradicí především v souvislosti s předením lnu. V den jejího svátku platil přísný zákaz předení. Obchůzkové tzn. lidové Lucie,§ kontrolovaly domácnosti, zda snad nějaká žena nepřede. Mívaly bílé pláště a obličej zakrytý maskou ze dřeva a papíru, která se podobala čapímu zobáku. Podoba Lucií se krajově lišila, někde Lucie nosívala veliký nůž, jinde chodily Lucie, zahalené bílým prostěradlem a s obličejem od mouky. Jedna měla kartáč na drhnutí, druhá bílila štětkou stěny. Musíme rozlišovat mezi lidovou Lucií, která vzbuzuje strach a Lucií – světicí, která zamřela násilnou smrtí. Ta je uctívána křesťany a spojována s nadějí na vyléčení očních nemocí.

Ambrož a Perchta

Na poházené pamlsky lákal děti Ambrož a pak je honil s metlou okolo kostela. Jeho pomocnice tzv. ometačka nemluvila, březovou metlou třikrát ometla plotnu a pak ji požehnala. Perchta, ta byla obdobou Lucky. Oblečena byla v obrácený kožich, na hlavě měla králičí kůži, v jedné ruce dřevěný nůž a ve druhé škopek. Strašila děti, že jim za mlsnost a tajné ujídání provrtá břicho a vycpe ho slámou. Jinde měly Perchty červenou papírovou masku s pohyblivým jazykem. Obdobou Perchty byla Brůna, která měla pro změnu podobu koně.

Vánoce a jídlo

Každá země má samozřejmě svá oblíbená jídla, ať už jsou to anglické pudinky, biskupský chlebíček, či různé koláče, které se pečou během posledního adventního týdne. Evropané pečou vánočky symbolizující zabalené Kristovo dítě. Štědrovečerní jídelníček je ve všech zemích v duchu vlastních tradic. U nás je to známý smažený kapr s bramborovým salátem, rybí polévka a velká řada pamlsků, ovoce, chlebíčků, cukroví. Tradice vánočního cukroví je v Čechách velmi rozšířená. Obvykle se začíná péct kolem 20. prosince, ale již první adventní neděli hospodyňky připravují tradiční perníčky. Ani jiné způsoby přípravy kapra nechybí na štědrovečerním stole např. v rosolu, na černo, na cibuli. Advent by měl být ve znamení půstu, Vánoce ve znamení radosti a hodování. Ovšem nic se nemá přehánět, a to ani o Vánocích.

Stromeček a jesličky nejen pro děti

Dalším společným znakem přípravy na Vánoce je zdobení vánočního stromečku. Podle tradice bychom tak měli činit třetí nebo čtvrtou neděli před Vánocemi. Tenhle zvyk se už dávno vytratil, dlouhou dobu do našich domácností přináší ozdobený stromek až na Štědrý večer sám Ježíšek. A jakou dobu by měl stromek doma vydržet? Ideálně až do Tří králů, tedy dvanáct dnů po Vánocích. Tři králové nám připomenou další zvyk, který měl především děti naučit smyslu adventu, to je vytvoření nebo postavení domácího betlému nebo jesliček. V mnoha rodinách se betlémy dědí z jedné generace na tu další. Ať už je to betlém vyřezávaný, keramický nebo na překližce lepené obrázky. Třeba od paní Kvěchové, pánů Lady či Alše.

Vánoce a dárky

Tím nejmenším dárkem byla vánoční pohlednice, kterou jsme si ještě nedávno posílali. Mnozí tento zvyk dodržují pořád a je to v dnešní době velmi osobní připomenutí tradice. V minulosti se většinou dárky vyráběly doma a byly často překvapivé svou jednoduchostí, nenáročností a efektností. Ať už to byly věci vyšívané, pletené nebo vyrobené ze dřeva. Nejčastějším dětským dárkem byly hračky, jejichž návodem na výrobu byla před vánoci zaplněna řada stránek rodinných časopisů. Ale i přes domácí přípravu dárků byly v minulosti obchodní domy, obchody a krámky zaplněny nakupujícími, kteří v nich hledali ten nejpěknější dárek pro své blízké. Proti nám měli výhodu milých a odborných prodavačů, kteří vždy dokázali nezištně poradit. Zboží se samozřejmostí zabalili do vánočních papírů tak, že se často mohlo rovnou položit pod vánoční stromek. I tehdy byli nakupující lákáni do osidel obchodníků prostřednictvím reklam a různých „promo“ akcí.

Vánoce a móda

Tak to snad platí ve všech domácnostech. Ať už po celodenním shonu či klidně prožitém dni se celá rodina večer svátečně oblékne a zasedne ke štědrovečernímu stolu v očekávání první hvězdy. Neumím si představit, že někde sedí u stolu špinavé tepláky spolu s roztrhanou mikinou! I když vím, že to tak je. Jsou výjimky, kdy často i za nedobrovolných podmínek, není jiné východisko. V době první republiky se na štědrovečerní oblečení kladl velký důraz a dlouho se na něj všichni, hlavně paní a dívky, připravovali. Večerní šaty byly často samozřejmostí.

Co by tedy mělo být hlavním cílem adventu? Přemýšlení, zpomalení, umírněná radost, která by měla vyvrcholit na Štědrý den. Zpomalení znamená méně stresu a více zdraví i radosti. Většina radostí a strastí vánočních svátků se dá vymezit dobou rozsvěcování svíček adventního věnce, to je čtyř týdnů.  V rodinách jistě převládají radosti, ale i starostí je stále dost. Nejen těch se sháněním nápaditých dárků, ale i problémů existenčních. Dnešní přístup k nesmyslným předvánočním finančním půjčkám na nákup dárků by byl našim předkům zcela nepochopitelný. Žilo se skromněji i v rodinách, kde si mohli dovolit mnohem více, než byl průměr.

Vánoce u nás jsou největší a nejoblíbenější svátky v roce. Český národ si v průběhu staletí vytvořil tak osobitou podobu těchto svátků, že pojem „České Vánoce“ má i specifický kulturní význam. Tak si jej uchovejme.

FOTO: archiv autorky