Zemský patron - legenda a skutečnost

Snad o žádné osobnosti českých dějin nebylo napsáno tolik knih, studií a článků jako o českém knížeti, světci a zemském patronu sv. Václavovi. Všechny se opírají o písemné prameny, které historici srovnávají a podle jejich znění se snaží co nejlépe objasnit klíčovou událost, jíž bylo zavraždění knížete Václava mladším bratrem Boleslavem. Nezasvěcený čtenář má samozřejmě dojem, že celá událost je v podstatě jasná, stačí jen odstranit drobné nesrovnalosti, které se v písemných pramenech objevují. Jenže historici jen zřídka zdůrazní podstatnou informaci, že jediné dobové písemné prameny, o které se opírají, jsou legendy.

Kosmova kronika byla napsána až o 150 let později. A v tom je problém. Otázka totiž zní, zda lze pravdivě rekonstruovat historickou událost jen podle církevních legend. Smyslem legendy nikdy nebylo popsat událost jako historická kronika, ale oslavit světce a zázraky, které vykonal. Šlo o propagandistický pamflet, a je proto logické, že sv. Václav je ve všech legendách vzorem ctností a jeho bratr Boleslav, bratrovrah, je líčen jako odporná zrůda. V důsledku toho musela česká církev dokonce zfalšovat datum vzniku pražského biskupství, které založil právě onen odporný Boleslav I., a v letopisech se toto datum posunulo až do doby vlády jeho syna Boleslava II.

Sv. Ludmila, Václavova babička, prý hájila křesťanství, zatímco Boleslavova matka Drahomíra chtěla podle legend do země vrátit pohanství, a proto Ludmilu zavraždila. Pokud však byla Drahomíra matkou Boleslava, měla by přece být i matkou sv. Václava. Jenže o tom není v legendě ani zmínka. Trochu stranou pozornosti stojí i fakt, že většina legend řadí smrt sv. Václava do roku 929, ale došlo k ní až v roce 935. Jak se to vše událo, to se úplně přesně asi nedozvíme nikdy.

Díky moderní vědě však existují různé metody, které umožňují analyzovat i jiné historické prameny, než jen písemné. Jde o doklady, které na rozdíl od psaných pramenů nikdo neupravoval a jsou tedy korektní a zcela přesné. V rozporu s církevními legendami tak stojí analýza kosterních pozůstatků a DNA prvních Přemyslovců. Jednoznačně svědčí pro to, že věkový rozdíl mezi Václavem a Boleslavem byl nesrovnatelně větší, než vyplývá z legend. Řekli bychom, že je to drobnost. Tak byl prostě Václav starší. Jenže ono to má pro celou událost zcela klíčový význam. Knížeti Václavovi bylo v roce jeho smrti ve skutečnosti kolem 40 let.

Pokud tenhle údaj srovnáme s předpokládaným věkem kněžny Drahomíry, pak by ho musela porodit asi v 7 letech. Je tedy zřejmé, že jeho matkou nebyla. Nejspíše byla druhou manželkou jeho otce Vratislava, s ním měla Boleslava, zatímco Václava měl kníže Vratislav s jinou ženou. Proto se Václava ujala po Vratislavově smrti jeho bába Ludmila, která hájila práva prvorozeného, jak bylo zvykem, zatímco Drahomíra bojovala o to, aby vládu získal její syn, tedy Boleslav. Nešlo vůbec o víru a pohanství, ale o běžný model středověkých rodinných sporů – boj prvorozeného s macechou, která prosazuje svého potomka. A ještě něco. V době, kdy byl Václav zavražděn, nebylo Boleslavovi ani 15 let. Těžko by tedy nedospělý chlapec napadl s mečem v ruce svého bratra, dospělého bojovníka. Z okolností Václavovy smrti vyplývá ještě jeden fakt. Právě v té době se opevňovala hradiště, která ležela na hranici mezi Prahou a Starou Boleslaví. Václav s bratrem zřejmě bojovali o moc a každý ovládal určité autonomní území, protože Čechy tehdy nebyly jednotným státem.

Koncem září roku 935 se sešli, aby uzavřeli smír. Václavovu vraždu Boleslavova družina předem nepřipravovala, nenasvědčují tomu žádné okolnosti (pokud by chtěli knížete zavraždit, určitě by zařídili, aby byli současně uvězněni jeho nejvěrnější spojenci, ale to se nestalo). Událost měla nejspíše prozaičtější podobu. Obě družiny se opily na společné hostině, jak bylo zvykem. Ráno, ještě podroušení, šli na mši. V bráně se Václav srazil s Boleslavem, bratři se pohádali a Václav se vrhl na Boleslava. Snadno ho srazil na zem (jedna z legend tohle nenápadně naznačuje, dokonce se zmiňuje o tom, že to byl Václav, kdo tasil meč). Pár Boleslavových služebníků, kteří byli náhodou poblíž, se vrhlo svému knížeti na pomoc. Václav pochopil nebezpečí a začal utíkat. Podroušení ozbrojenci ho však dohnali a zabili.

Ať už to tak bylo, či nikoli, je podstatné, že v obecném povědomí žily právě církevní legendy (propaganda ovlivňovala lidstvo už ve středověku). Ve 13. století se pořádaly poutě k hrobu sv. Václava, který byl přenesen na Pražský hrad, dne 28. září se konaly slavnostní mše a oslavy. Sv. Václav se prý ve středověku zjevoval nad českým vojskem a pomáhal mu zvítězit (podobného světce měl každý středověký národ). A za zmínku stojí i to, že sv. Václav byl světcem ryze českým. Když se v baroku v českých vesnicích konaly na sv. Václava poutě a slavnostně se zakončovala společná pastva dobytka, ve vesnicích německých (na Šumavě, ale i jinde) se totéž dělo až na sv. Michaela, tedy o den později, protože Němci se nemínili řídit svátkem českého národního patrona.

SVÁTKY MĚSÍCE ZÁŘÍ

16. 9. sv. Ludmila (babička sv. Václava, první česká mučednice, patronka české země)
21. 9. sv. Matouš (apoštol a autor evangelia, patron celníků a daňových úředníků)
28. 9. sv. Václav (český kníže, patron české země)
29. 9. sv. Michael (archanděl, patron pastýřů)

FOTO: Vlastimil Vondruška