Pálení čarodějnic a oslava lásky

V noci z 30. dubna na 1. května planou na mnoha místech velké hranice, lidé se baví při tzv. pálení čarodějnic. I když se mnozí domnívají, že jde o velice starobylý zvyk, není to tak úplně pravda. Musíme totiž rozlišit dva různé obyčeje, které splynuly do jednoho. Den 30. dubna býval zasvěcen sv. Kateřině. Od středověku lidé věřili, že existují noci, kdy mají nečisté síly větší moc než jindy. A právě to měla být noc na 1. května. Před různými démony a později před ďáblem se lidé snažili bránit magickými úkony. Část z nich nabízela církev – šlo o upřímnou modlitbu, svěcenou vodu, škapulíře apod. Lidé však dávali přednost starým pověrám a zaručeným receptům.

Tahle víra zesílila v baroku, kdy se začaly ve velkém pronásledovat čarodějnice. Lidé chtěli chránit svou rodinu i dobytek před uhranutím. Způsobů, jak to udělat, je v etnografických studiích zapsáno velice mnoho (před vchod se dávaly větve s trny, aby se čarodějnice zranila, někdy stačil drn trávy, jinde se prováděla kouzla s mlékem apod.).

Někde se také pálily ohně, ovšem opravdu jen výjimečně.

Tradice středověkých ohňů se nepojila k tomuto datu, ale původně se pálily na počátku léta na svatého Jana Křtitele (24. června). Svatojanské ohně nebyly chápány jako „pálení čarodějnic“, ale šlo o zábavu, která měla v představách lidí přinášet magii pozitivní. Svatojanské koření léčilo, svatojanská zábava zajišťovala lidem zdraví, uhlíky ze svatojanské hranice chránily usedlost před ohněm. U svatojanských hranic lidé hodovali, pili, zpívali, tančili a v přítmí se mladé páry milovaly.

Zábava pálení čarodějnic nemůže být proto příliš stará. Lze si jen těžko představit, že v baroku, kdy probíhaly inkviziční procesy a na hranicích hořela těla skutečných žen, obviněných z čarodějnictví, by se lidé bavili pálením čarodějnic“. Pro většinu byla existence inkvizičních procesů frustrující.

Ke spojení pálení ohňů s bojem s nečistými silami zla, tedy také čarodějnicemi, došlo až koncem 18. století a smyslem byla čistá zábava. V té době už lidé na čarodějnice nevěřili a jejich pálení mělo povahu nadsázky. S humorem se ironizovaly staré představy, že čarodějnice létají vzduchem na černém kozlu nebo na koštěti, aby se dostaly na ďábelský sabat. Proto mládenci zapalovali košťata a vyhazovali je do vzduchu, aby jimi letící čarodějnici zasáhli. Šlo vlastně o soutěž, který mládenec vyhodí své koště nejvýše. ¨

Někdy se na vrchol hranice stavěla figurína, která měla znázorňovat čarodějnici. Tahle zábava se v průběhu 19. století velice rozšířila a její organizace se již tehdy ujímaly různé vlastivědné spolky, sdružení dobrovolných hasičů či přímo obecní úřad. A mívala vždycky pokrokový, proticírkevní smysl.

První den května spojili levicoví politici se svátkem pracujících. Povinnou účastí v prvomájových průvodech pak odradili několik generací od oslav tohoto svátku. Ale první máj býval původně svátkem mnohem romantičtějším, spojeným s oslavou lásky. V ten den se od nejstarších časů stavěly máje. Jejich smysl byl trochu jiný než dnes, protože původně šlo zřejmě o symbolickou ochranu vesnice. V baroku se máje stavěly před okny radnice, před okny zámku a kanceláří vrchnostenských úředníků jako znamení úcty. Za to poddaní dostávali pohoštění (vrchnost vyvalila ze sklepa sud či několik sudů piva). Zemské úřady zakazovaly stavění májů, protože se údajně plundrovaly porosty, ale poddaní na tradici trvali, nejspíš s ohledem na pivo, které dostávali.

Teprve v 19. století se po zrušení vrchnostenských privilegií začaly máje stavět nikoli pod okny úředníků, ale na návsi pro radost celé obci anebo u domů, kde žily svobodné a hezké dívky.

Jedna velká májka, u níž se koná taneční zábava, byla obvyklá v jižních Čechách a také v Rakousku a Bavorsku. Na jižní Moravě se naproti tomu máje změnily v symbol lásky. Které dívce by chlapci nevztyčili před oknem zelenou májku, ta by asi hodně truchlila. Někde přinášeli chlapci malou májku do hospody a tam ji během májové taneční zábavy dražili. Dívka, která májku vydražila, měla právo, že ji pak všichni doprovázeli domů i s muzikou.

Lidová podoba oslavy prvního máje samozřejmě neznamenala, že by si naši předkové práce nevážili. Ale nesklá dali jí oslavné pocty, politici se nenaparovali na tribunách, neboť lidé se raději věnovali tomu, co považovali v životě za důležitější, radosti z obyčejného života a lásky. A tak by to při lidových slavnostech mělo být vždycky.

FOTO: Vlastimil Vondruška

SVÁTKY MĚSÍCE KVĚTNA

30. dubna – 1. května Filipojakubská noc (pálení čarodějnic)
1. května 1. máj (stavění májí)
4. května svátek sv. Floriana (patron hasičů, bednářů, kominíků aj., ochránce před požáry, záplavami ad.)
16. května svátek sv. Jana Nepomuckého (ochránce proti povodním, patron mostů, poutníků, řidičů, lodníků, mlynářů aj.)
30. května svátek sv. Zdislavy z Lemberka (patronka rodinného života a ochránkyně severních Čech)