Nalezeno v archivech
Režisér exteriérů: Miroslav Krňanský
Narodil se v Holešovicích a strávil dětská léta na Letné ve společnosti černého a divokého chlapce, s kterým ho mělo až do mužských let vázati nejen úzké přátelství, ale i povolání: Gustava Machatého. S divadlem přišel do styku již jako hoch, když dostal darem krásné a velké loutkové divadlo. Tady byl po prvé režisérem, tady přišel po prvé do styku s herci, ještě jen dřevěnými. Od loutkového divadla přešel však brzy k divadlu skutečnému, v místním divadle holešovickém – Uranii. Byl ztracen od té chvíle,kdy po prvé cítil vůni kulis a viděl zvedati před sebou oponu do nedozírné výše a odhalovati obecenstvo, zprvu napjaté očekáváním a zaujaté, po konci tleskající a oslavné. Hrál tu po prvé v pohádce o „Sněhurce a sedmi trpaslících“, ve které zahrál nejmenšího trpaslíka. Nemluvil sice, mimicky byla však jeho role velmi důležitá.
Trochu techniky: Jak se synchronisuje film
Bylo již mnohokrát psáno o tom, co to stojí námahy a práce, připravit film k předvádění. Když jsem si to všechno přečetla, vešla jsem jako úplný laik do ateliéru a požádala šéfa kopírny, aby mi to ještě jednou názorně vysvětlil. Jelikož tedy můj článek nepochází od odborníka, nebude přetížen čísly a problémy, které by ostatně čtenáře filmového časopisu ani mnoho nezajímaly.
Oscar Wilde filmovým autorem
Kdykoliv je o něm řeč, vybaví se nám v mysli těžká, masitá, poněkud příliš vysoká hlava, která jakoby bez přechodu vycházela ze širokých ramen: avšak při vší výraznosti mají linie tohoto obličeje v sobě přece něco něžného, zastřeného, skrytého, tak jako to mistrovsky vyjádřil Toulouse-Lautrec na svém nezapomenutelném obraze. Cítíte skoro vůni karafiátu, který nosíval Wilde v rukou, nebo vůni orchideje, kterou později, když se stal finančně nezávislým, nikdy neodstraňoval ze své knoflíkové dírky po tak dlouho, než neúprosný osud tohoto blouznivce, pohádkáře a dandyho uvrhl do vězeňské cely v Readingu a zbavil ho tak ustavičné námahy býti nápadným a líbiti se.
Filmové zázraky
Uslyšíme-li slovo „trikfilm“, objevují se nám v mysli groteskní dobrodružství myší, prasátek, koťat, králíčků a jiných půvabných malých zvířátek na bílém plátně; předměty se objevují a zase ztrácejí nejnevysvětlitelnějším způsobem, lidé se odpoutávají od země a vznášejí vzduchem, jako by měli křídla, týž herec se objevuje na plátně pojednou dvakrát a sám se sebou mluví, podává si ruku a připíjí si, města se řítí v sutiny a jakýmsi zázrakem znovu povstávají z prachu k své dřívější podobě.
Co stojí film
Mnoho našich čtenářů se ptá, jakého nákladu si vyžádá výroba českého zvukového filmu. Na tuto otázku nelze přesně odpověděti. Jsou výrobci, kteří natáčejí filmy za půl milionu korun i méně (k čemuž se ovšem nepřiznávají), a jiní, kteří vynaloží na výrobu i milion korun a více. Jsou malé filmy, které si vyžádají velkého nákladu, a velké, které lze poříditi levně. Číslice, jež tu oznámíme, budou jen přibližné. Vezmeme zřetel k snížení výrobních nákladů, k němuž musilo dojíti v posledních měsících, kdy se odtržením části dosavadního státního území zmenšilo filmové odbytiště.
Rozhovory o filmu: 9 otázek E. F. Burianovi
(Jemná a vynikající inscenace románového příběhu o „Věře Lukášové“ v divadle D 39, která přes svoji nekompromisní uměleckost je hrána již v druhé stovce repris, upozornila filmové výrobce jednak na tento silný námět o dospívající dívce, jednak na jeho znamenitého realisátora. „Věra Lukášová“ bude tedy zfilmována a E. F. Burian bude i tentokrát jejím režisérem. Přinášíme rozhovor s tímto znamenitým mladým divadelníkem, ve kterém projevuje své názory na hlavní otázky našeho filmového podnikání.)
Evropský film dvacátých let
Víme, že na rozvoji filmu v Evropě měli v prvním desetiletí lví podíl Francouzi, kteří dovedli vynález bratří Lumièrů dobře využít. Avšak první světová válka silně otřásla výlučným postavením obou největších pařížských filmových výroben Pathé a Gaumont, a to nejen doma, ale ve všech pěti světadílech, kam zatím jejich filmy hromadně pronikly. Za války a v prvních poválečných letech se ovládání světových filmových trhů vymklo Francii z rukou a přesunulo se daleko na západ, do Spojených států. Jen skandinávské země se ještě jistý čas vydatněji podílely na mezinárodním filmovém obchodu.
Kocourkovští učitelé: Jak jsme filmovali s Vlastou Burianem
Hráti pro film jest již samo o sobě příjemně dráždivé, zvláště máme-li na mysli, jakému množství zneuznaných talentů nedovolí osud, vtělený do přísného producenta nebo režiséra, pohybovati se vnadně před filmovou kamerou a vyrůstati přes všechny překážky v Grety Garbo nebo Clark Gably. Tím více dovede prostého Kocourkovského učitele uvésti do vytržení jistota, že nejen má filmovati, ale že vedle něho s bílého plátna bude zářiti do obecenstva tvář Vlasty Buriana, přítele a druha kocourkovských z dob Červené sedmy.
Josef Hloucha: Otakar Vávra o své nové práci
(Požádali jsme úspěšného režiséra „Panenství“, „Filosofské historie“ a „Cechu panen kutnohorských“, aby nám prozradil něco o svých plánech.)
O kameramanu Janu Čuříkovi
Jan Čuřík: Za okupace byl laborantem v Herafilmu. 1945-1949 v Krátkém filmu jako asistent kamery. 1950-1955 v Armádním filmu jako kameraman krátkých filmů a dlouhých filmů rež. I. Tomana „Tanková brigáda“ a „Váhavý střelec“. Od roku 1955 ve Filmovém studiu Barrandov kameramanem filmů „Žižkovská romance“ a „Pět z miliónu“ (oba režie Zb. Brynych), „Pronásledování“ a „Holubice“ (oba režie Fr. Vláčil), „Páté oddělení“ (režie J. Polák), v NDR u DEFY „Případ Gleiwitz“ (režie G. Klein), „Každá koruna dobrá“, „Neschovávejte se, když prší“ a „Transport z ráje“ (všechny tři režie Zd. Brynych).