Nalezeno v archivech
První kroky československé kinematografie
Jako téměř ve všech evropských zemích uskutečnila se prvá veřejná předvádění kinematografu v Praze a Bratislavě roku 1896. Tímto rokem začíná éra putovních kin, která je charakteristická pro vývoj naší kinofikace převážně až do konce prvé světové války. V celém tomto období je film považován většinou za pouťovou atrakci.
Prvá léta čs. filmu v samostatném státě
V období boje za lidově demokratický charakter mladé republiky (1918 – 1921) probíhá první fáze vývoje naší kinematografie. Poválečná konjunktura zasáhla všechny její složky – výrobní, distribuční i kinofikační. Čeští podnikatelé zahájili konkurenční boj s kapitalisty zahraničními i mezi sebou navzájem. Vedle větších firem vznikla celá řada podniků menších i maličkých, z nichž některé likvidovaly ještě před dokončením prvého filmu. Finančníky filmové výroby se stali hlavně váleční zbohatlíci, kteří toužili po dalším rozmnožení svého kapitálu a investovali jej tam, kde jim kynul snadný zisk. Většinou to byli obchodníci, kteří pohlíželi na film jako na zboží a při prvním nezdaru nebyli ochotni přejít na jiný výrobní artikl.
Vlčí jáma v Benátkách
„Vlčí jáma“ si odnesla z Benátek významnou poctu Mazinárodní federace filmového tisku, známé pod zkratkou FIPRESCI, jejíž porota hlasovala pro úspěšný Weissův film jednomyslně. Jury XIX. benátského festivalu naproti tomu dospěla k jednotlivým výrokům jen většinou hlasů. „Vlčí jáma“ se v druhém týdnu a v závěru festivalu jevila také jako možná kandidátka na některou z „klasických" benátských cen, a to nejvíce v kategorii ženského hereckého výkonu.
Film bouřlivého mládí - Ohnivé léto
Stěží bychom si mohli představit příjemněji ztrávené prázdniny, než jak je letos alespoň zčásti trávily sestry Baarové při filmování prázdninového románku lásky „Ohnivé léto“ v kouzelné přírodní kulise jižních Čech – zejména v horním Povltaví. Námět tohoto filmu pochází od Václava Kršky, který společně s Františkem Čápem zpracoval i scénář a který se rovněž společně s Čápem účastnil i režie. Děj zachycuje osudy několika mladých lidí o prázdninách, kdy patří již k výsadám mládí, prožívat románky lásky v štěstí i radosti, či v bolesti a smutku. Přísně držená dcera z venkovského zámku se tu zamiluje do mladého studenta, dlícího tu na prázdninách.
Gogol v českém filmovém pojetí
Jestliže se filmová kritika vyjádřila uznalými slovy o Krejčíkově filmové adaptaci Nerudy a „Týden v tichém domě“ uvítala jako čistou stylovou práci, pak Slavíčkovo zpracování Gogolovy povídky „Podobizna“ si nesporně zaslouží totéž přivítání. Tím spíše, že se Slavíčkovi podařilo zachytit Gogolovu baladičnost, kdežto Krejčík zůstal Nerudovi dlužen idyličnost doby.
Martin Frič o Psohlavcích
Když jsem se chystal k natáčení „Psohlavců“, octl jsem se nad hotovým již scénářem v situaci, která mě trochu překvapila. Ačkoli by se snad zdálo, že právě „Psohlavci“, jedna z nejpopulárnějších Jiráskových knih, nemohou způsobit při filmové realisaci režisérovi žádných zvláštních rozpaků, přiznám se, že právě tato veliká popularita románové předlohy mě postavila před nesmírně odpovědný úkol: jak se vyrovnat na plátně, kde Jiráskovy postavy budou skutečně žít a mít své lidské podoby, s představou čtenáře?
Konečně sami - střípky z dobového tisku
Film, který je zároveň módní přehlídkou! Malé úlohy, které se objevují ve filmu jednou nebo dvakrát, vystačí se svou vlastní garderobou. Ale hrdinka celovečerního filmu, která se octne během děje ve všech běžných společenských událostech, ráno, odpoledne, při obědě, na odpolední procházce, ve večerní společnosti, na návštěvách soukromých i úředních, v době líbánek, na svatební cestě, u oltáře i při rozvodu – jako Nataša Gollová v novém filmu režiséra Cikána „KONEČNĚ SAMI“ – musí mít těch toalet značně mnoho. Na ladné a štíhlé postavě Nataši Gollové, s oduševnělým výrazem očí a krásnými zlatými vlasy, vystřídá se ve filmu „Konečně sami“ 12 toalet, takže premiéra a každá další reprisa filmu bude pro mladé muže a ženy vlastně přehlídkou pro všechny příležitosti.
Režisér Václav Kašlík o Rusalce
V celé své operní činnosti sleduji jeden cíl – nápomoci renesanci opery v co nejširším měřítku, uskutečnit ji do hloubky i do šířky. Těžko se to dá formulovat v jedné větě. Jsou to problémy na celý život. Filmová „Rusalka“ přibližuje širokým vrstvám diváků jedno ze základních a nejoblíbenějších děl, drahokam české kultury. Stačí připomenout, že hlad po „Rusalce“ je tak veliký, že se každoročně nedostává na její představení v Národním divadle na 60.000 vstupenek.
Interwiew s Natašou Tanskou
Skutečně dospělá. Jen málokdo by v této štíhlé a půvabné slečně poznal Barunku z Čápova filmu Babička. A přece – je to Nataša Tánská, tatáž, kterou pozorné oko filmaře objevilo před lety uprostřed houfu nadšených děvčátek, okouzlených přítomností nositelů známých jmen, kteří tehdy o zlínských filmových žních vpadli na plovárnu Baťových závodů.
Brom v ateliéru: „Život je krásný"
Jako by chtěl smazati pesimistický závěr svého „Tuláka Macouna“, vyrobil Ladislav Brom ve své vlastní režii jako svůj nový film bezstarostnou a hravou komedii „Život je krásný“, jejíhož autora Pavla Škampu bychom patrně marně hledali ve všech adresářích; mnohem úspěšněji by se patrně s tímto pseudonymem vypořádal dovedný luštitel rebusů, který by v něm jistě nalezl iniciálky jmen několika známých filmových pracovníků. „Macoun“ vylíčil příběh řádného muže a poctivého řemeslníka, kterého nouze přivedla na cestu zločinu a vyloučila tím z lidského společenství, do něhož se už nesměl vrátit.