Co stojí film

Mnoho našich čtenářů se ptá, jakého nákladu si vyžádá výroba českého zvukového filmu. Na tuto otázku nelze přesně odpověděti. Jsou výrobci, kteří natáčejí filmy za půl milionu korun i méně (k čemuž se ovšem nepřiznávají), a jiní, kteří vynaloží na výrobu i milion korun a více. Jsou malé filmy, které si vyžádají velkého nákladu, a velké, které lze poříditi levně. Číslice, jež tu oznámíme, budou jen přibližné. Vezmeme zřetel k snížení výrobních nákladů, k němuž musilo dojíti v posledních měsících, kdy se odtržením části dosavadního státního území zmenšilo filmové odbytiště.

V poslední době pořizují se filmy většinou s výrobním nákladem 500.000 až 550.000 K a zřídka přesahují náklady tyto i u velkých produkčních firem 600.000 K. Jsou ovšem ohlašovány i filmy, které si vyžádají nákladu nepoměrně vyššího. K těmto filmům ovšem nevezmeme zřetele a přidržíme se dnešního průměru.

Příslušník některého z velkých evropských národů by se ovšem podivil, že to dokážeme tak levně. Ve Francii není film za 4 miliony franků žádnou vzácností, a také v Německu stojí film často závratné obnosy. Se zřetelem k tomu se u nás pořizují filmy velmi levně.

AUTORSKÁ PRÁVA A SCENARIO jsou prvními položkami, k nimž musí přihlížeti filmový výrobce. Jejich výše se ovšem řídí podle hodnoty námětu a jména autorova. Jiné požadavky má literát uznávaného jména, jinou částku může požadovati neznámý autor, jinak prodává svůj duševní výplod spisovatelka z oblíbeného týdeníku pro ženy. Budeme-li hledat průměr, dojdeme k částce 10.000 K. Stejnou sumu obdrží i scenarista za svoji práci.

EXTERIÉROVÉ FILMOVÁNÍ nelze rovněž snadno zhodnotiti. Filmoví výrobci nemají exteriéry rádi, poněvadž tu je práce závislá na hlavním činiteli, který se vymyká všemu řízení: počasí: Protože však exteriérové snímky již často dopomohly filmům k úspěchu, musí nutně s tímto zlem výrobci počítati. – Stává se část, že exteriéry v přírodě natáčí jiný kameraman, než který točí interiéry,  když je právě příhodné počasí. To však bývá u nás zřídka a většinou tráví herci s režisérem a štábem mrzutě očekáváním, až vyjde slunce a umožní natočení potřebných scén.

HONORÁŘ ARCHITEKTA, který pořídí náčrty filmových dekorací, nakreslí po dohodě s produkčním šéfem plány a půdorysy všech staveb a dohlíží na jejich provedení, pohybuje se mezi 8.000 až 10.000 K.

NÁKLADY NA KOMPARS řídí se podle toho, kolika statistů je pro film zapotřebí. Zpravidla musí však výroba počítati na tuto položku nejméně částkou 8.000 K. Tento obnos však nesmí zmásti nikoho z těch našich čtenářů, kteří touží ve filmech statovati, doufajíce na bohatý výdělek. Statista mívá u nás zpravidla 70 korun za den. Za tyto peníze se však musí celý den v ateliérové kantině stravovati, zaplatit si jízdné do ateliéru a zpět, zaplatit příspěvky organisaci a pod. A to mají tento výdělek ještě jen velmi zřídka.

REŽISÉR, který je oblíben u kinematografistů a jehož filmy se líbí, dostával za svoji práci až do nedávna honorář 50.000 až 70.000 K. To je však případ výjimečný a normál poslední doby činí 25.000 K za film. Někteří režiséři ovšem dostávají mnohem více.

HERCI musili hodně sleviti se svých požadavků. Dostávala-li ještě nedávno hvězda až 40.000 K a činil-li honorář oblíbených herců 20.000 K, nebylo to žádným zázrakem. Ale dnes se platí prvořadým hercům hlavních úloh již jen zpravidla 15.000 K a celkový náklad na herce činí u filmu obvykle 60.000-80.000 K.

HUDEBNÍ SKLADATEL s hudebníky a vším, co k hudebnímu doprovodu filmu patří, stojí výrobce asi 12.000 K.

ATELIÉRY jsou ovšem při výrobě filmů největší položkou a čtvrt milionu korun je částka, kterou musí zaplatit filmový výrobce na nevelký počet dnů, kterých si vyžádá práce v ateliéru. Filmovací dny z toho činí 120.000 Kč a stavěcí dny asi 60.000 K. Za dny, v nichž se „zařizuje“, t.j. stavějí nebo bourají mosty pro reflektory apod., se platí po 5000 K. Laboratorní práce si vyžadují nákladu 40.000 až 55.000 K, synchron, mixáže a pod. 5000 až 6000 K.

FILMOVÝ MATERIÁL tvoří tu rovněž položku netušené výše: až 60.000 K. K tomu přistupuje ještě řada dalších položek.

KAMERAMAN dostane deset tisíc K nebo i více, šéf produkce 8000 – 15.000 K, pomocný štáb ca 11.000 K, maskér 4000 až 5000 K, fotograf 3000-4000 K. Za kostýmy se zaplatí průměrně 10.000 K, za výpravu a rekvisity 15.000-20.000 K. Auta stojí  až 5000 K a pojištění rovněž tolik. Vidíme z toho, že je výroba filmu nákladným podnikem, při němž je nutno dobře počítat.

Sečtou-li se všechny tyto položky, dojde se k úctyhodnému obnosu půl milionu korun a často i více. A poněvadž je nutno ještě počítat s různými nepředvídanými výlohami, když při práci v ateliéru neklape všechno tak, jak to klapat má, stane se najednou, že je rozpočet překročen. Nedivte se proto tomu, jestliže někdy slýcháte o tom, jak produkční šéfové na všech stranách úzkostlivě šetří, jak se snaží výrobní náklady co nejvíce omezit, jak smlouvají s herci na jejich honorářích a jak si prostě vedou jako nejhorší držgrešle. Film je drahá věc, na to se nesmí nikdy zapomínat.

Zdroj: Kinorevue 1939 (bohužel bez obálky, tudíž nezjistitelné vydání)

Poznámka: Text je přepisem originálního textu se zachováním původního jazyka a stylistiky.