Vlčí jáma v Benátkách

„Vlčí jáma“ si odnesla z Benátek významnou poctu Mazinárodní federace filmového tisku, známé pod zkratkou FIPRESCI, jejíž porota hlasovala pro úspěšný Weissův film jednomyslně. Jury XIX. benátského festivalu naproti tomu dospěla k jednotlivým výrokům jen většinou hlasů. „Vlčí jáma“ se v druhém týdnu a v závěru festivalu jevila také jako možná kandidátka na některou z  „klasických" benátských cen, a to nejvíce v kategorii ženského hereckého výkonu.

Tato cena však byla přiřčena Lollobrigidině konkurentce Sophii Lorenové za roli v americkém filmu „Černá orchidea". Což nic nemění na pronikavém uměleckém úspěchu Jiřiny Šejbalové v hlavní roli „Vlčí jámy" a na ohlasu filmu, jak v samotném Palazzo del cinema, tak v mnohosloupcových kritikách a komentářích o  „Vlčí jámě", které vycházely v nápadné úpravě na stránkách italských deníků. Ostatně president benátského Biennale, senátor Ponti, udělil Jiřině Šejbalové zvláštní medaili Biennale za vynikající herecký výkon.

V den po uvedení  „Vlčí jámy" ve festivalovém kinu noviny sice zaznamenaly různé pikantní podrobnosti z filmového světa. Přinesly fotografie Grety Garbo na Capri a klevetily o kosmetických metamorfosách Mamie van Dorenové, měnící účesové paruky spolu s toiletami a spící povinně dvanáct hodin denně  „kvůli pleti". Některé noviny zaznamenaly se sympatiemi příjezd Marie Schellové do Benátek, ale zhodnotily s chladem a ve skromných proporcích Astrucův soutěžní film  „Une Vie" (Život), v němž tato herečka hraje hlavní roli. Filmovým stránkám italského tisku toho dne vévodila „Vlčí jáma", mnohdy s velkými fotografiemi Jany Brejchové. Kritika se rozepisovala široce o českém filmu, oceňovala Weissovu režii a herecké mistrovství Jiřiny Šejbalové, a současně skládala poklony „slovanské kráse" mladičké Jany Brejchové. Obě představitelky hlavních ženských rolí „Vlčí jámy" se zúčastnily uvedení filmu v Benátkách a byly spolu s režisérem Jiřím Weissem středem pozornosti novinářů, fotoreportérů, rozhlasu i televize.

Představení „Vlčí jámy" bylo v sobotu v deset hodin večer, tedy ve velmi lichotivém a čestném termínu. Předejme nyní slovo Janě Brejchové, která nám po svém návratu do Prahy vyprávěla:

„Z hotelu jsme šli asi čtyři minuty do festivalového kina hustým špalírem lidí. Stoupali jsme po schodišti do filmového paláce. Když zhaslo světlo, zmocnilo se mě napětí, které poněkud povolilo, když se ozval první potlesk během promítání."

Z jiného pramene jsme se dověděli, že potlesků během představení bylo celkem osm. První propukl při scéně s náměsíčnou, když Klára vydírá na spící neteři, kterou hraje Kreuzmannová, její sny. Aplaus při scéně s kartami dokonce přehlušil pointu, v níž Jana prchá s morbidního kroužku do noční ulice. Závěrečný potlesk byl mohutný.

Jana Brejchová: „Nevěděla jsem, kam dát oči."

Zpravodaj listu „La Notte": „Obdivuhodná Jana pláče radostí."

Čestný předseda poroty René Clair k Jiřímu Weissovi: „Děkuji za velký film."

Noviny pak psaly o „Vlčí jámě" jako o jednom z nejlepších filmů festivalu: List „Corriere Lobardo" uveřejnil dokonce tento „žebříček kritiky" prvního týdne festivalu s lapidárními výroku:

1. God´s Little Acre (USA) - dobrý.
2. Rosemarie (NSR) - dobrý.
3. Der achte Wochentag (NSR-Polsko) - dobrý.
4. Otarova vdova (SSSR) - skromný.
5. Člověk s rikšou (Japonskou) - dobrý.
6. Vlčí jáma (ČSR) - velmi dobrý.
7. Une Vie (Francie) - skromný.

Ugo Casiraghi v orgánu italské komunistické strany „Unita" nazval „Vlčí jámu" dílem tvůrčí zralosti, v němž se Jiří Weiss zdá překonávat sám sebe. Způsob, jakým si režisér a výtvarník kostýmů vzali na mušku jisté deformace módy své doby, přirovnal ke stylu Viscontiho.

Jeden z nejčtenějších buržoasních listů „Corriere della sera" napsal mezi jiným: „Tento film nám připomíná český křišťál, tak je čistý a čirý." List „La nuova stampa" vyzdvihl ryze filmový výraz díla a jeho osobitost. „Corriere Lombardo" označil „Vlčí jámu" za mistrovské dílo a zamýšlel se nad jeho účinem: „Nemá hudební komentáře a není natočen v technikoloru. Celý film však je hudba, bolestná a tlumená. Jeho černá a bílá jsou nejupřímnějšími a nejživějšími barvami světa, který líčí. Všechno tu má přesnou funkci, přiměřený akcent a přirozenou nezbytnost psychologickou a spirituální."

Účin filmu pohnul některé novináře k reminiscencím na starší i nedávné úspěchy čs. kinematografie v souvislosti se jmény Machatého, Rovenského, Friče, Vávry, Steklého, Radoka a Karla Zemana. V přirozené souvislosti se vyslovovala jména úspěšných českých filmů z prvních ročníků benátského festivalu spolu s posledními triumfy Československa na Světové výstavě v Bruselu.

Film můžete zakoupit na www.filmexport.cz.

Pozn. red.: Text je doslovným přepisem originálního textu se zachováním původního jazyka a stylistiky.

Zdroj: Kino, 20/ročník XIII.