Václav Wasserman - nejplodnější filmový autor

Václav Wasserman se narodil přímo symbolicky v roce 1898, kdy zásluhou Jana Kříženeckého vznikla i naše kinematografie. Jmenoval se Vodička, později, aby se odlišil od bratra novináře, si upravil jméno do německé podoby s tím, že zásadně si psal na konci pouze jedno „n“. Studentík Václav se stal náruživým „kinomolem“. Nevadilo, že neměl peníze na lístky, strýc Koubek ho pouštěl do svého biografu zadarmo.

Z KABARETU K FILMU

Když musel opustit kvůli špatnému prospěchu střední školu a v otcově papírnickém obchodě ho to nebavilo, nastoupil jako učeň do známé puškařské firmy pana Švestky. Stále mámivěji ho přitahovala prkna kabaretů. Měl na nich úspěch, protože dokázal znamenitě parodovat známé celebrity společenského a politického života. Spolu s bohémy Kudějem a Longenem předváděli parodii biografu.

Když skončila první světová válka, stal se filmařem: nejprve překládal a psal titulky k zahraničním filmům. Pak povýšil a stal se střihačem. Ukázalo se, že má talent na psaní scénářů. Pilný Václav Wasserman se stal našim nejplodnějším filmovým autorem: jen v němé éře napsal pětadvacet scénářů, které se dočkaly realizace; těch nezfilmovaných byla také pěkná hromádka.

Je scenáristou první adaptace Dobrého vojáka Švejka, na jehož krušné natáčení zavzpomínal: „Psal jsem scénář jedenáct nocí včetně neděle. Ve dne jsme s Lamačem pročítali román, vybírali epizody, určovali texty pro titulky a zároveň obsazovali role. Za čtyři dny bylo filmování připraveno a pátý den, byla to neděle, se začalo s exteriéry. Bylo zima, Otta Heller si stěžoval, že mu mrzne kamera v ruce. Lamač dal přinést čaj s rumem pro Hellera a dva termofory s teplou vodou spojené motouzem, jimiž se kamera z obou stran obložila.“

Jeho jméno čteme i v titulcích sedmadvaceti zvukových filmů, převážně komedií, které byly zfilmovány do konce války. Napsal scénář pro novou verzi Švejka se Sašou Rašilovem, Vlastovi Burianovi nadělil C. a k. polního maršálka, U snědeného krámu, Lelíčka ve službách Sherlocka Holmesa, Katakomby, byl přizván jako autor, když se točily populární operety Na Svatém Kopečku, Polská krev, Na tý louce zelený, spolupracoval s Voskovcem a Werichem na scénáři k Hej-Rup!, poradil si i s Babičkou Boženy Němcové.

ZA KAMEROU

V roce 1922 se stal také režisérem. Do podoby krátkého snímku převedl žertovný fejeton Jana Nerudy Kam s ním? Po úspěšném debutu režíroval ještě deset filmů, již celovečerních a zvukových. I napodruhé, ovšem až o čtrnáct roků později, si našel námět v Nerudově díle a zfilmoval jeho román Trhani. Příběh dělníků, kteří nadlidským úsilím stavějí první železniční tratě, byl netuctovým pokusem o umělecký výraz. Režisér a jeho přátelé natočili film mimo oficiální produkční sféru, za skromné prostředky, které získali. Filmové dílo bylo neprávem přehlíženo v době vzniku, v pozdější době se na něj dokonce pozapomnělo. Zcela jistě by si zasloužilo uvedení na televizní obrazovce pro vážnější zájemce.

Totéž platí o Wassermanově dalším filmu vážnějšího obsahu, nazvaném Lidé pod horami, v němž pozoruhodné herecké výkony – mimo své ustálené typy – odvedli Jiřina Štěpničková, Jaroslav Marvan a Václav Trégl.

Naopak, veselohry, pod nimiž je podepsán Václav Wasserman jako režisér, jsou častěji reprízovány a diváci je dobře znají. To platí o Sobotě uvedené koncem protektorátu a zářící hvězdným obsazením: vedle Oldřicha Nového si zahrály Jiřina Štěpničková, Hana Vítová, Růžena Šlemrová a naposledy v našem filmu i Adina Mandlová.

Po válce opustil režisér, ostatně jako veškerá znárodněná kinematografie, žánr společenské komedie a agitoval k budovatelskému úsilí několika úsměvnými filmy s populárními herci v rolích prostých pracujících. Ti v Karhanově partě díky socialistické soutěži zvyšovali pracovní normu a rovněž se zapojili do zlepšovatelského hnutí.

Plavecký mariáš oslavil staré sázavské voraře, kteří se nechali vyburcovat z důchodcovského zahálení a ukázali, jak jsou ještě nové společnosti prospěšní. Václav Wasserman, i díky své stranické příslušnosti, si dokázal prosadit do role nahluchlého voraře Vlastu Buriana, který byl ještě distancován. Když se dozvěděl již netitulovaný král komiků od manželky, že to není hlavní role, do té byl obsazen Jaroslav Marvan, odmítl účinkovat. Zastoupil ho Jiří Plachý a nutno říct, že to byla náhrada víc než rovnocenná.

Vlasta Burian si zahrál o dva roky později hlavní roli poštmistra ve filmu Nejlepší člověk, který už režíroval Václav Wasserman společně s mladším Ivem Novákem.

Nebyl nikdo v českém filmu, kdo poznal pana profesora Václava Wassermana, že by na něho nedokázal vzpomínat jinak, než jen v dobrém.

Filmy Václava Wassermana:

1922: Kam s ním?
1936: Trhani
1937: Lidé pod horami
1938: Boží mlýny
1944: Sobota
1946: Nadlidé
1947: Tři kamarádi
1952: Plavecký mariáš
1954: Nejlepší člověk (+ Ivo Novák)

DO OBCHODU - KOUPIT DVD

Tučně vyznačené filmy si můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. +420 261 213 664.

FOTO: archiv FEX