Milada Smolíková - kuchařka, uklízečka, ošetřovatelka, ale i městská panička

Rozená Ortová se narodila 18. října 1891 v Praze Holešovicích-Bubnech. Po ukončení měšťanky absolvovala v letech 1905-06 soukromou obchodní školu a začala pracovat jako úřednice u jedné menší firmy. Divadlu se zprvu věnovala jako ochotnice v letenském spolku a zároveň tajně navštěvovala soukromou školu herečky Národního divadla Ludmily Danzerové a vzdělávala se i u Marie Spurné z holešovické Uranie.

V roce 1912 se rozhodla odejít trvale k divadlu a nastoupila v Moravské Ostravě u kočovné společnosti K. F. Štětky. Od té potom přešla k řediteli Hodrovi, který ale na počátku 1. světové války soubor rozpustil. Vrátila se do Prahy a v roce 1915 získala angažmá v Intimním divadle na Smíchově, kde byla v řadě her partnerkou Františka Smolíka, za kterého se v říjnu 1920 provdala. Poté už jako Smolíková přijala spolu s manželem v sezoně 1920-21 angažmá v holešovické Uranii a v sezoně 1921-22 v Revoluční scéně, vedené E. A. Longenem. Následně se společná divadelní dráha manželů dočasně rozpojila. František přijal v roce 1922 angažmá na Vinohradech, zatímco paní Milada zůstala v Revoluční scéně a po jejím zániku hrála v letech 1924-28 v Divadle Vlasty Buriana. V roce 1928 byla rovněž angažována do Městského divadla na Královských Vinohradech. O šest let později se pak oba manželé stali členy Národního divadla (1934).

Na filmovém plátně se poprvé objevila už v roce 1916 v drobné epizodce (silueta ženy na Kampě) ve Fenclově komedii Zlaté srdéčko, následně ve 20. letech přibyly ještě další menší role. Ve zvukové éře ztělesnila nejprve Dostálku v Kodíčkově přepisu Langrovy hry Obrácení Ferdyše Pištory, kde byla partnerkou Jaroslava Vojty. V dalších letech se potom stala vyhledávanou a oblíbenou představitelkou především jadrných žen z lidového prostředí. Hrála kuchařky, uklízečky, ošetřovatelky, domovnice, bytné, selky, ale také městské paničky, a to ve více než třech desítkách filmů do konce války a v další desítce ve znárodněné kinematografii po osvobození.

Do svých filmů ji obsazovali režiséři Otakar Vávra (Filosofská historie, Panenství, Cech panen kutnohorských), Martin Frič (Jedenácté přikázání, Škola základ života, Tetička, Bylo to v máji), Miroslav Cikán (Záhada modrého pokoje, Hrdinný kapitán Korkorán, Andula vyhrála, Příklady táhnou, O ševci Matoušovi) nebo František Čáp (Muzikant) a další. Naposled si v roce 1958 zahrála po boku Františka Kreuzmanna matku Helebrandtovou v Brynychově Žižkovské romanci.

Uplatnění nalezla i v rozhlase a televizi. V roce 1961 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. Zemřela v Praze 1. listopadu 1972.

Filmografie:

1916 ZLATÉ SRDÉČKO
1920 TAM NA HORÁCH (Česká láska)
1921 BABIČKA
1926 LÁSKY KAČENKY STRNADOVÉ / OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA II. / ROMÁN HLOUPÉHO HONZY (Ředitel sklárny)
1931 OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY
1933 ZÁHADA MODRÉHO POKOJE
1934 HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN / NA RŮŽÍCH USTLÁNO
1935 HLEDÁ SE PANÍ POLÁŠKOVÁ / JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ / KRÁL ULICE
1936 SRDCE V SOUMRAKU / VELBLOUD UCHEM JEHLY
1937 DĚVČE ZA VÝKLADEM / FILOSOFSKÁ HISTORIE / PANENSTVÍ / POSLÍČEK LÁSKY
1938 ANDULA VYHRÁLA / CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH / JEJÍ PASTORKYNĚ / PÁN A SLUHA / SLÁVKO NEDEJ SE! / SVĚT KDE SE ŽEBRÁ / ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA
1939 DĚVČE Z PŘEDMĚSTÍ ANEBO VŠECKO PŘÍJDE NA JEVO / HUMORESKA / JEJÍ HŘÍCH / LÍZINO ŠTĚSTÍ / PŘÍKLADY TÁHNOU / VENOUŠEK A STÁZIČKA
1940 ARTUR A LEONTÝNA
1941 PANTÁTA BEZOUŠEK / TETIČKA
1942 KAREL A JÁ / VALENTIN DOBROTIVÝ
1943 BLÁHOVÝ SEN
1944 PAKLÍČ / POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ
1945 PROSŤÁČEK
1946 NEZBEDNÝ BAKALÁŘ
1947 ČAPKOVY POVÍDKY/ MUZIKANT / PODOBIZNA
1948 ČERVENÁ JEŠTĚRKA / HOSTINEC "U KAMENNÉHO STOLU" / NÁVRAT DOMŮ / O ŠEVCI MATOUŠOVI
1950BYLO TO V MÁJI
1953 EXPRES Z NORIMBERKA
1956 ADVENT
1958 ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE