Růžena Nasková - vynikla v úlohách moudrých, vyrovnaných a vtipných žen

Rozená Nosková, narodila se 28. listopadu 1884 v Praze v rodině magistrátního úředníka J. Noska, který byl literárně činný v 60. letech 19. století, a byla sestrou spisovatelky a překladatelky Heleny Malířové. Otec jí bránil v cestě na jeviště, a tak teprve po jeho smrti mohla podniknout první kroky k budoucí kariéře. Nejprve hrála s ochotníky a v roce 1902 podstoupila zkoušku u Hany Kvapilové, která jí však hereckou dráhu nedoporučila. Mladá adeptka herectví se ale nenechala odradit, začala studovat herectví u Otýlie Sklenářové-Malé a navštěvovat také hodiny zpěvu, po této přípravě vystupovala s ochotníky na pražských předměstských scénách. 

V letech 1904-07 byla angažována do slovinského Národního divadla v Lublani, kde hrála role nejrůznějších oborů a zpívala menší operní party. O divadelních prázdninách hrávala v Praze v předměstských divadlech.

V roce 1907 se vrátila do Prahy a stala se členkou činoherního souboru Národního divadla. Na jeho scéně potom působila až do svého těžkého onemocnění v roce 1948, do důchodu odešla 31. srpna 1955.

Na jevišti vynikla v úlohách moudrých, vyrovnaných a vtipných žen a její herecký projev umocňoval majestátní zjev a podmanivý hlas. Byla ideální představitelkou žen vladařského ducha z aristokratického i měšťanského prostředí.

Ve filmu se objevila už za jeho němé éry. V roce 1915 vytvořila hlavní ženskou postavu, malířku Sidonii Pimzlíkovou, v komedii režiséra Jaroslava Kvapila Ahasver. Byla natočena částečně v ateliéru malíře Naskeho, částečně na dvoře malírny Národního divadla a v pražských ulicích, a jejími partnery tu byli kolegové z Národního divadla Karel Hašler a Vladimír Merhaut.

Poté na dvaadvacet let na filmovou práci rezignovala a teprve v roce 1937 ji její divadelní kolega Hugo Haas přesvědčil, aby v jeho režii na filmové plátno přenesla svou významnou a  také divácky úspěšnou divadelní postavu, titulní roli v komedii Edmonda Konráda Kvočna. Právě tato role Anny Svojanové z ní udělala také vyhledávanou filmovou herečku.

Na stříbrném plátně potom rozvíjela svou divadlem vybroušenou galerii matek, babiček a tetiček (Pod jednou střechou, Kouzelný dům, Tanečnice), z jeviště na plátno přenesla i svou další zralou roli, plátenici Šestákovou v Paličově dceři.

Její komediální talent ve filmu docenil především veseloherní režisér Miroslav Cikán, když ji nečekaně svěřil roli „teplákové“ babičky ve zfilmované Snížkově divadelní veselohře Příklady táhnou, ale přímo k vrcholu ji přivedl až režisér Martin Frič titulní rolí ve filmu Tetička.

Po válce si ještě zahrála v roce 1948 farskou hospodyni Růženku ve filmu K. M. Walló Léto podle Šrámkovy předlohy a poté už jen namlouvala komentáře k několika animovaným snímkům. V paměti diváků utkvěl především ten k Trnkovu loutkovému filmu Staré pověsti české.

Její pověstný smysl pro vtip a zábavu ji přivedl po roce 1918 i na jeviště pražských literárních kabaretů. Příležitostně vystupovala např. U medvídků nebo na karnevalech divadelních umělců na Žofíně. Pro kabaret sama napsala a zkomponovala i několik šansonů (např. Svatební cesta) a nejlepší z nich vydala knižně.

Od konce 20. let úzce spolupracovala s rozhlasem a její vystoupení se stala oslavou krásy české řeči. Velký ohlas mělo její podání Jiráskovy Filosofské historie a kroniky U nás, vrcholem její rozhlasové tvorby je na zvukových záznamech dochovaná desetidílná četba z Babičky nebo pohádek Boženy Němcové, K. J. Erbena a H. Ch. Andersena. Když jí od roku 1948 choroba přestala umožňovat práci na divadle a ve filmu, začala až do své smrti trvale působit v Čs. rozhlase.

Herečka a spisovatelka Růžena Nasková byla provdána za významného českého malíře Františka Naskeho, který také výtvarně zachytil její herecké dílo. Měla i velký literární talent a je autorkou dvou vzpomínkových knih: Jak šel život (od roku 1941 v mnoha vydáních) a Malá kronika dnů 1934-46 (1946). Řada jejích divadelních statí je rozptýlena po časopisech. Spolu s B. Paškovou také redigovala vzpomínkový sborník Heleny Malířové (Jeden život, 1948).

Už v roce 1931 se stala nositelkou státní ceny a o sedm let později nositelkou filmové ceny země české. Po válce jí byl udělen titul národní umělkyně (1947) a Řád práce (1953). Zemřela v Praze 17. června 1960.

Filmografie:

1915    He: AHASVER

1937    He: KVOČNA

1938    He: POD JEDNOU STŘECHOU

1939    He: KOUZELNÝ DŮM / He: PŘÍKLADY TÁHNOU

1940    He: KONEČNĚ SAMI / He: PELIKÁN MÁ ALIBI

1941    He: PALIČOVA DCERA / He: TETIČKA

1942    He: KAREL A JÁ

1943    He: TANEČNICE

1944    He: U PĚTI VEVEREK

1948    He: LÉTO

1953    Ko: JAK STAŘEČEK MĚNIL AŽ VYMĚNIL / Ko: O KOHOUTKOVI A SLEPIČCE / Ko: STARÉ POVĚSTI ČESKÉ

1955    Ko: VODNÍK

Tučně zvýrazněné filmy si můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. 261 213 664.

Vysvětlivky:

He – herečka 
Ko – komentář čte