Arnošt Lustig - spisovatel a scenárista

Narodil se 21. prosince 1926 v Praze v rodině malého obchodníka. Ještě před 2. světovou válkou vychodil obecnou školu, ale měšťanku již nedokončil, protože byl z rasových důvodů poslán v roce 1942 do Terezína. Prošel nejhoršími nacistickými koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu. Během transportu smrti do Dachau v březnu 1945 se mu podařilo uprchnout a do osvobození se skrýval. Dostal se až do Prahy, kde se zúčastnil Květnového povstání.

Od podzimu 1945 studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd (absolvoval 1950) a přispíval do různých novin a časopisů. V roce 1948 byl vyslán na tři měsíce do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce. V letech 1950-58 pracoval jako reportér Čs. rozhlasu a 1959-61 jako vedoucí kulturní rubriky časopisu Mladý svět.

K filmu nastoupil jako scenárista Filmového studia Barrandov, kde potom působil v letech 1961-68. Po srpnových událostech 1968 odešel nejprve do Jugoslávie, kde pracoval v záhřebském filmovém studiu, poté emigroval do Izraele a nakonec se usadil ve Spojených státech amerických, kde vyučoval film a literaturu na American University Washington. 

V letech 1995-97 byl šéfredaktorem české mutace časopisu Playboy. Je autorem próz o židovském osudu a jeho dílo je poznamenáno zážitky z koncentračních táborů a nacistickou genocidou. To platí především o jeho povídkách a novelách z 50. a 60. let, v nichž se zaměřil na existenciální situaci a psychologii lidí ohrožených nacistickým terorem (první povídkové knihy Noc a naděje, 1957 a Démanty noci, 1958; novela Dita Saxová, představující první vrchol jeho tvorby, 1962; novela Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, 1964) a posléze i lidí ponižovaných komunistickou perzekucí (novela z prostředí vojenských pracovních táborů 50. let minulého století Bílé břízy na podzim, 1966). V románu Miláček (1969) zobrazil poválečný izraelsko-arabský konflikt.

V exilu vydal česky prózy Nemilovaná a Z deníku sedmnáctileté Perly Sch. (Toronto 1979, Praha 1992) a anglicky novelu Tma nemá stín (Washington 1977, česky Praha 1991) a soubor povídek Neslušné sny (Evanston 1988, česky Praha 1995).

V 90. letech u nás vyšly další jeho prózy, které rozvíjejí v nových polohách téma holocaustu (Collete, Dívka z Antverp, 1992; Tanga, Dívka z Hamburku, 1993), i přepracované reedice starších děl.

Jako první z jeho tvorby se na filmovém plátně objevila povídka Druhé kolo, kterou pod názvem Sousto natočil jako svůj absolventský snímek na FAMU Jan Němec. Ve Studiu FAMU režíroval v roce 1963 další dvě jeho povídky také Dušan Klein. Byla to Ďábelská jízda na koloběžce ze sbírky Ulice ztracených bratří a povídka Bílý ze sbírky Démanty noci, zfilmovaná pod titulem Králíček. Jako autor předlohy a zároveň scenárista se v 60. letech podílel na celovečerních hraných filmech Transport z ráje, Démanty noci, Dita Saxová a na televizní Modlitbě pro Kateřinu Horovitzovou.

Filmografie:

1960   APr: SOUSTO 

1962   APr, Op, Sc: TRANSPORT Z RÁJE

1963   APr, N: ĎÁBELSKÁ JÍZDA NA KOLOBĚŽCE / APr: KRÁLÍČEK 

1964   APr, Sc: DÉMANTY NOCI

1965   APr, Sc: MODLITBA PRO KATEŘINU HOROVITZOVOU

1967   APr, Sc: DITA SAXOVÁ

Tučně zvýrazněný film si můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. 261 213 664.

Vysvětlivky:

APr – autor předlohy
N – námět
Sc – scénář
Op – odborný poradce