Jan Klusák - hudební skladatel

Narodil se 18. dubna 1934 v Praze. Už v době gymnaziálních studií se soukromě vzdělával v oborech kontrapunkt, harmonie a základy skladby studoval u Jana Kasala. Po maturitě byl v roce 1953 přijat na pražskou Akademii múzických umění, kde se zaměřoval především na instrumentaci, komplexní nauku o skladbě a skladbu jako takovou, kterou studoval u Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce.

Byl jedním z prvních českých autorů, který po neoklasicistním období své tvorby reagoval v 60. letech na proudy Nové hudby (Čtyři malá hlasová cvičení pro recitaci a dechové nástroje, 1960). Od počátku 60. let se také datuje jeho spolupráce s kinematografií.

Mezi prvními filmy, umocněnými jeho hudbou, byl Strop, absolventská práce režisérky Věry Chytilové. Záhy poté vytvořil moderní hudební doprovod k celovečerním debutům Jaromila Jireše (Křik) a Evalda Schorma (Každý den odvahu). Setkání se Schormem považoval za osudové a jejich častá spolupráce přinesla řadu kvalitních snímků (povídka Dům radosti z filmu Perličky na dně, Návrat ztraceného syna, Farářův konec, Den sedmý – osmá noc).

Ze spolupráce s dalšími tvůrci české „nové vlny“ vznikl hudební doprovod k psychologickému příběhu Antonína Máši a Jana Čuříka Bloudění a ke sci-fi Jana Schmidta Konec srpna v hotelu Ozon. Na povídkovém filmu Jana Němce Mučedníci lásky spolupracoval s hudebním skladatelem Karlem Marešem a navíc si v povídce Nastěnčiny sny zahrál vojenského lékaře. Nebyla to jediná jeho filmová role. Nezapomenutelné postavy vytvořil v Němcově snímku O slavnosti a hostech, v Sedmikráskách Věry Chytilové nebo ve Valerii a týdnu divů Jaromila Jireše.

Jeho hlavní tvůrčí náplní však zůstávala hudba. Do filmů vnášela novou zvukovou podobu, kterou ozvláštňoval nepateticky jemnou lyrikou a mimořádnou schopností pro psychologizaci postav a prostředí.

Po srpnových událostech 1968 řada filmů, na kterých se podílel, zmizela na dlouhý čas v trezoru a jeho samotného postihl zákaz práce v oboru. Léta normalizace mu však přinesla dostatek volného času, který věnoval objevování nových kompozičních metod, příznačných pro experimentální hudbu. Možnost veřejného vystupování bez rizika zákazu mu tehdy nabídlo Divadlo Járy Cimrmana, v němž působil od roku 1969 jako herec a autor scénické hudby (hry Hospoda na mýtince, Vražda v salónním kupé, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Cimrman v říši hudby). V roce 1975 z něj však musel odejít jako politicky nespolehlivá osoba.

Po nucené odmlce získal koncem 70. let nabídku k vytvoření hudby k televiznímu seriálu Nemocnice na kraji města. K tomuto tématu přistoupil zcela bez předsudků a vytvořil nečekaně osobité dílo. S příchodem nové filmařské generace po roce 1989 zájem o hudbu starších skladatelů opadl. Poslední jeho prací pro český film byla Žebrácká opera Jiřího Menzela.

Mimořádnou tvůrčí příležitost mu však přineslo komponování nové hudby k restaurovaným němým filmům. V září 1993 se v Národním divadle rozezněly tóny jeho originální hudební kompozice k filmu francouzského režiséra Henriho Fescourta Hrabě Monte Christo (1928), jenž byl uveden u příležitosti oslav 50. výročí vzniku Národního filmového archivu v Praze.

O necelé dva roky později proběhlo opět v Národním divadle promítání kompletní verze nejslavnějšího českého filmu němé éry, Erotikonu Gustava Machatého, rovněž s jeho nově zkomponovanou hudbou. Tento ojedinělý a osobitý přínos české i světové hudbě měli už možnost ocenit např. diváci v Paříži, Káhiře, Pordenone, Lublani, New Yorku, San Franciscu a jinde.

Jan Klusák zkomponoval více než sto dvacet koncertních a hudebně dramatických skladeb a na šedesát scénických hudebních doprovodů k činohrám (komponoval pro řadu inscenací Otomara Krejči, hudební partiturou opatřil Havlovu Zahradní slavnost).

Z orchestrálních děl to jsou např. Variace na Mahlerovo téma (1960-62), Invence I-VIII (1961-73), Stesk po Mozartovi (1991), Tetragrammaton sive Nomina Eius (1992), z koncertantních skladeb Concertino pro hoboj a malý orchestr (1991), z rozsáhlé komorní tvorby připomeňme 5 smyčcových kvartetů (1956-94), Obrazy pro dvanáct dechových nástrojů (1960). Je autorem kantát (Svatební kantáta, 1979; Jonáš, 1982), písní (Sbohem a šáteček, 1979; Tvář, 1979-80), opery Cokoli chcete (1985), komorní opery na Franze Kafku Zpráva pro akademii (1993-97) a pasticcio-opery Bertram a Meskalinda (na vlastní text, 1999-2002), baletu Héró a Leandros (1988) a jiné hudby. Jeho skladby jsou často prováděny i v zahraničí.

Jeho přínos v oblasti kultury a umění byl oceněn prezidentem republiky 28. října 2006, kdy mu u příležitosti státního svátku ČR byla udělena medaile Za zásluhy o stát.

Filmografie:

1960   Hu: KOČIČINA 

1961   Hu: STROP

1962   Hu: HLEDÁ SE TOXIN X / Hu: STROMY A LIDÉ 

1963   Hu: KŘIK / Hu: PAMĚŤ NAŠEHO DNE / Hu: ŽELEZNIČÁŘI / Hu: ŽÍT SVŮJ ŽIVOT 

1964   Hu: KAŽDÝ DEN ODVAHU / Hu: ROMEO A JULIE 63 

1965   Hu: PERLIČKY NA DNĚ (povídky AUTOMAT SVĚT a DŮM RADOSTI) / Hu: BLOUDĚNÍ / Hu: ZRCADLENÍ 

1966   AHu, Hu, He: MUČEDNÍCI LÁSKY / He: O SLAVNOSTI A HOSTECH / He: SEDMIKRÁSKY / Hu: KONEC SRPNA V HOTELU OZON / Hu: NÁVRAT ZTRACENÉHO SYNA / Hu: SRUB / Hu: ŽALM

1967   Hu: HRA NA KRÁLE / Hu: JAK NAMALOVAT BĚSNÍCÍ INDIVIDUA / Hu: KDY ZAČAL DNEŠEK / Hu: PIKNIK

1968   He: PRAŽSKÉ NOCI (povídky POSLEDNÍ GOLEM a CHLEBOVÉ STŘEVÍČKY) / Hu: FARÁŘŮV KONEC / Hu: KULHAVÝ ĎÁBEL

1969   Hu: ČAS JE MŮJ LUXUS / Hu: DEN SEDMÝ – OSMÁ NOC / Hu: ROZHOVORY / Hu: ROZMARY LÁSKY 

1970   He: VALERIE A TÝDEN DIVŮ / Hu: MYŠLENKY JEDNOHO NESOUSTŘEDĚNÉHO HOUSLISTY / Hu: SOCHAŘKA Z POLIČKY 

1971   Hu: HEREC, KTERÉHO NENÍ VIDĚT / Hu: PĚT MUŽŮ A JEDNO SRDCE / Hu: PSI A LIDÉ / Hu: VDOVA Z EFESU

1972   Hu: NEVĚRY A SMUTKY

1973   Hu: ČLOVĚK A VĚCI KOLEM NĚHO

Hu: KASAŘ

1975   Hu: CO JSEM PRINCI NEŘEKLA 

1977   Hu: TŘI ETUDY PRO ANIMÁTORA S DOHROU

1978   Hu: MĚSTO MÉ NADĚJE

1979   Hu: HON NA KOČKU / Hu: TÍM PÁDEM

1980   Hu: PODŠABLE VE STRÁNÍ / Hu: ZÁNIK DOMU USHERŮ / Sp: VARIACE NA TÉMA GUSTAVA MAHLERA

1981   Hu: MATĚJI, PROČ TĚ HOLKY NECHTĚJÍ?

1982   Hu: MOŽNOSTI DIALOGU / Hu: PLACHÉ PŘÍBĚHY (povídka REKORD/)

1986   Hu: POHÁDKOVÁ PLANETA 

1988   Hu: VLASTNĚ SE NIC NESTALO

1991   Hu: ŽEBRÁCKÁ OPERA 

2000   He: ZPRÁVA O PUTOVÁNÍ STUDENTŮ PETRA A JAKUBA

Vysvětlivky:

Hu – hudba
AHu – autor hudby k písním
Sp – spolupráce
He – herec