Film a video
Ztracenci - další Jirásek – tentokrát neznámý
Točit Jiráska, to od pradávna znamenalo jen jedno v našich filmových poměrech: vzít některé (kterékoli) z Mistrových nejznámějších románových děl nebo dramat a vtěsnat pak tohle dílo do sevřeného filmového dramatického tvaru. Tak už před válkou vznikla Lucerna, Psohlavci, Vojnarka a Filosofská historie, a po revoluci pokračuje vývoj v podstatě stejnou cestou: vzniká Jan Roháč z Dubé, Temno, znovu Psohlavci a teď naposled i Proti všem, nehledíme-li k dalším výpůjčkám patrným v Janu Husovi či v Janu Žižkovi.
Kompars kdysi a dnes
„Kompars“ vznikl až po konci první světové války. Předtím byli jen „statisté“. Namítnete snad: vždyť je to totéž. Mýlili byste se však. Statisté jsou totiž jen jednotlivci; objeví se na plátně s nějakou nápadnou rekvisitou, zavolají něco na určitém místě a udělají předepsaný posunek, při čemž má každý statista svůj individuální výraz. Ale komparsu již chybí tato osobitá nota. Je to dav, je to zástup. Pokud ještě film vystačil se „shromážděním“ dvanácti až patnácti osob, postačili mu statisté. Teprve tehdy, když bylo zapotřebí do pozadí několika stovek lidí – a to bylo kolem roku 1920 – vznikl „kompars“. Toto slovo je italského původu; připomeňme si, že to byly nejdřív italské filmy, v nichž bylo použito velikých davových scén.
Strakonický Švanda dudák
Netušili byste, kým vším se zaštiťoval Karel Steklý, když usiloval zfilmovat v roce 1955 Tylovu hru Strakonický dudák aneb Hody divých žen. A to měl projekt požehnaný oslavou stého výročí Tylovy smrti. Nejprve oprášil dobrozdání Elišky Krásnohorské: „Humoristická filozofie našeho lidu, jehož těžké srdce i jeho lehká mysl, jeho tažné choutky i jeho dobrá duše, jeho lehkoměrnost, poctivost, veselost i zpěvnost – ejhle, toť směs živlů, kterými prodchnuta i zbarvena ryze národní tato hra, nejpůvodnější to Tylův kus.“
Miloš Nedbal - typický představitel realistického a moderního herectví
Narodil se 28. května 1906 v Rožmitálu pod Třemšínem. Už jako dítě rád hrál loutkové divadlo a recitoval. Z gymnázia odešel na pražskou konzervatoř (1926-29), kde byl žákem profesorů Hurta a Deyla. Téměř současně vstoupil na divadelní prkna v avantgardním Osvobozeném divadle v inscenacích J. Honzla (1927-29) a zároveň studoval operní zpěv. Po ročním angažmá v Brně se vrátil do Osvobozeného, tentokrát již k Voskovcovi a Werichovi (1930-34). Poté byl členem Národního divadla moravsko-slezského v Ostravě (1934-37) a Zemského divadla v Brně (1937-39). Za německé okupace hrál v Městském divadle na Královských Vinohradech a v holešovické Uranii. V roce 1945 se stal členem činohry Národního divadla v Praze, kde s výjimkou let 1970-72, kdy působil v Divadle Za branou režiséra O. Krejči, zůstal až do odchodu do důchodu (1976).
Zita Kabátová - elegantní a kultivovaná herečka
Vlastním jménem Zita Zavřelová se narodila 27. dubna 1913 v Praze v rodině architekta, který mj. psal také dětské loutkové hry. Nadšení pro divadlo a film zdědila především po svém strýci, prvním českém filmovém herci Josefu Švábovi-Malostranském. Už jako dítě vystupovala na žižkovské scéně Karla Želenského a po studiu na gymnáziu a klášterní škole začínala hrát s ochotníky. Od poloviny 30. let slavila úspěchy na profesionálních pražských činoherních a operetních scénách (Akropolis, Tylovo divadlo v Nuslích, Velká opereta, Švandovo divadlo aj.).
Miloš Forman: Filmař, který vždycky snil výš, než na co měl
Zda filmaři považují Hollywood za nejvyšší filmovou metu či nikoliv, bychom mohli společně sáhodlouze polemizovat. Stejně tak bychom se mohli dohadovat, jak tomu bylo dříve, před desítkami let. Ovšem ať už teď nebo před čtyřiceti pěti lety, vždy se kolem našich filmových tvůrců, kterým se podařilo uplatnit v megalomanském byznysu jménem Hollywood, objevila jakási aura obdivu a my, diváci, jsme uznale pokývali. Jenže v případě Miloše Formana jsme nezůstali jen u uznalého pokyvování, ale obdiv střídal údiv a u nejednoho úspěchu jsme zůstávali s ústy dokořán. Formanovy filmy měly komerční úspěch, jsou ověnčeny mnoha oceněními, jsou řazeny mezi nejlepší snímky světové kinematografie a Forman jako režisér získal celosvětové uznání. A my Češi – malý, zvláštně sebekritický a závisle suverénní národ – jsme patřičně pyšní na „našeho“ Formana.
Jízda králů
Jde o vůbec první český lidový zvyk, který zařadilo mezi chráněné kulturní hodnoty UNESCO. Jízdu králů si dnes všichni spojují s několika vesnicemi na moravském Slovácku, kde se tento obyčej udržuje. Různé obřady, spojené s jízdou na koních, se však před mnoha staletími konaly v řadě zemí Evropy, i když samozřejmě přímou spojitost s moravskou jízdou králů nemají.
Karel Effa - herec, který marně toužil po velké tragikomické roli
Vlastním jménem Effenberger se narodil 23. května 1922 v Praze, ale odmalička vyrůstal na Březových Horách u Příbrami, kam byl dán jako nemanželské dítě na vychování. Po ukončení obecné školy se vrátil do Prahy a později absolvoval obchodní akademii v Berouně. Za druhé světové války vstoupil v Hradci Králové (1940) do protektorátního vládního vojska, s nímž byl vyslán do Itálie, kde přeběhl ke spojeneckým vojskům a vstoupil do československé zahraniční armády. Uměleckou dráhu nastoupil účinkováním ve vojenských kabaretech při I. Československé samostatné brigádě v Itálii a po osvobození jako četař-aspirant v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého.
Soutěž o knihu Černobílé idoly 2 UKONČENA
Pro všechny milovníky archivních českých filmů tu máme další skvělou soutěž. Hrajeme o knihu Černobílé idoly a jiní 2, kterou napsal Aleš Cibulka. Tato publikace vám přiblíží herecké osobnosti první poloviny minulého století, a to známé i neznámé. Je doplněná vzácnými fotografiemi, obrázky, vzory rukopisů i zajímavostmi. Toužíte po této knize? Nyní máte možnost získat ji zdarma. Ze správných odpovědí vylosujeme 3 z vás, kteří knihu obdrží. Sponzorem soutěže je nakladatelství Albatros.
Erotika ve filmu: Od mravních zásad přes cenzuru až k rozbouřenému moři II.
S filmovou erotikou 60. let se pojí jméno Olgy Schoberové. Česká Brigitte Bardot, jak se jí říkalo, byla pro filmové diváky sexbombou. Ačkoliv neúčinkovala v mnoha československých filmech, její křivky se vryly do paměti mnoha mužům. V roce 1963 debutovala ve filmu Bylo nás deset Antonína Kachlíka a už tehdy propagační materiály lákaly na „českou Bardotku“. O rok později sehrála roli mladé a krásné Winnifred ve westernové parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera. Ovšem v roce 1966 natočila film, při němž mužská část publika lapala po dechu, a sice komiksovou parodii Václava Vorlíčka Kdo chce zabít Jessii?, v níž Olga hrála komiksovou postavu Jessie. Tato postava byla Olze napsána přímo na tělo, a to doslova – spoře oblečená bojuje proti „záporákům" a komiksovými bublinami vyjadřuje svůj chtíč, city a náklonnost. Jestliže někdo do té doby nepovažoval Olgu Schoberovou za sexuální symbol a erotickou ikonu, musel po Kdo chce zabít Jessii? své přesvědčení přehodnotit.