Film a video
Josef Alfred Holman - automobilový závodník i režisér
J. A. Holman (někdy také uváděný jako Jan Alfréd) se narodil se 17. dubna 1901 v Týnci nad Labem. Vystudoval České vysoké učení technické a po 1. světové válce pracoval nejprve v Německu. Ve dvacátých letech byl zaměstnán jako redaktor deníku Tribuna, který ho posílal na význačné události do zahraničí, odkud přivážel své první filmy. Zároveň byl spoluzakladatelem Radiojournalu, později Československého rozhlasu.
Klapzubova jedenáctka útočí
Generace fotbalových fandů se těší z půvabné knížky Klapzubova jedenáctka, kterou novinář a spisovatel Eduard Bass poprvé vydal v roce 1922. Pohádkově laděný příběh rodinné jedenáctky, která vítězně zdolala všechna slavná domácí i světová mužstva, přilákala v roce 1938 pozornost filmařů. Pochopitelně, vždyť producenti měli dobře spočítáno, kolik vydělala adaptace jiné fotbalové prózy, Poláčkových Mužů v offsidu. Leč i pro filmové podnikání platí staré latinské přísloví, že „nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“. A když jsme u těch přísloví, připomeňme častou frázi, kterou s oblibou vyslovují fotbalisté i jejich trenéři: „Každý zápas je jiný.“
Náš filmový portrét: Eman Fiala
Ve svých filmových portrétech přinášeli jsme dosud životní příběhy našich nejoblíbenějších ženských i mužských hvězd, našich „starů“, kteří se uplatnili v předních úlohách naší mladé filmové výroby a dosáhli již pozoruhodnějších úspěchů. Musíme však také přehlížeti ve svém výběru k širokému kruhu filmových pracovníků, kteří již dlouhá léta konají českému filmu nezištné služby, aniž měli štěstí obdržeti úlohy, ve kterých by se mohli plně uplatniti, kteří v episodních a méně významných úlohách učinili již kus platné práce a postavili se s velikou obětavostí do služeb nejmladšího umění: oněch malých herců, komponistů, výtvarníků a technických pracovníků, jichž jména nejsou na plakátech tištěna velikým a tučným písmem, kteří se však přesto zasloužili o úspěch filmu často více, než jeho protagonisté. Najdeme v jejich řadách mnoho talentu a mnoho opravdového úsilí, umělecké pokory a oddanosti filmové práci.
Hudební režie – profese mezi uměním, technikou a obchodem II.
Vztahy uvnitř týmu hudební režisér, zvukový režisér – mistr zvuku, nahrávací technik. Tyto vztahy se historicky vyvíjely tak, jak se vyvíjela technika a její náročnost. Týmy v praxi třicátých a čtyřicátých let byly zpočátku pouze dvoučlenné. V té době byl ve zvukové řídící – kontrolní místnosti – režii s poslechem přijímaného zvuku ze studia hudební režisér (tehdy se mu říkalo dozírající hudebník, v rozhlasovém slangu „modulátor“. To proto, že dbal podle výkyvů ručičky vhodně tlumeného galvanoměru na „modulaci“ jak se nazýval výstupní zvukový signál určený k modulaci nosné vlny rozhlasového vysílače). Dbal na to, aby nedošlo k příliš velkým rozdílům v hlasitosti. Při vysoké hlasitosti (modulaci nosné vlny nad sto procent) by docházelo jak k vysokému zkreslení tak i k nebezpečným důsledkům přetížení vysílače.
Přemysl II. Otakar
Učebnice dějepisu jsou plné polopravd. To platí naprosto o všech historických osobnostech, „krále železného a zlatého“ nevyjímaje. Jmenovitý seznam polopravd, které se o něm tradují, by vydal na několik stránek. Nebyl to vysoký a urostlý rytíř, ale byl spíše střední postavy. Nebyl ani tak skvělý válečník, jak se o něm traduje, protože většinu válek fakticky prohrál. Ani jeho vztah k manželkám nebyl zřejmě takový, jak s oblibou vyprávějí spisovatelé.
Český filmový western
Diváci, kteří se vypravili v roce 1958 do kina na české filmy, se mohli už celkem dobře pobavit. Navzdory desátému výročí Vítězného února, na který upomínal pouze film Otakara Vávry Občan Brych, existovala ucházející nabídka veseloher, dokonce i veselých, bez přídavné ideologie: Co řekne žena, Hlavní výhra, Hry a sny, Kasaři, Mezi nebem a zemí, Páté kolo u vozu. Do distribuce se dostala i opravdová díla: Dnes naposled, Touha a Vynález zkázy. Mezi nedostatkové zboží však stále patřily dobrodružné filmy. Po dlouhém období, kdy jediným napětím v našich filmech bylo, o kolik procent navíc překročí úderníci v továrnách a na družstevních lánech plán výroby, se filmaři odnaučili opravdu napínavé filmy točit.
Soutěž o filmy s Jiřinou Štěpničkovou UKONČENA
Soutěžíme o deset filmů na DVD s Jiřinou Štěpničkovou pro 10 výherců! Soutěžíme o tyto tituly - Jedenácté přikázání, Maryša, Velbloud uchem jehly, Babička, Šťastnou cestu, Jan Cimbura, Barbora Hlavsová, Počestné paní pardubické, Sobota a Slepice a kostelník. Znáte odpověď na soutěžní otázku? Zapojte se do soutěže!
Kariéra Lízy Irovské: Příběh Zdenky Sulanové
Zdenka Hrušková chodila do třetího ročníku dramatické školy při státní konservatoři hudby v Praze. Dovedeme si představit, jak asi žila: každého dne o osmé vcházela do velké budovy v poslední části Trojanovy ulice, v rukou dějiny literatury, učebnici francouzštiny a spoustu poznámkových sešitů, do kterých si zapisují konservatoristé přednášky svých učitelů. Navštěvovala hodiny deklamace a mimiky, studia úloh a teorie výslovnosti, nauku správné češtiny a rozboru dramat literatury české i světové, kostýmnictví a nauky o masce a dějinách divadla a herectví.
Mladí čeští pistolníci
Akční a dobrodružné filmy dlouho nesměly do znárodněné domácí kinematografie, protože to byl žánr, který provozovaly kinematografie západní provenience. Blýskat na lepší časy se začalo až v úplném konci temných padesátých let. A tak když byl 27. března 1959 prvně promítán film s lákavým názvem Smrt v sedle, brali především mladí diváci kina útokem. Nijak jim nevadilo, že tvůrci nevytvořili prvoplánově napínavý film čerpající motivy a situace z žánru, kterému se říkalo kovbojka, později western, ale výchovnou moralitu, která měla před následky falešného dobrodružství varovat a nezdravý romantismus pranýřovat. Pochopitelně, že to byla nezbytná podmínka, aby mohl film vůbec vzniknout.
Věčná Divá Bára Vlasta Fialová
„Hvězda, to je především film. Hvězda, až na výjimky potvrzující pravidlo, je zpravidla spíš meteorit. Mihne se, kmitne se, velká zář a velký šum a v příští sezóně na obloze slávy oslňuje už další meteorit. Podstatné však na tom je to, že být herečkou v běžném filmu sériové výroby nemá velmi často nic společného s hereckým řemeslem, o to méně s hereckým uměním.“