Strakonický Švanda dudák

Netušili byste, kým vším se zaštiťoval Karel Steklý, když usiloval zfilmovat v roce 1955 Tylovu hru Strakonický dudák aneb Hody divých žen. A to měl projekt požehnaný oslavou stého výročí Tylovy smrti. Nejprve oprášil dobrozdání Elišky Krásnohorské: „Humoristická filozofie našeho lidu, jehož těžké srdce i jeho lehká mysl, jeho tažné choutky i jeho dobrá duše, jeho lehkoměrnost, poctivost, veselost i zpěvnost – ejhle, toť směs živlů, kterými prodchnuta i zbarvena ryze národní tato hra, nejpůvodnější to Tylův kus.“

Jako ideologická záštita byl aktivován Zdeněk Nejedlý. Jeho podíl i na filmové adaptaci byl podle autora a režiséra Karla Steklého tak zásadní, že se musíme divit, proč není soudruh akademik uveden jako další scenárista: „Zdeněk Nejedlý právem postavil Josefa Kajetána hned vedle Boženy Němcové a Bedřicha Smetany. Zdeněk Nejedlý také svými projevy a články narýsoval cestu, po které nutno jít, chceme-li našemu lidu Tyla v jeho pravé podobě dát.“
Chytrý režisér si tím získal alibi, neboť se rozhodl, že zachová co nejvěrnější podobu předlohy, protože co předělávat a co vylepšovat? A jestli se to nebude někomu líbit, ať si zkusí vyskakovat proti takové kapacitě! Několik „odvážných“ kritiků se našlo, ti však kritizovali pochopitelně Steklého, nikoliv Nejedlého.        
Diváci, kteří znají dobře Tylovu hru, poznají, že autor filmové adaptace přece jen přidal dvě epizodní scénky: Dorotčin pěvecký výstup před vlasteneckými umělci z Prahy a extempore s anglickým kupcem.
Zdání filmovosti mají napomoci pohledy do české krajiny, jejichž střihové začlenění ovšem marně zdolává nástrahy statičnosti a rozvleklosti, rovněž nepomáhají překlenout či dokonce potlačit dramaticky hluchá místa.
Moc platné nejsou ani „drobné dějové situace“, kdy hajný Trnka „rozmlouvá“ se svým psem, Švanda se mazlí se sluníčkem a Vocilku vystraší pohozená loutka čerta.

{youtube}CjQeOUXDgQU{/youtube}

Inscenačně jsou rozehrány pěvecké výstupy postav, z dnešního pohledu bychom řekli, že až do podoby jakýchsi prvotních videoklipů. I Strakonický dudák je dokladem, kolik českých činoherních herců bylo a je obdařeno pěveckým talentem.

{youtube}oHIqd7nSOHk{/youtube}

Ti z diváků, kteří důvěrněji znají jižní Čechy, můžou při sledování filmu vykonat pomyslnou pouť líbeznou krajinou. Exteriéry se natáčely ve Švandově rodném kraji, tedy na Prácheňsku, k poznání je Týnec u Horažďovic. Kalafunova chalupa stála v Zahrádce u Milevska, do Trnkovy hájovny to bylo jen kousek dál, do míst mezi Zahrádkou a Sobědráží, mlýn klapal u Neveklova. Dnes už patrně těžko by se hledalo rozcestí, kde se loučí Švanda s Dorotkou – filmaři ho našli někde mezi Táborem a Týnem nad Vltavou. Lesní scény se točily v nové a staré oboře na Hluboké, pro scénu, kdy se setkává Dorotka s Rosavou, byl nalezen „romantický a divoký kout“ nedaleko Bechyně.
Tak co, vydáte se v létě po stopách českého muzikanta, který jako jeden z mála nepřišel v cizině ke štěstí, nebo budete „cestovat“ doma v křesle a v bačkorách díky DVD s filmovou báchorkou Strakonický dudák?

FOTO: Filmexport