S kamerou v českém nebi

Způsobil to 28. říjen 1918. Společnost Pragafilm a její vrchní režisér J. A. Palouš si pospíšili a předložili divákům ještě v čase, kdy se oslavovalo zrození samostatné a svobodné Československé republiky, krátký snímek České nebe. V několika živých obrazech se zjevily osobnosti našich dějin, slavní muži, kteří se zasloužili o národ. Díky dovednosti neznámého maskéra byli alespoň někteří k poznání. Karel Havlíček Borovský, Miroslav Tyrš, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, František Palacký, Jan Neruda, Svatopluk Čech.

Mezi velikány se tetelilo na nebesích i několik andělíčků-dětí. Všichni vespolek se radovali, že tam dole, doma, je už dobře. Pan režisér ovšem nevpustil do Českého nebe žádné vlastenky. I Božena Němcová zůstala před branami. Později jí to filmaři bohatě vynahradili: Natašu Tanskou a Libuši Šafránkovou obdivujeme ve dvou ztvárněních Babičky jako Barunku; slavná spisovatelka má dokonce tři filmové představitelky: Vlastu Fabianovou (Revoluční rok 1848), Jiřinu Švorcovou (Horoucí srdce) a Janu Hlaváčovou (Veronika).

Zajímavé je, že když se o devadesát let později vypravili do českého nebeského oddělení badatelé cimrmanologové, našli tam jiné velikány – kupříkladu svatého Václava, Mistra Jana Husa či učitele národů Jana Amose Komenského.

Slovutní hrdinové

Naši filmaři hojně natáčeli filmy, v nichž se to významnými osobnostmi dějin jen hemží. A to již od dvacátých let, kdy byly filmy ještě němé. V té době se opakovaně objevovaly v tisku zprávy, že vznikne velkofilm o kněžně Libuši, na jehož scénáři měl údajně spolupracovat i Karel Čapek.

Když už v roce 1930 jen v Praze fungovalo osm biografů na zvukové filmy, konala se premiéra ještě němého velkofilmu Svatý Václav, který měl být ovšem uveden o rok dříve – k miléniu zavraždění našeho národního patrona a světce.

Titulní postavu ztvárnil Zdeněk Štěpánek, herec, který patřil mezi velké „bustaře“, tedy představitele historických osobností. O pár roků dříve si zahrál dramatika Josefa Kajetána Tyla a napsal k filmu i scénář. Ve filmu Revoluční rok 1848 mu slušela maska Františka Palackého, v husitské trilogii představoval Jana Husa i Jana Žižku. Autorsky byl nápomocen i s historickou komedií Cech panen kutnohorských a zároveň v ní ztělesnil frejíře a vlastence Mikuláše Dačického z Heslova. Málokdo tuší, že pan Mikuláš byl předkem Jiřího Voskovce.

V roce 1937 vznikl životopisný film K. H. Mácha. Titulní roli si zahrál Ladislav Boháč, v kolonce režie čteme jméno Zet Molas, což byl pseudonym původně herečky Zdeny Smolové.

V předválečné době ožil na plátně přepis Jiráskových Psohlavců s postavou Jana Sladkého Koziny (Bedřich Karen); v barevné verzi z padesátých let představoval chodského hrdinu Vladimír Ráž.

Natočen byl také film Milan Rastislav Štefánik: spolutvůrce Československé republiky představoval v Praze usazený jihoslovanský herec Zvonimir Rogoz. Jiného slovenského národního hrdinu si zahrál ve filmu Jánošík tehdy ještě neprofesionální herec, četník Paľo Bielik. Během natáčení došly peníze, proto v jednom detailním záběru zbojník nesedí na koňském hřbetu, ale na zádech scenáristy a producenta Karla Hašlera.

V protektorátním čase povzbuzoval vlastenecké cítění diváků film s příznačným názvem To byl český muzikant o Františku Kmochovi. Však ho kupříkladu v Brně němečtí okupanti zakázali promítat! Vhodný představitel Otomar Korbelář byl okamžitě jasný, a to nejen kvůli svému zevnějšku, ale i proto, že uměl hrát na pět hudebních nástrojů: housle, violoncello, hoboj, fagot a varhany. Kvůli roli kolínského kapelníka se naučil i dirigovat.

V roce 1947 obsadili Otomara Korbeláře do titulní role husitského hejtmana ve filmu Jan Roháč z Dubé, který má v dějinách naší kinematografie historický primát: jako vůbec první celovečerní film byl natočen na barevný materiál. Barvami hýří i dvojdílný film Císařův pekař a Pekařův císař, ve kterém je pekař Matěj k nerozeznání podobný císaři Rudolfu II. Jan Werich, jejich představitel, je spoluautorem technického scénáře k filmu Tajemství krve o objeviteli krevních skupin MUDr. Janu Janském (Vladimír Ráž).

Karel Höger si zahrál několik významných umělců, například Jana Nerudu ve středometrážním snímku Kam s ním. Když se připravoval na roli malíře ve filmu Mikoláš Aleš, měl štěstí, že mohl ještě mluvit s Alšovou dcerou, která mu půjčila otcovy dopisy; poseděl také u jeho pracovního stolu.

O tři roky později mu režisér Krška svěřil s důvěrou i roli skladatele Bedřicha Smetany. Film se jmenuje Z mého života – podle obecně známého názvu skladatelovy životopisné skladby, Smyčcového kvarteta e moll.

Do Litomyšle byl situován jiný životopisný film režiséra Kršky, nazvaný Mladá léta, jehož hrdinou je Alois Jirásek představovaný Eduardem Cupákem.

Kamera zaznamenala mnohdy dramatické osudy i velikánů technických oborů: vynálezce parovozu Josefa Božka ztělesnil ve filmu Posel úsvitu Vladimír Ráž, průkopníky automobilismu, Klementa (Radovan Lukavský) a Laurina (Jiří Sehnal), oslavil film Dědeček automobil.

Za kterými velikány naší národní historie se asi vypraví filmaři do Českého nebe v budoucnosti?

Foto: archiv FEX