Svatý Valentýn s filmovou kyticí

Jen těžko bychom hledali film, ve kterém by roztouženě nevzdychal alespoň jediný zamilovaný. Ostatně nesmělý úředníček z pojišťovny a jmenovec svatého patrona zamilovaných, byť s měkkým i ve jménu, tak roztomile představovaný Oldřichem Novým v komedii Valentin Dobrotivý, šetří protektorátní korunu ke korunce, aby mohl svou vyvolenou přivést před oltář. A stačí nahlédnout do objednávkového listu společnosti Filmexport Home Video - některé tituly jsou více než výmluvné: Erotikon, Legenda o lásce, Cech panen kutnohorských, Maskovaná milenka, Okouzlená, Polibek ze stadionu, nebo také Touha. Kdo by zatoužil po originálním dárku, může si objednat DVD s těmito, ale i s jinými vhodnými tituly na www.filmexport.cz nebo na telefonu 261213664.

Z nabízených titulů lze sestavit i příběh: Ohnivé léto, Panenství, Konečně sami, Děvčata nedejte se!, Mravnost nade vše, Pokušení paní Antonie, Marijka nevěrnice, Příklady táhnou, Parohy, Poslední muž.

Láska zasnoubená s humorem

Když diváci České televize volili veselohru století, film Eva tropí hlouposti zvítězil nad nejveselejšími tituly třicátých let, včetně těch s Vlastou Burianem.

Režisér Martin Frič se nerozpakoval obsadit do titulní role této crazy, tedy po našem bláznivé, komedie Natašu Gollovou, třebaže ho mnozí zrazovali a byla již vybrána jiná představitelka.

Vděčná herečka se vyznala: „V tom byla Fričova genialita, že dovedl rozpoznat, kdo je kým, že umožnil hercům, aby vycházeli ze sebe, ze svého naturelu. Zjistil, že mi svědčí taková obyčejná děvčata se smyslem pro humor, a začal na mne šít role.“

{youtube}eSUTiEKCu1g{/youtube}

Pan režisér se stejně tak nemýlil, když usoudil, že právě ona je vhodná do komické dvojice s Oldřichem Novým. Důkaz? Roztomilý člověk, Hotel Modrá hvězda a pochopitelně také slavný Kristian! Zajímavé je, že když se francouzská hra, podle které je film natočen, hrála v Komorním divadle, představovala Gollová atraktivní Zuzanu – tu pak ve filmu hrála Mandlová. Gollovou obsadil režisér Frič do role Mařenky Novákové, Kristianovy manželky, naivní i ufňukané putičky. Ale také ona se vyloupne do půvabné krásky. S typickou lokýnkou spadající do čela, která zvýrazňovala hereččin přetrvávající dívčí půvab.

Jak na ně?

O Nového kariéru se zasloužil film Třetí zvonění, po jehož uvedení napsal jeden kritik, že „roli ženicha vytvořil Oldřich Nový s takovou přesvědčivostí a nenuceností, že se definitivně zařadil mezi první herce českého filmu.“ V případě sentimentální komedie Falešná kočička, v níž Nový ztvárnil postavu MUDr. Přelouče, který je uloven bohatou dcerou továrníka (hrála ji Věra Ferbasová), kritika dokonce soudila: „Že to vše vůbec můžeme vydržet, je jenom zásluhou hlavně herce pana Oldřicha Nového.“

U filmu Důvod k rozvodu, kde Nový hraje hýřivého a nezodpovědného hudebního skladatele, který má být přistižen při nevěře, dokonce kritik Práva lidu volá: „Oldřichu Nový, je vás škoda!"

Díky Kristianovi se stal Oldřich Nový hvězdou číslo jedna v českém filmu. V deníku si pyšně poznamenal, že je i nejlépe placeným naším hercem.

{youtube}asmyMieH_3Y{/youtube}

V roce 1949, těsně před ráznými ideologickými změnami v barrandovských dramaturgických plánech, však přichází druhá hvězdná chvíle Oldřicha Nového a režiséra Martina Friče. Pytlákova schovanka byla symbolickou tečkou za předválečnou kinematografií, bohatou na filmové kýče a sentimentální příběhy. Nový tu ztělesňuje milionáře René Skalského, který vzplane láskou k prosté dívce, pytlákově schovance Elén. Ačkoli je jasné, že tvůrci nic nemyslí vážně, je film tak pečlivě scenáristicky, režijně i herecky vytvořený, že mnozí diváci ho vnímali ne jako parodii, ale jako skutečnou srdceryvnou tragédii se šťastným koncem. Jistá část kritiky mu zase přisuzovala „kapitalistického" ducha, když psala, že „Nový si mohl zase zařádit ve svém fraku a pláštěnce a hrát svoje milionáře tak, jako byl dříve v buržoazních filmech zvyklý..."

To jiný slavný komik, Jindřich Plachta, bavil diváky jako milovník zcela nešikovný. Ve filmu Kdybych byl táta je scéna, kdy starý mládenec Adamička nenápadně žádá mladou kolegyni v úřadu o radu, jak získat srdce vytoužené bytosti:

- Slečno Kubešová, já jsem se vás chtěl otázati…Jen tak mimochodem.
- Prosím.
- Poslyšte, jak by to měl zaříditi takový nezkušený muž, když si chce udělat vážnou známost?
- Snad by bylo nejlepší, kdybyste ji pozval do biografu.
- Já ne, to je synovec z otcovy strany. Takovej nesmělej. Já nevím, po kom ten kluk je. Do biografu…No dobře, to není špatný nápad. To by šlo.

Pan Adamička pak kurážně předstoupí před paní bytnou, její neteř Mílu, na kterou si tajně myslí, a malou Karličku, Mílinu nemanželskou dcerku.

Adamička: Promiňte, chtěl jsem se zeptat paní Míly, jestli byste nešla do biografu?
Míla: Kdy? Dnes?
Adamička: Ano. Dostal jsem dva lístky, tak kdybyste se neurazila.
Bytná: Ale, Mílo, obě jít nemůžeme, někdo musí zůstat u dítěte.
Karlička: My budeme doma se strejdou, viď?
Adamička: No výborně. Já stejně do biografu jsem nechtěl jít…Tak my tady zůstaneme, viď?
Karlička: A zahrajem si třeba divadlo.
Adamička: Výborně.
Míla: Děkuji vám, pane Adamičko. Ale jak k tomu přijdete?
Adamička: To je samozřejmé. Já stejně do biografu zásadně nechodím.

My, co do biografů zásadně chodíme, nebo jsme si vybudovali pro klidné koukání domácí kino, oslavíme i svátek svatého Valentýna nějakým filmem.

FOTO: archiv FEX