Nataša Tanská – nezapomenutelná Barunka z Babičky a mnohem víc

Vlastním jménem Natalie se narodila 30. prosince 1929 v Praze v rodině rusko-estonského původu. Dětství prožila ve Zlíně. Zde si jí také v průběhu I. filmových žní na plovárně povšiml ředitel Lucernafilmu Vilém Brož a doporučil ji režiséru Františku Čápovi do role Barunky v jeho připravované adaptaci Babičky. Tou se potom vepsala do historie českého filmu jako jedna z nejkrásnějších dětských postav. O rok později vytvořila další dětskou roli v Čápově melodramatu Preludium, kde byla její babičkou opět Terezie Brzková. Třetí podobnou roli prý už odmítla.

Za německé okupace se už dále na filmovém plátně neobjevila a věnovala se studiu hudby  (její dědeček byl profesor hudby a hudební skladatel) a jazyků. Přestěhovala se s rodiči do Trenčína, kde absolvovala střední školu.

Po 2. světové válce se zhostila dvou dívčích rolí ve filmech režiséra Otakara Vávry. Ten si ji v roce 1947 nejprve vybral v konkurzu pro hlavní roli svého psychologického dramatu Předtucha, který byl adaptací stejnojmenné novely Marie Pujmanové a kde byl jejím partnerem Rudolf Hrušínský. O rok později si v přepisu Čapkova Krakatitu zahrála dceru vesnického lékaře Anči Tomešovou, jejíž milostný cit k hlavnímu hrdinovi (Karel Höger jako ing. Prokop) nedojde naplnění.

Poté se ještě jednou setkala s režisérem Čápem, který jí svěřil roli mladé ošetřovatelky v partyzánském lazaretu ve svém posledním v Československu natočeném filmu, v dramatu ze Slovenského národního povstání Bílá tma. Naposled se na filmovém plátně objevila jako Marie Podhajská, pozdější žena spisovatele Aloise Jiráska v životopisném snímku Václava Kršky Mladá léta, věnovaném spisovatelovým litomyšlským literárním počátkům. To již byla studentkou dramaturgie a divadelní vědy na bratislavské VŠMU, kterou absolvovala v roce 1954.

Vzhledem k vážnému onemocnění se musela vzdát herecké práce a nadále se věnovala už jen publicistice a literatuře. Stala se redaktorkou časopisů Kulturný život (1956-63) a Kulturná tvorba a v letech 1964-69 dramaturgyní Slovenské filmové tvorby. Po návratu do Prahy v roce 1969 pracovala dva roky jako redaktorka pražského nakladatelství Albatros a poté se stala spisovatelkou z povolání.

http://youtu.be/qVuL1HzU0Q8

Psala krátké prózy s mravním apelem a autentickými mladými postavami (Dvaja v tráve, 1964; Vyznáte sa v tlačenici ?, 1967; More, 1970; Postskripta, 1987), psala knihy pro děti a mládež (Madlenka je sama doma, Puf a Muf, Mámo, udělej jiné ticho, S holkou si nehrajem).

Je autorkou rozhlasových (Rozhodnutie, Hodina angličtiny), divadelních (Predajňa 044, Flétnista) a televizních her (Šaty) a dramat (např. Každý čtvrtek, Případ finského nože, Duel, Muž a žena). Její hry byly přeloženy do mnoha jazyků a často se hrají v zahraničí.

Se slovenskou televizí autorsky spolupracovala na seriálu Oco, mama a ja. Podle jejího scénáře z prostředí hereckého dorostu natočil Ján Lacko film Vždy možno začať a rozhlasová hra Hodina angličtiny se stala předlohou psychologického snímku Václava Matějky Hodina pravdy. V letech 1990-1997 žila přechodně v Londýně.

FOTO: archiv FEX

Filmografie :

1940    Babička
1941    Preludium
1947    Předtucha
1948    Bílá tma / Krakatit 
1952    Mladá léta
1961    Vždy možno začať (námět a scénář)
1969    322 (dramaturgie)
1972    Šaty (autorka předlohy)
1977    Hodina pravdy (autorka předlohy)

Tučně zvýrazněné filmy můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. +420 261 213 664.

DO OBCHODU - KOUPIT DVD