Když hraje čtyřnohá hvězda

Když se společnost Lucernafilm rozhodla natočiti filmovou veselohru „Neviděli jste Bobíka?“, ve které připadá jedna z hlavních úloh rozkošnému ostnosrstému teriérovi, neměl jistě žádný z produkčního štábu tušení o tom, jakou práci dá nalézti vhodného psího představitele. V pražských denních listech byl uveřejněn insert, hledající vhodného psa, a z opatrnosti byl ještě promítnut ve všech pražských kinech diapositiv, vybízející majitele podobných teriérů, aby poslali fotografie svých psů Lucernafilmu.

Výzva měla okamžitý úspěch a hned od příštího dne nejenže docházely do produkčního oddělení společnosti celé stohy dopisů s fotografiemi, ale mnozí horlivci přivedli své čtyřnohé miláčky přímo do kanceláří firmy a počali s nimi předváděti různé dovedné kousky. Většina psů se pro stanovaný úkol nehodila, poněvadž neodpovídala zbarvení předepsanému scénářem. Posléze bylo vybráno asi 20 psů, kteří byli předvedeni režiséru Slavínskému. Z nich se vybralo 5 nejvhodnějších, kteří byli nafilmováni. Z natočeného zkušebního snímku byl pak vybrán definitivní představitel Bobíka, který svou roztomilostí si jistě získá sympatie všech diváků filmu „Neviděli jste Bobíka?“, jehož natáčení v ateliérech bylo právě dokončeno.

Při hledání potřebného psa nechybělo ani na humorných příhodách, jako když nabízel produkčním asistentům Šimáčkovi a Novákovi bodrý Pražan svého – bernardýna a žádal, aby byl změněn scénář filmu, že je jeho pes velmi živý, cvičený a že splní každý úkol. V kanceláři Lucernafilmu to vypadalo v těchto dnech jako v nějakém psím sanatoriu, v němž se sešli psi nejrůznějších ras. V korespondenci nescházely ovšem ani humorné mystifikace. Tak na příklad obdržel produkční šéf filmu Oldřich Papež dopis, ve kterém byl nalepen obrázek kdekterého hadrového psíka, jehož můžete vidět v hračkářských závodech.

Pro film „Neviděli jste Bobíka?“ bylo zapotřebí celkem 3 psů: je to především titulní hrdina Bobík, jehož záhadné zmizení vyvolá takový zmatek ve vile obstarožné slečny Hyacinty – ale dopomůže také mladému reklamnímu kreslíři Zoubkovi k dosažení jeho životního štěstí, které se mu zjeví v podobě hezké, elegantní a bystré Marcely horákové. Pak je tu nešťastný Hafínek, pse paní Žofie Patočkové, který je jednou omylem a po druhé )myslně majitelce odnesen a vydáván za Bobíka. A do třetice tu má důležitou úlohu Ríša, roztomilá fenka, ukradená kdesi obávaným zlodějem psů Šiškou a prodaná jím Ludvíkovi, který je zprvu při svém pátrání po psu pronásledován zpropadenou smůlou. Po dlouhém hledání byli tedy vybráni pro tyto „úlohy“ tři psi, kteří odpovídali všem podmínkám.

Vlastně se i oni museli podrobit obávané okrašlovací kuře, než se mohli objevit před filmovou kamerou. Především musel být uměle upraven zevnějšek. Za tím účelem byl doveden do kadeřnického závodu. Zde byl vykoupán a vysušen, načež mu byly vyrobeny potřebné nesmazatelné skvrny. Mokrá barva se však Bobíkovi zřejmě nezamlouvala a ihned po dokončení procedury se důkladně otřásl, čímž se z něho stal rázem nádherně kropenatý foxteriér. Musel proto býti znovu důkladně vykoupán a osušen a při novém barvení musel býti držen tak pevně, aby nebyl schopen pohybu po tak dlouho, nežli mu barva úplně oschla. A to trvalo přes dvě hodiny, na které produkční asistent Eduard Šimáček se svým pomocníkem určitě už nikdy nezapomene.

Zdroj: Kinorevue číslo 23, ročník X, vyšlo 12. dubna 1943

Poznámka: Text je doslovným přepisem originálního textu se zachováním původního jazyka a stylistiky.