Osobnosti
Nataša Tanská – nezapomenutelná Barunka z Babičky a mnohem víc
Vlastním jménem Natalie se narodila 30. prosince 1929 v Praze v rodině rusko-estonského původu. Dětství prožila ve Zlíně. Zde si jí také v průběhu I. filmových žní na plovárně povšiml ředitel Lucernafilmu Vilém Brož a doporučil ji režiséru Františku Čápovi do role Barunky v jeho připravované adaptaci Babičky. Tou se potom vepsala do historie českého filmu jako jedna z nejkrásnějších dětských postav. O rok později vytvořila další dětskou roli v Čápově melodramatu Preludium, kde byla její babičkou opět Terezie Brzková. Třetí podobnou roli prý už odmítla.
Ján Kadár a Elmar Klos
Touha zvaná Anada z roku 1969 je posledním filmem, který společně natočili tito dva režiséři. Jejich nejslavnějším dílem je ovšem ten předposlední, Oscarem dekorovaný Obchod na korze. Potřebovali sedmnáct roků, aby natočili celkem osm společných filmů. Mohlo jich být víc, ale kvůli tvůrčím prohřeškům nesměli několik roků filmovat. A některé jejich projekty, dovedené až do fáze technického scénáře, nemohly být realizovány; buď byly ve své době ideologicky nevhodné, nebo u těch mezinárodních nakonec chyběly peníze.
Alfréd Radok - úžasný tvůrce pohyblivých obrázků
Když zemřel 22. dubna 1976 ve Vídni Alfréd Radok, vyštvaný po internacionální pomoci pěti spřátelených armád z vlasti, želel jeho předčasného skonu veškerý divadelní svět. U nás se zavile mlčelo nejen o jeho úmrtí, ale taktéž o veškerém díle, které vytvořil navzdory protivenství mocných.
Vladimír Vlček - zatracený režisér
Jméno tohoto režiséra zní povědomě už jen opravdovým pamětníkům. Třebaže patřil v padesátých letech k režijním a režimním prominentům, po srpnové okupaci emigroval mezi západní militaristy, proti nimž tak srdnatě nejprve brojil. Tímto paradoxním úkrokem si pochopitelně vysloužil v rodné zemi zatracení. A třebaže se leccos o něm lze dočíst na internetu – díky úsilí několika pátračů, stále je o jeho životě za železnou oponou co odkrývat a odhalovat.
Gustav Nezval - prostý venkovský chasník i šlechtic a voják
Vlastním jménem Augustin se narodil 18. listopadu 1907 v Brně – Řečkovicích. Absolvoval průmyslovku a začal pracovat nejprve jako stavební kreslič. Láska k divadlu však brzy zvítězila a přivedla ho k úspěšnému konkursu na místo eléva Národního divadla. Už po jedné sezóně ale odešel k venkovským společnostem Možného, Macháčka a Houry, kde působil v letech 1927-29. V roce 1930 získal angažmá v Intimním divadle v Praze, poté hrál v Českých Budějovicích (1931), opět v Praze ve Švandově divadle na Smíchově (1932) a v Divadle Vlasty Buriana (1934), dále v Ostravě (1935) a v Brně (1938). V roce 1942 byl angažován Městským divadlem na Vinohradech, kde hrál až do odchodu do důchodu k 1. 1. 1977. Na jevišti i na plátně dlouho představoval milovníky a k charakterním rolím se dostal až ve zralém věku.
Filmový lyrik Václav Krška
Asi nepřekvapí, že tvůrce filmových adaptací děl milovaného Fráni Šrámka Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr pocházel z Písku. Přesněji: z nedaleké Heřmaně, ale v městě nad Otavou prožil mládí a studoval na reálce. Nové písecké divadlo se otevíralo v roce 1939 Krškovou scénickou adaptací Stříbrného větru. Už tehdy upravil Šrámkův román i do podoby filmového scénáře, ale jeho realizace se dočkal až po patnácti letech. Básník toužil nejprve spatřit na plátně Měsíc nad řekou. Těšil ho však zájem začínajícího filmaře - do jedné z knih mu vepsal věnování: „Aby Vám stříbrný vítr foukat nepřestal“.
Jana Dítětová – žena s melodickým hlasem
Narodila se 7. října 1926 v Plzni jako Jana Kalabzová a už jako dítě hrávala na scéně plzeňského divadla. Za nacistické okupace přerušila gymnaziální studia a svou hereckou dráhu započala v herecké škole E. F. Buriana při Divadle D (1940-41) rolí dospívající Bláži v dramatizaci Robinsonky Marie Majerové. O rok později si její půvabné tváře a melodického hlasu všiml režisér Miroslav Cikán, který jí jako šestnáctileté svěřil hlavní dívčí roli, sympatickou drožkářovu dceru Boženku, ve svém filmu Karel a já.
Jindřich Plachta - v jeho herectví se zrcadlí hluboká lidskost
Narodil se jako Jindřich Šolle v Plzni 1. července 1899. Svůj umělecký pseudonym Plachta přijal podle přezdívky, které se mu dostalo od přátel podle velké rozevláté peleríny, kterou v mládí s oblibou nosil.
Nataša Gollová - lyrická milovnice
Narodila se 27. února 1912 v Brně jako dcera národohospodáře Františka Hodáče v zámožné měšťanské rodině s rozvinutým intelektuálním a kulturním zázemím. Za své umělecké jméno si vybrala příjmení svého dědečka, historika Jaroslava Golla. Po maturitě na pražském gymnáziu krátce studovala filozofii, herectví se učila u Karla Dostala a tanci u J. Kröschlové. Prošla nejprve dvěma divadelními sezónami v olomouckém a bratislavském divadle a od roku 1935 do konce války byla členkou Vinohradského divadla.
František Filipovský - často obsazovaný veseloherní herec
Narodil se 23. září 1907 v Přelouči. Vystudoval estetiku a dějiny umění na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Jako herec působil ve Velké operetě, ve Voicebandu E. F. Buriana a v Moderním studiu J. Frejky, roli herce a režiséra spojil v Intimním divadle a ve smíchovské Aréně. V letech 1931-38 hrál v Osvobozeném divadle a v téže době našel i uplatnění ve filmu (Hej-Rup !, Svět patří nám, Cesta do hlubin študákovy duše). Za okupace působil mj. ve Švandově divadle a v Uranii.