Gustav Nezval - prostý venkovský chasník i šlechtic a voják

Vlastním jménem Augustin se narodil 18. listopadu 1907 v Brně – Řečkovicích. Absolvoval průmyslovku a začal pracovat nejprve jako stavební kreslič. Láska k divadlu však brzy zvítězila a přivedla ho k úspěšnému konkursu na místo eléva Národního divadla. Už po jedné sezóně ale odešel k venkovským společnostem Možného, Macháčka a Houry, kde působil v letech 1927-29. V roce 1930 získal angažmá v Intimním divadle v Praze, poté hrál v Českých Budějovicích (1931), opět v Praze ve Švandově divadle na Smíchově (1932) a v Divadle Vlasty Buriana (1934), dále v Ostravě (1935) a v Brně (1938). V roce 1942 byl angažován Městským divadlem na Vinohradech, kde hrál až do odchodu do důchodu k 1. 1. 1977. Na jevišti i na plátně dlouho představoval milovníky a k charakterním rolím se dostal až ve zralém věku.

Před filmovou kamerou se poprvé objevil v roce 1937, za svého působení v divadle v Ostravě. Začínal v umělecky nenáročných filmech režisérů Šlégla a Slavíčka (Armádní dvojčata, Jarčin profesor, Děti na zakázku), Kubáska (Ideál septimy, Dvojí život, Ženy u benzínu) a Cikána (Osmnáctiletá). V roce 1940 začal spolupracovat s režiséry Františkem Čápem, Martinem Fričem a Otakarem Vávrou a v první polovině 40. let se už stal hvězdou českého filmu.

Ve filmech těchto významných tvůrců představoval na jedné straně prosté venkovské chasníky (Muzikantská Liduška, Martin Frič; Děvčica z Beskyd, František Čáp) a na druhé straně vojáky, důstojníky a šlechtice (Maskovaná milenka, Otakar Vávra; Tanečnice, František Čáp). Neopakovatelné osobní tajemné kouzlo měl v Čápových filmech jeho černý myslivec z Babičky nebo nadporučík Varga z Nočního motýla. Jeho největší filmovou rolí se ale stala titulní postava v Čápově filmové adaptaci populárního vesnického románu Jindřicha Šimona Baara Jan Cimbura. Za herecký výkon v tomto filmu se stal v roce 1942 laureátem národní ceny.

Hned po válce jej opět do hlavní role svého okupačního dramatu Muži bez křídel obsadil režisér František Čáp, M. J. Krňanský mu svěřil titulní roli Nikoly Šuhaje v přepisu známého Olbrachtova románu, v 50. letech vytvořil také hlavní roli v dramatu K. M. Walló Nevěra, natočeném podle románu T. Svatopluka Bez šéfa. Úspěch jeho filmů z první poloviny 40. let se už ale neopakoval.

Na konci 60. let se ještě znovu setkal se svými oblíbenými partnerkami z dob největší slávy, s Jiřinou Štěpničkovou a Marií Glázrovou, ve filmu Jiřího Hanibala Hvězda. V 70. letech se na filmovém plátně objevoval už jen v jejich první polovině (Velká neznámá, povídka Přejetá dívka, Šance, Dny zrady, Sokolovo a Akce Istanbul), v 80. letech si zahrál drobné role v Balíkově snímku Šílený kankán a ve filmu Věry Chytilové Šašek a královna. Jeho filmografie se uzavřela v roce 1998 dramatem Vladimíra Michálka Je třeba zabít Sekala. Na obrazovce jsme jej mohli vídat od samých počátků dramatického vysílání Čs. televize (např. televizní film Waterloo, seriály Hříšní lidé města pražského, F. L. Věk). Zemřel 17. září 1998 v Praze.

DO OBCHODU - KOUPIT DVD

FOTO: archiv FEX