Josef Mach - autor dvou diváckých hitů

Původně novinář a herec se nejprve prosadil jako spoluscenárista (Modrý závoj, Advokát chudých, Městečko na dlani, Portáši…). Jím režírované filmy jsou žánrově různorodé: filmy detektivní, životopisné, filmy pro děti a pohádky; jeho jméno čteme i v titulcích seriálu Duhový luk. Na Slovensku natočil jejich první barevný hraný film – budovatelsko folkloristickou Rodnou zem, v tehdejší Německé demokratické republice režíroval indiánku s Gojko Mitićem Synové Velké medvědice.

Aktivně jako jeden z prvních podpořil nástup normalizace na Barrandově. Nejznámější jsou z této doby jeho veselohry. Název jedné z nich Obžínky byl změněn na Rodinné trampoty oficiála Tříšky, ale úředníkovo jméno se často uvádí bez háčku. Ve Třech nevinných je Jiří Sovák rekordně obsazen do čtyř rolí; původní záměr, aby komik představoval dokonce šest postav, režisér zamítl, neboť už se v záplavě postav sám neorientoval.

Dva divácké hity

Historicky prvním představitelem Martina Kabáta v premiérovém uvedení veselé pohádky Hrátky s čertem na jevišti Národního divadla byl Jaroslav Průcha. Ten později velmi usiloval, aby tato divadelní komedie byla i zfilmována. Když se konečně realizace na Barrandově připravovala, přišel za režisérem Machem a posteskl si: „Je mi to moc líto, ale vím, že potřebuješ mladšího.“ A tak dostal svou velkou hereckou příležitost – ke spokojenosti diváků - Josef Bek.

Autor Jan Drda psal společně s režisérem scénář. Úzkostlivě lpěl na co nejvěrnější shodě s předlohou. Odmítal i nápady, které měly znamenat realizační osvěžení. Režisér Mach se i po letech usmíval: „Návrh, že čerti pokoušejí poustevníka i tím, že mu přihrají nahou holku, Drda málem odstonal. Scéna se do filmu nakonec stejně dostala, i když, jak známo, slečna je přece jenom přioděná.“

Velkým experimentem byla malovaná dekorace, která pomohla zvýraznit národní charakter filmu a dodala mu jedinečnou atmosféru. Po dlouhém rozmýšlení byl vybrán jako nejvhodnější Josef Lada, který namaloval téměř tisíc scénických návrhů! Problém ovšem byl, že jeho malba byla plochá. Filmaři potřebovali sice malovanou dekoraci, ale plastickou, aby se v ní mohli pohybovat herci. Proto maloval plastickou dekoraci podle Ladových skic výtvarník Vladimír Dvořák, spolupracovník Jiřího Trnky.

Režisér Mach ani po letech neskrýval nadšení: „Kupodivu, na princip ladovské stylizace si okamžitě zvykli i všichni herci, takže potřebná jednota stylu byla zachována. Ovšem velmi pracně  jsem vybíral vhodné herecké představitele. Téměř na všechny postavy jsem jich zkoušel několik. Například jednou z kandidátek na Káču byla i Dana Medřická.“

Na dlouhou dobu zůstaly filmy natočené hned v poválečné době, Velký případ a Nikdo nic neví, jedinými českými komediemi, které demaskovaly smíchem, přesněji výsměchem, nacisty uniformované i ty v civilu a spolu s nimi také jejich kolaborantské přisluhovače.

Rozmary odpovědných činitelů byly ovšem nevyzpytatelné. Již při schvalování scénáře Nikdo nic neví se ozvala například Marie Majerová, které se kupodivu nelíbilo, že tak významnou úlohu má v příběhu basa, respektive futrál na její přenášení.

To je důvod, proč spoluautor Vladimír Neff se nechal napsat do titulků jako Petr Nedoma. Známého spisovatele také rozčílilo, když se členové štábu začali vymlouvat, že některé gagy jsou nerealizovatelné. Autor kupříkladu požadoval, aby kočárek s opilým esamanem, řítící se po pražské dlažbě, se jen „o chlup“ minul s křižující tramvají, jako to je často k vidění v němých amerických groteskách.

Ústřední dvojici pražských tramvajáků, kteří se zoufale – a pochopitelně komicky – snaží zbavit domněle zabitého esamana, představují Jaroslav Marvan s Františkem Filipovským. (Jak nevzpomenout na jejich úsměvné souboje před tabulí v komediích Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše!)

Marná byla ovšem snaha režiséra Josefa Macha, který toužil vytvořit z obou herců trvalejší komickou dvojici; už nikdy se mu je nepodařilo společně obsadit.

Pozorní diváci jistě nepřehlédnou v menších epizodách budoucí oblíbené protagonisty: Otomara Krejču, jehož rolička je označena jako rozvážný pán, divadelní kulisáky Karla Effu a Jaroslava Štercla a také Jiřího Sováka, který si zahrál hotelového detektiva.

Velkou roli esamana získal ve filmu Rakušan Eduard Linkers, herec, který se zaskvěl v desítce filmů z poválečného období – a pak zmizel do tehdejšího západního Německa.

Filmy Josefa Macha:

1946: V horách duní (s Václavem Kubáskem) / Velký případ (s Václavem Kubáskem)
1947: Nikdo nic neví
1948: Zelená knížka / Na dobré stopě
1949: Vzbouření na vsi / Rodinné trampoty oficiála Tříšky
1950: Racek má zpoždění
1951: Akce B
1954: Rodná zem
1956: Hrátky s čertem
1957: Florenc 13,30
1958: Hořká láska / Zatoulané dělo
1960: Valčík pro milión
1961: Florián
1962: Prosím, nebudit
1963: Medailonograf Františka Filipovského / Tři chlapi v chalupě
1968: Objížďka
1970: Na kolejích čeká vrah
1971: Člověk není sám
1973: Tři nevinní
1976: Paleta lásky
1977: Tichý Američan v Praze (se Štěpánem Skalským)

Tučně zvýrazněné filmy můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. +420 261 213 664.

FOTO: archiv FEX