Postelová angličtina s Ivanem Passerem

O legendárním režisérovi Ivanu Passerovi, jehož poznávacím znamením jsou smutné slovanské hnědé oči, koluje řada úžasných zajímavostí a legend. Jak to ale bylo doopravdy? Ivan Passer chodil na gymnázium v Poděbradech a na chodbách se potkával s Milošem Formanem, Václavem Havlem nebo Martou Kubišovou. Gymnázium dokončit nemohl, protože jeho rodičům patřily rozsáhlé statky v Polabí, které neunikly vlně znárodnění, a školu musel opustit.

V polovině padesátých let byl přijat na FAMU, odkud byl po třech letech vyloučen. Neušel však pozornosti starších kolegů a pracoval jako asistent u Ladislava Helgeho a Vojtěcha Jasného. V kontaktu zůstal i s Milošem Formanem, kterému pomáhal s psaním scénářů k filmům Konkurs, Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko.

Scenárista Václav Šašek měl slíbeno, že pokud najde režiséra pro své Intimní osvětlení, dostane projekt zelenou. Film je o setkání dvou spolužáků po letech. Zatímco první se oženil a dělá kariéru v místní Lidové škole umění, pak druhý má krásnou přítelkyni z Prahy a živí se jako hudební sólista. Ivan Passer, milovník klasické hudby, se zdál jako dobrá volba.

Passer chtěl Intimní osvětlení točit v jižních Čechách a obsadit ho neherci. Jeho první kroky vedly do Lidové školy umění v Táboře. Tam také potkal Bambase. Ve skutečnosti se jmenoval Karel Blažek a po přečtení scénáře pronesl památnou větu: ,,To je vo mně.“

Film se natáčel v jednom domě v Miroticích a Ivan Passer ho objevil úplnou náhodou. Passerův řidič měl toho dne řízení už plné zuby a mladý režisér mu slíbil návrat do Prahy. V ten moment mu však do očí zasvítila střecha nového domu, přesně takového, jaký vyžadoval scénář. Podobnou náhodu zažil Ivan Passer při obsazování Bambasovy maminky. Byl poslední den před natáčením a stále neměl vybranou představitelku. Procházel se kolem Václavského náměstí a v hlavě si přehrával věty, které řekne kolegům. Najednou uviděl postarší dámu odpočívající na lavičce v parku. Passer se na ni podíval svýma smutnýma hnědýma očima a povídá: ,,Potřeboval bych, abyste se mnou zítra odjela točit film do Písku.“ Žena se usmála a řekla: ,,Ale samozřejmě. Víte, jsem totiž vdova a nemám co na práci.“

Při natáčení se často improvizovalo. Jednoho dne se doslova zjevil u zahrady filmařského domu mentálně retardovaný mladík. Na Věře Křesadlové mohl oči nechat a Ivan Passer se rozhodl tohoto okamžiku využít a chlapce obsadit. Chlapec si však nemohl zapamatovat jméno filmové postavy. Křesadlová se totiž ve filmu jmenuje Štěpa a nikoliv Věra, nicméně ta scéna je kouzelná.

Film u českých diváků příliš nezabodoval, ale v zahraničí slavil ohromné úspěchy. Okupace v roce 1968 zastihla Miloše Formana a Ivana Passera ve Francii, odkud pak odjeli do New Yorku. Passer neuměl anglicky a byl neuvěřitelně nespolehlivý. Přicházel na schůzky i o den později a jako omluvu uváděl pohádky, jako třeba, že mu za jízdy shořel taxík. Ivan Passer ovšem překonal jazykovou bariéru velmi brzy.

Na konci 60. let byla v Americe éra volné lásky a Ivan Passer strávil víkend na Long Islandu se známou Miloše Formana. Nejprve mu v kuchyni vyprávěla pomalu anglicky příběhy o své rodině a došlo i na historii USA. Po pár hodinách ji Passer přerušil, vzal za ruku a pokračoval lekci v její ložnici. Druhý den to samé. Když se Passer po víkendu potkal s Formanem, používal jednoduché anglické věty i s odpovídajícím přízvukem.

Passerovu kariéru v Americe skvěle vystihl Miloš Forman: ,,Ivánek je svým způsobem podivín a taky dobrodruh, má svou povahu, která je velice vyhraněná. Já kolikrát žasnu, jaké si vybírá projekty a jaké odmítá.“ Passer se vždy vyhýbal hlavnímu proudu a stal se významným pedagogem na vysoké škole. Během této kariéry významně ovlivnil osobnosti americké filmové nezávislé scény.

Intimní osvětlení zůstane zřejmě Passerovým režijním vrcholem. Nedávno bylo uváděno ve Finsku na festivalu a po skončení projekce povídá pořadatel Passerovi: ,,To je neuvěřitelné, ve Finsku se diváci v kině nikdy nahlas nesmějí.“ A snímek úžasně hodnotili i kritici. Jedna z nejhezčích kritik pochází z francouzského Arts: ,,Komu se nelíbí Intimní osvětlení, není mým přítelem.“

Nakonec to s těma smutnýma slovanskýma očima nebude tak žhavé, protože když se podíváte pozorněji, zjistíte, že se v nich odráží radost ze života a velká moudrost. A dokud budou ve filmové branži lidé jako Ivan Passer, je velká naděje, že se u filmu nejen pobavíte, ale také si něco odnesete.

FOTO: archiv FEX, Bontonfilm