Polozapomenutá legenda Zdeněk Liška

Co se vám vybaví při přečtení jména Zdeněk Liška? Pokud se podíváte na fotografii, tak vám asi také moc nepomohu. Nicméně když prozradím, že je autorem hudby k Marketě Lazarové, Spalovači mrtvol, většině filmů Karla Zemana nebo seriálu Hříšní lidé města pražského, už jistě víte. Lepšího skladatele filmové hudby tato země nikdy světu dosud nenabídla. Zřejmě neexistuje plodnější skladatel domácí filmové hudby než Zdeněk Liška, a přesto o něm víme zoufale málo. Za svůj život dal jen jeden rozhovor, a to ještě do slovenského magazínu Film a divadlo z roku 1974, který se panu novináři navíc příliš nepovedl.

Informace o něm jsou vlastně jen od jeho kolegů, kamarádů a novinářů. Obraz tohoto muže tedy nikdy nemůže být zcela kompletní hned ze dvou zásadních důvodů. Zdeňka Lišku soudí lidé z jeho okolí podle sebe a svých domněnek a všichni se shodují na jediném, že Zdeněk Liška se o hudbě s nikým nebavil. Na to měl hudbu a evidentně i autorskou tvorbu příliš rád, než by si kazil úsudek názory druhých.

Zdeněk Liška se narodil 16. března 1922 ve Smečně u Kladna. Jeho tatínek hrál v hornické kapele na místním zámku a často jezdil hrát na pohřby. Schválně si všimněte, kolik variací smutečních maršů Liška do filmů složil! I přes odpor rodičů odešel z gymnázia ve Slaném na pražskou konzervatoř a prý toužil stát se dirigentem. To je ale zřejmě jen domněnka, protože symfonickou hudbu v pokročilejším věku v zásadě odmítal. Nicméně si založil dívčí pěvecký sbor, který chvíli i vedl a jednou pronesl neuvěřitelnou hlášku po zkoušce s dirigentem: ,,Mě neposlechnete, ale pak přijde ten s rákoskou a jste posraný.“

Po válce byl u zrodu slávy Baťových ateliérů ve Zlíně a skládal hudbu k sérii Pana Prokouka Karla Zemana i Ferdovi Mravencovi Hermíny Týrlové. Právě kvůli jeho působení na Moravě k němu měli tak blízko dobří rodáci František Vláčil, Karel Kachyňa a Vladimír Sís. Ze začátku psal za šunku, kterou celý život miloval, až se neuvěřitelnou pílí a profesionalitou propracoval k astronomickým honorářům.

Liška nikdy nebyl členem KSČ a právě díky tomu, že nebyl na očích a měl pověst dříče, vydělával, a teď se držte pevně, dva miliony korun ročně! Komunistický ministr kultury Galuška si ho proto jednou pozval na kobereček, aby mu vysvětlil své enormní příjmy. Liška mu prý řekl: ,,Víte, soudruhu ministře, naproti je trafika a v ní prodávají ten papír s pěti linkama. Kupte si ho, dělejte na něj tečky a taky budete mít dva miliony ročně.“

Liška také zachraňoval Vláčila při dokončování Markety Lazarové. Zatímco režisér se potil u střihu své rozmáchlé fresky, Liška tvrdil, že nemá ještě dokončenou hudbu pro film, aby umožnil Vláčilovi film patřičně cizelovat v postprodukci. Je snad nad slunce jasné, že hudbu už složenou dávno měl. Liška skládal v projekci se stopkami v ruce a často zasahoval i do střihu. Kameraman Emil Sirotek jednou řekl: ,,Když jsem věděl, že bude film skládat Liška, točil jsem dlouhé panoramatické záběry, aby mohl mistr komponovat. Měl to moc rád.“ Jednou Liška zapomněl napsat hudbu pro několikaminutovou scénu s plesem. Režisér jen zíral a Liška pohotově zvolal: ,,Moment!“ Odběhl na dvě hodiny pryč a složil naprosto brilantní originální kompozici.

Liška svou práci miloval a snažil se neustále vymýšlet nové motivy. Pro film Ovoce stromů rajských jíme Věry Chytilové mlátil v rytmu do stěny prknem a pro Hříšné lidi města pražského si oblíbil flašinet. Za svého života se dočkal i řady ocenění, ale příliš vážně se také nebral. Jednou v létě nebyl pozván na MFF v Karlových Varech, ačkoliv měl festival v programu pět filmů s jeho hudbou. Na protest si sedl s kamarády před hotel Pupp, kde zorganizoval piknik s výběrovou šunkou a pečenými kuřaty a rozdával kolemjdoucím na ochutnávku. Když už jsme u jídla, pak si také jednou podle vyprávění známých vyžádal v Intercontinentalu buvolí šunku a když se ji vydal číšník hledat do lednice, tak ho tam zabouchl.

O Zdeňku Liškovi by se dalo jistě napsat ještě mnohem víc a pokud budete mít možnost zhlédnout dokument Zdeněk Liška režiséra Petra Ruttnera z roku 2000, pak určitě neváhejte. Zdeněk Liška dosáhl glorioly legendy ještě během svého života a když mu jeden hudební skladatel řekl: ,,Slož také nějaký kus mimo film. Filmy se dají do archivu a na koncerty se bude chodit pořád“, Zdeněk Liška se prý jen usmál, mávl rukou a odešel. 13. července 1983 pak odešel beze slov naproti filmové nesmrtelnosti.

FOTO: archiv FEX, csfd.cz